Článek
Byl to jeden z těch výletů, na které se těšíte měsíce. Děti si odškrtávaly dny do odletu, já měl v hlavě seznam atrakcí, které prostě musíme stihnout. Disneyland v Kalifornii – ten pravý americký sen. Ale jeden moment nepozornosti změnil náš výlet ve zkušenost, kterou bych radši nikdy nezažil.
Byli jsme tam!
Hned první den jsme s dětmi naběhli na Main Street, pořídili desítky fotek s Mickeym a Donaldem, koupili přeslazené churros a projeli se na Dumbo kolotoči. Byli jsme nadšení. Děti měly v batohu své tablety – ne na hraní, ale na focení, natáčení videí a večerní sledování pohádek na hotelu. Byl to běžný černý batoh, nic luxusního, ale pro nás důležitý.
Ztratil se někdy odpoledne. Došlo mi to až večer v hotelu. Začal jsem panikařit. V batohu byly dva iPady, powerbanka, pár osobních věcí a – co bylo nejcennější – vzpomínky, které děti během dne zaznamenaly.
Volal jsem na Lost & Found
Druhý den ráno jsem volal na Lost & Found v Disneylandu. Slečna na druhé straně telefonu byla příjemná, ale hned mi mezi řádky naznačila, že mám být realista: „Pokud se batoh najde, dejte mu čas. Může trvat dny, než se sem dostane.“ Tak jsem čekal. Psali jsme si e-maily, zanechal jsem popis, fotky podobného batohu a telefon.
Po pár týdnech mi přišla odpověď, která mě zvedla ze židle. Prý se batoh nenašel. A pokud ano, mohl být po 30 dnech bez vyzvednutí předán k „dalšímu zpracování“. Což – jak jsem následně zjistil – znamená, že ho zřejmě prodali v rámci charitativního výprodeje.
Moment… oni prodali náš batoh?
Tohle mě vážně vytočilo. Netušil jsem, že Disneyland má nastavená pravidla tak, že pokud si pro věc nepřijdete včas, jednoduše ji zařadí mezi ztráty a nálezy – a pak prodají. Nedostanete žádné upozornění, žádný e-mail, žádný „poslední pokus“. Buď si vzpomenete včas, nebo smůla.
Zkusil jsem se do pátrání ponořit hlouběji. Na internetu jsem našel informace o tom, že se ztracené věci skutečně dávají na dobročinné prodeje – často přes organizace jako Goodwill. To je sice hezké, ale co když v tom batohu máte něco osobního, vzpomínky dětí nebo třeba cennou elektroniku? Můžou to opravdu jen tak prodat?
Děti byly zklamané
Když jsem dětem řekl, že jejich tablety asi skončily někde ve výprodeji, byly z toho špatné. Ne kvůli technice – ale kvůli tomu, co si na ně natáčely. První jízdu na horské dráze. Zpívající princezny. Záznam, jak se jim podařilo chytit bubliny při Disney přehlídce.
Všechno pryč. Nenávratně.
Co si z toho odnáším
Možná to někomu bude připadat jako banalita – ztratit batoh v zábavním parku. Ale když jste rodič a víte, co v tom batohu bylo, bolí to. A ještě víc bolí, že jste vůbec netušili, že místo standardní úschovy nebo upozornění na nalezený předmět může Disneyland vaše věci jednoduše poslat dál.
Zní to neuvěřitelně, ale je to realita. A nejhorší na tom je, že kdybych tehdy zůstal o den déle a došel si do Lost & Found osobně, možná bych ten batoh dostal zpátky.
Zdroje: Autorský článek / Vlastní zkušenost
