Článek
Všechno odstartovala jedna černobílá fotka, kterou jsem viděl na Instagramu. Kosatka vyplouvající z ledového moře, vodní tříšť ve vzduchu, ticho i drama v jediném záběru. Zatoužil jsem to vidět naživo. Ne v akváriu, ne v zoo. Ve volné přírodě. A tak jsem začal plánovat cestu za nejikoničtějším mořským predátorem světa.
San Juan Islands: První setkání
Můj první pokus mě zavedl do amerického státu Washington, konkrétně na San Juan Islands. Už cesta trajektem z pevniny byla kouzelná. Když jsme druhý den vypluli na pozorovací loď, byl jsem natěšený i nervózní. Hodinu se nedělo nic. A pak – z moře vyjel černobílý hřbet. A další. A ploutev. Byla to rodina kosatek, která nás chvíli sledovala, a pak si šla po svém. Byl jsem dojatý. Nešlo ani tak o fotku, jako spíš o to, že se to dělo přede mnou. Skutečné.
Tromsø: Kosatky v zemi polární noci
Druhý výlet byl úplně jiný. V Norsku mě čekala zima, tma a ledová voda. Ale taky hromady sleďů a predátoři, kteří za nimi připlouvají – včetně kosatek. Vyplouvali jsme brzo ráno, v kombinézách, vybaveni suchými obleky i foťáky. A pak přišel moment, kdy jsme skočili do vody.
A tam byli. Kosatky pod námi. Jejich zpěv jsem slyšel i přes špunty v uších. Proud byl silný, viditelnost špatná, ale chvílemi jsem je zahlédl přímo pode mnou – mohutné, elegantní, úplně tiché. Foťák jsem téměř zapomněl použít. Byl jsem prostě jen součástí něčeho, co se nedá přenést ani popsat.
Skotsko: Z pevniny s dalekohledem
A pak přišlo Skotsko – konkrétně Shetlandy. Tady to bylo jiné. Žádné lodě, žádné šnorchlování. Jen vítr, pobřeží a dalekohled. Ale měl jsem štěstí. Během jednoho odpoledne jsem zahlédl skupinu kosatek, jak se pohybovala podél skalnatého pobřeží. A i když byly daleko, to ticho a vzdálenost mě paradoxně dojala víc než záběry zblízka. Měl jsem čas jen stát a pozorovat. A to bylo možná to nejcennější.
Nejde jen o fotku
Za kosatkami jsem urazil tisíce kilometrů, byl jsem promočený, zmrzlý, vyčerpaný. Ale stálo to za to. Naučil jsem se, že čím méně do přírody zasahujeme, tím víc nám dá. A že kosatky nejsou jen krásné – jsou křehké. Turismus je dnes velký byznys, ale měli bychom přemýšlet, jak ho dělat s respektem. Aby až za nimi pojede někdo další, měl šanci prožít totéž. A nejen to vidět, ale i pochopit.
Zdroje: Autorský článek / Vlastní zkušenost
