Pod křídla andělů. Výlet do Čelákovic a Lysé nad Labem

O tom, že jsou kousek od Lysé nad Labem dvě nádherné barokní sochy andělů, jsem se dozvěděla před lety z časopisu Reflex. Od té doby jsem je vždy vyhlížela při cestě vlakem. Moc mě potěšilo, když jsem se dozvěděla, že zastavení u andělů bude součástí příštího výletu.

Naše cesta začala na Hlavním nádraží v Praze. Chodívám dřív, a tak jsem se šla podívat na sochu Woodrowa Wilsona, 28. presidenta USA, po kterém se nádraží dlouhé roky jmenovalo. Teprve po postavení metra a nového nádražního vestibulu pod magistrálou byl lidový název Wilzoňák pomalu nahrazen dalším lidovým názvem Hlavák.
Sešli jsme se pod cedulí s odjezdy vlaků. Tentokrát nás bylo 21 a pes. Když jsme se usadili ve vlaku, projela kolem nás fungl nová lokomotiva v korporátním stylu Naibrt.

Vystoupili jsme v Čelákovicích a zamířili Masarykovou ulicí na hlavní náměstí 5. května. Cestou jsme minuli dvě významné budovy z první republiky. Funkcionalistickou budovu bývalé České spořitelny.

 A Sokolovnu z roku 1925, z období přelomu tradiční dekorativní architektury a nastupující meziválečné moderny. Díky tomu má čisté linie, symetrii a monumentalitu. Výrazný je zejména vstupní portál.

Cestou jsme se zastavili u barokní pískovcové sochy sv. Jana Nepomuckého s datováním z roku 1732.

Na náměstí je novobarokní sídlo Městského úřadu z roku 1911 a dva zajímavé vodní prvky, na každém konci náměstí jeden. Po delších stranách náměstí kolem centrální dlážděné plochy jsou pásy zeleně se vzrostlými stromy. Oproti Praze bylo náměstí neuvěřitelně čisté a dobře udržované.

Po nezbytné zastávce na kávu a dort na začátku Kostelní ulice v Kafé Karkáde jsme pokračovali ke kostelu Nanebevzetí panny Marie. Původně románská jednolodní stavba postavená koncem 12. století na vyvýšené labské terase byla v letech 1708-1712 barokně přestavěna a rozšířena.

Jen pár metrů od kostela se nacházela tvrz, později venkovské šlechtické sídlo, dnes Městské muzeum. Původně dřevěná stavba z hradištní doby byla kolem roku 1300 nahrazena zděnou budovou. Později byly přistavěny další budovy a celý objekt byl uzavřen hradební zdí. Mě zaujala na vnitřní zdi dvora pamětní deska na počest 17.11.1989 a Občanského fóra.

Poté jsme již zamířili k Labi, prošli krásnou alejí a kolem místní maríny a silničního mostu jsme došli k mostu železničnímu s lávkou pro pěší, po které jsme přešli na druhou stranu řeky.

Zajímavé bylo sledovat vlastní odraz na vodě při pochodu přes lávku. Na čelákovickém předmostí je jako památník umístěn fragment původního nýtovaného mostu.

Přes louky a lesíky jsme konečně dorazili k bývalé Ermitáži (poustevně) u sv. Václava. Na břehu Labe, které tudy v minulosti teklo, ji založil roku 1696 majitel lyského panství hrabě František Antonín Špork. Původně kolem vedla rušná silnice z Prahy do Lysé nad Labem. Po roce 1834 zde byla postavena železnice. Zbytky poustevny se dvěma sochami andělů je tak dnes paradoxně pár metrů od kolejí.

Původně byla poustevna součástí rozsáhlého areálů s geometrickou barokní zahradou, ovocnou zahradou, užitkovou zeleninovou zahradou, romantickým parkem a mnoha dalšími sochami i budovami.

Po smrtí hraběte Františka Antonína Šporka (†1738 ) jeho dcera Anna Kateřina se souhlasem církve nechala poustevnu přenést do Lysé nad Labem a z původní eremitáže zůstala jen barokní výklenková kaple sv. Václava.

Uvnitř výklenku je kamenný barokní reliéf zobrazující zavraždění knížete Václava ve Staré Boleslavi. Reliéf i obě sochy andělů, byly řadu let přisuzovány samotnému Matyáši Bernardu Braunovi. Hrabě František Antonín Špork poznal mladého Matyáše Bernarda Brauna při jedné ze svých cest do zahraničí roku 1704 v lnnsbrucku a údajně ho pozval do Čech, kam také o několik let později přišel.

