Článek
Život před osudovým setkáním
Příběh Corinne Hofmann začíná jako mnoha jiných Švýcarů té doby - narodila se v roce 1960 do rodiny přistěhovalců, kteří se po válce snažili najít v zemi nový domov. Neměli to lehké. Peněz bylo málo a život nebyl žádný med. Ale Corinne měla v sobě něco, co ji pohánělo vpřed.
Už jako mladá holka věděla, že chce v životě něčeho dosáhnout. Vyučila se prodavačkou a pak udělala něco, co by si v jejím věku troufl málokdo - ve 21 letech otevřela vlastní svatební salon. A dařilo se jí. Později si v Bielu založila butik s luxusním second-hand oblečením, který vzkvétal. Měla snoubence, plány do budoucna, všechno klapalo jako po drátkách.
Dovolená v Keni změnila její život
Jenže pak přišel rok 1986 a dovolená v Keni. A tam se to stalo - potkala Lketinga Leparmororijo, válečníka z kmene Samburu. Nebyla to láska na první pohled, bylo to něco hlubšího. Jeho vznešené vystupování a hrdost ji zasáhly přímo do srdce. V tu chvíli ještě netušila, že toto setkání převrátí její dosavadní život vzhůru nohama.
„Ten moment si pamatuji, jako by to bylo včera,“ vzpomíná Corinne ve své knize. „Stál tam, vysoký, hrdý, s copánky zdobenými červenou hlinkou, a já jsem v tu chvíli věděla, že můj život už nikdy nebude stejný.“
První kroky do neznáma
Po návratu do Švýcarska nemohla na Lketingu přestat myslet. Zatímco její okolí považovalo toto vzplanutí za prázdninový románek, který brzy vyprchá, Corinne věděla, že tohle je jiné. Po několika měsících udělala něco, co šokovalo její rodinu i přátele - prodala svůj butik, rozešla se s přítelem a s 10 000 švýcarských franků v kapse se vydala zpět do Keni.
Začátky v novém světě
Adaptace na život v masajské vesnici byla mnohem náročnější, než si kdy dokázala představit. Corinne se musela naučit žít bez základních vymožeností moderního světa. Její nový domov byla jednoduchá chýše z bláta a kravského trusu, bez elektřiny, tekoucí vody či základního hygienického zázemí.
„První noci byly nejhorší,“ popisuje Corinne. „Ležela jsem na kožené matraci, poslouchala zvuky divočiny a přemýšlela, jestli jsem se nezbláznila. Ale když jsem viděla Lketingu, jak klidně spí vedle mě, věděla jsem, že jsem tam, kde mám být.“
Kulturní střet
Život v masajské komunitě přinášel každodenní výzvy. Corinne se musela naučit nejen svahilštinu a místní jazyk maa, ale především pochopit zcela odlišný způsob myšlení a životní filozofii. Masajové jsou hrdý kmen s bohatou kulturou a přísnými tradicemi, které se formovaly po staletí.
Musela se naučit vařit na otevřeném ohni, nosit vodu ze vzdálených zdrojů a především - přijmout zcela jiný koncept času a priorit. Zatímco ve Švýcarsku žila podle hodin a termínů, v masajské vesnici plynul čas jiným tempem.
Svatba podle masajských tradic
Jejich svatba byla směsicí dvou světů. Corinne respektovala masajské tradice, včetně složitých rituálů a ceremonií. Stala se právoplatnou masajskou ženou, což s sebou neslo jak práva, tak povinnosti. Lketinga jí daroval tradiční masajské šperky a oblečení, které nosila s hrdostí.
Mateřství v divočině, zdravotní problémy a krize
V roce 1988 se jim narodila dcera Napirai. Porod v primitivních podmínkách byl jednou z nejtěžších zkoušek Corinnina života. Bez moderní zdravotní péče, pouze s pomocí místních žen, přivedla na svět zdravou holčičku. Napirai se stala mostem mezi dvěma kulturami - evropskou a africkou.
Život v náročných podmínkách si začal vybírat svou daň. Corinne prodělala malárii, žloutenku a další tropické nemoci. Její tělo, nezvyklé na místní podmínky, bylo pod neustálým tlakem. K tomu se přidaly i psychické obtíže - stesk po domově, kulturní šok a postupně se prohlubující komunikační bariéra s Lketingou.
