Článek
Botanická zahrada v pražské Troje mě neustále příjemně překvapuje. Z původní prezentace květin, keřů a stromů se stala velmi inspirujícím prostorem. V zahradě jsou trvale i dočasně umístěny sochy, většinou zvířat.
Metroví brouci si „hrají“ s dýněmi.
Jsou zde dřevěné objekty-sochy, znázorňující šišky a plody zdejších rostlin v hodně nadživotní velikosti. Poslední dvě zimy zde byly dlouhodobě umístěny skleněné objekty, dynamicky barevně osvětlené a doprovázené hudbou, v rámci akce Křišťálová zahrada.
Obří dýně vlevo váží 134 kg, ta vpravo 222 kg.
Každoroční výstava dýní je letos pojata velmi originálně. Místo obligátních pyramid z dýní, jsou drobnější aranžmá z dýní všech barev, tvarů a velikostí rozmístěná po celé zahradě.
První větší aranžmá v horní části zahrady
Bedničkové aranžmá ukazuje neuvěřitelnou rozmanitost tvarů a barev dýní z celého světa.
Zajímavé jsou i názvy dýní. Kropenatá labuť, podzimní křídla, ohnivý míč …
Největším lákadlem, hlavně pro děti, je pravěký ještěr, vytvořený z trávy, palmových listů a dalších přírodních materiálů.
Většina dětí hned věděla, že jde o dinosaura triceratopse.
Kromě krásy podzimních barev v botanické zahradě bylo nesmírně zajímavé a poučné, sledovat i ostatní návštěvníky. Většina dětí se okamžitě vrhala na vystavené dýně i větší aranžmá a snažila se na ně vyšplhat. Protože šlo o děti předškolního věku, které ještě neumějí číst, dá se to pochopit. Méně pochopitelné bylo ovšem chování rodičů, kteří přes všudypřítomné výstražné cedule buď nezasahovali vůbec, nebo až když hrozilo, že by mohlo dítko dojít k úhoně.
Většina dětí to stejně zkoušela.
Na uvítací slavobráně do pravěkého světa jsou vážky v tehdejší životní velikosti.
Mám vážky moc ráda, ale tyhle bych potkat nechtěla.
Pravěkého hada každý poznal. Největší ulovená anakonda měřila devět a půl metru. Tohle hádě má zhruba dvojnásobek.
Co všechno lze vyrobit ze slámy a sena.
Zda šlo o pravěké šneky nebo pravěké mořské loděnky jsem sice nepoznala, ale aranžmá se mi moc líbilo.
Naše cesta do pravěku pokračuje.
Že jde o trilobity jsem poznala až doma při prohlížení fotek.
Dýněmi byl okrášlen i vstup do části zahrady s včelími úly.
Překvapilo mě množství květů v zahradě. Zatímco většina keřů už listí shodila a většina stromů už začala opadávat, podzimní květiny využily babího léta a jsou v plném květu.
Překvapivé bohatství květů a barev.
Kromě výstavy dýní je v nové části botanické zahrady expozice Rostlinná odysea, která mapuje vývoj rostlin od pravěku. Poprvé jsem viděla dokončenou část mezi původní venkovní expozicí a skleníkem Fata morgana, kde je vytvořeno několik tůní propojených potůčkem. Ve výstavní síni v dolní části venkovní zahrady je doplňující výstava Z mechu a kapradí, která představuje také přesličky a plavuně.
Květy americké Kopretiny připomínají malá sluníčka.
Zima a sychravé dny už pomalu klepou na dveře, ale jak nám připomíná tahle malá kopretina svým tvarem i barvou, teplé paprsky a sluníčko se k nám za pár měsíců zase vrátí. Než se tak stane, můžeme se už teď začít těšit na další pestré výstavy, které Botanická zahrada Praha pro malé i velké návštěvníky chystá.