Rozpad vztahu Bílé Masajky a bojovníka Samburu
Jejich vztah se začal rozpadat postupně, jako když se drolí pískovcová skála. To, co se na začátku zdálo jako překonatelné kulturní rozdíly, se změnilo v nepřekonatelnou propast. Lketinga vyrostl ve světě, kde muž určuje pravidla. Proto těžce nesl, když Corinne projevovala svou nezávislost a podnikavého ducha. Její pokus rozjet malý obchod narazil na zeď nepochopení - nejen u něj, ale u celé komunity.
„Největším problémem byla žárlivost,“ svěřila se později Corinne. „V masajské kultuře je běžné, že muž kontroluje každý krok své ženy. Pro mě, zvyklou na evropskou svobodu, to bylo čím dál nesnesitelnější.“
Situace se ještě zhoršila po narození jejich dítěte. Tehdy vypluly na povrch i problémy s penězi. Corinne s hrůzou sledovala, jak Lketinga rozdává peníze z jejich obchodu všem kolem. Půjčoval známým i sousedům, aniž by se jí zmínil. Byli jako den a noc - ona pečlivě počítala každý šilink, zatímco on peníze rozhazoval plnými hrstmi.
Z Afriky utekla vyčerpaná a nemocná
Poslední kapkou bylo, když ji Lketinga v návalu vzteku uhodil. To už bylo příliš. Corinne se nenechala - vrátila mu to a navíc ho zostudila přede všemi Masaji. V zoufalé snaze získat ji zpět si Lketinga dokonce oblékl evropské šaty. Ale bylo pozdě. Propast mezi jejich světy byla příliš hluboká. Z jejich kdysi vášnivé lásky zbyly jen střepy rozbitých snů. V roce 1990, po čtyřech letech života v Keni, se Corinne rozhodla vrátit do Švýcarska. S dvouletou dcerou Napirai a prakticky bez prostředků začínala znovu od nuly. Byla vyčerpaná, nemocná, ale nezlomená.
Život po Masajovi
Život jí pak přichystal ještě jednu zkoušku v podobě neúspěšného dlouhodobého vztahu. Ale dnes už je všechno jinak. Se svým současným partnerem objevuje svět a užívá si života plnými doušky. Usadila se v malebném koutě Švýcarska, kousek od italských hranic, kde provozuje útulný rodinný penzion a píše knihy.
Její dcera Napirai si našla svou vlastní cestu - vede úspěšný kosmetický a kadeřnický salon. Několikrát navštívila Afriku a svou tamní rodinu, ale žít tam? To si prý nedokáže představit.
Corinne Hofmann
Literární úspěch
Její příběh byl natolik fascinující, že se rozhodla ho sepsat. Kniha „Bílá Masajka“ vyšla v roce 1998 a stala se mezinárodním bestsellerem. Prodalo se přes 16 milionů výtisků a byla přeložena do více než 30 jazyků. Následovaly další knihy, ve kterých Corinne popisuje své návraty do Keni a proměnu svého vztahu k této zemi.
Doporučila by podobnou cestu jiným Evropankám?
„Z té lásky se nám narodila dcera, rozhodně tedy ničeho nelituji. Jsem šťastná, že jsem měla možnost pobývat tak dlouho mimo Evropu. Poznat lásku, která mě naplnila do posledního kousku.“ Život uprostřed afrického kmene, jehož kultura se zásadně liší od evropských zvyklostí, není pro každého. Vyžaduje specifické předpoklady, aby v něm člověk vůbec dokázal přežít. Proto takovou zkušenost Corinne rozhodně nedoporučuje.
Dnes Corinne pravidelně navštěvuje Keňu, ale už ne jako zamilovaná dívka hledající dobrodružství, ale jako zralá žena, která našla způsob, jak propojit dva zdánlivě neslučitelné světy.
Zdroje:
Knihy Bílá Masajka“ (Die weiße Massai), Zpátky z Afriky (Zurück aus Afrika), Shledání v Barsaloi (Wiedersehen in Barsaloi)