V roce 1941 byly obě sochy a reliéf restaurovány. Při tom se objevilo vročení, které reliéf datuje do roku 1692. Autorem tedy nemůže být Matyáš Bernard Braun. Reliéf byl zhotoven o 18 let dříve, než Matyáš Bernard Braun vytvořil v Čechách své prvé dílo pro Karlův most. To zakládá domněnku, že i obě sochy andělů nejsou dílem Matyáše Brauna. Vzhledem k jemnosti provedení, přirozenosti a ladnosti těl obou andělů, a především při porovnání se sochami na kostele sv. Jana Křtitele, si myslím, že autorem je přeci jen Braun. Braunovy sochy mohly být přidány ke kapli později, nebo nahradit jiné, dřívější.

Po důkladném nafocení andělů i kaple jsme se vydali podél císařských lesů k Závodišti v Lysé nad Labem. Podél železniční tratě byla vyznačena zóna s chráněnými rostlinami a hmyzem, kteří k životu potřebují suchou písčitou půdu. Místy stále ještě kvetla nádherně fialová divizna brunátná.

Císařské lesy jsou pozůstatkem slavné brandýské honitby, kam jezdil lovit již Karel IV. Původně šlo o dubové lesy, které byly postupně těženy jako stavební i palivové dřevo. V 16 století byla zahájena nutná obnova těchto lesů vysazováním borovic. Tuto honitbu často navštěvoval i Rudolf II.

První stopy osídlení jsou ze 4-3 st. př. Kr. V 5. století n.l. zde v lužních lesích stávalo slovanské hradiště. Z té doby zřejmě pochází název města odvozený z proutěných plotů nazývaných lísa. Nejstarší písemné zmínky jsou z 11. století, místní hrad patřil králi. Koncem 13. století byla celá Lysá královským majetkem a od roku 1291 byla považována za město.

V roce 1647 bylo lysské panství za válečné zásluhy darováno generálu Janu Šporkovi. Největší slávu zažilo město Lysá v 18. století, za vlády jeho syna Františka Antonína, známého mecenáše umění a podporovatele vzdělanosti. Za jeho vlády byl přestavěn zámek do barokní podoby, vybudována zámecká zahrada s četnými alegorickými sochami, obnoven augustiniánský klášter, postavena lékárna, řada nových obytných a hospodářských budov. V okolí města nechal vybudovat řadu pousteven, libosadů, oboru, bažantnici, špitál na Karlově a obnovil zpustlé vesnice. Začal stavbu nového farního kostela sv. Jana Křtitele.

Kostel však dokončil až jeho adoptivní syn a manžel jeho mladší dcery Kateřiny - František Karel Rudolf Sweerts-Špork. V úspěšné hospodářské a kulturní politice pokračovali Šporkové-Sweertsové až do poloviny 19. století.

Do Lysé jsme vstoupili ulicí Stržiště, kde jsme minuli odpočinkové místo s malou výklenkovou kapličkou sv. Huberta a dvěma lavičkami. V malém parčíku naproti stál podstavec do jehož vrchní strany byl zasazen moderní jednoduchý křížek. Prošli jsme do malebné, uzounké Žižkovi ulice, kterou jsme stoupali vzhůru k ulicí Zámecká.

Cestou jsme si mohli zdola prohlédnout monumentální budovu bývalého Augustiniánského kláštera. Na vrcholu trojúhelníkového štítu jižního průčelí stojí socha sv. Jana Nepomuckého a na nárožích štítu ji doplňují dva andělé. Nad východním štítem je podobná kompozice. Sv. Augustýn uprostřed a po stranách opět dva andělé. Všechny tyto sochy na obou štítech pocházejí z dílny významného barokního sochaře Jana Antonína Quitainera.

Bohužel jsme při tomto výletu neměli čas navštívit zámecké zahrady a spěchali jsme dolů kolem kostela sv. Jana Křtitele s bohatou sochařskou výzdobou. Měla jsem sotva čas pořídit pár fotek. Zbytek skupiny mizel směrem k Masarykově ulici, kde nás čekal pozdní oběd v restauraci U krále Václava.

Je jasné, že do celoročně přístupné zámecké zahrady se zajedu podívat, jakmile na to bude vhodné, na focení příznivé počasí.

Historicky cenné objekty Čelákovice: https://www.celakovice.cz/cs/mesto/o-meste/historicky-cenne-objekty.html

František Antonín Špork: https://cs.wikipedia.org/wiki/Franti%C5%A1ek_Anton%C3%ADn_%C5%A0pork

Kaple svatého Václava (Lysá nad Labem): https://cs.wikipedia.org/wiki/Kaple_svat%C3%A9ho_V%C3%A1clava_(Lys%C3%A1_nad_Labem)

Lysá nad Labem: https://cs.wikipedia.org/wiki/Lys%C3%A1_nad_Labem

Zámek: https://cs.wikipedia.org/wiki/Lys%C3%A1_nad_Labem_(z%C3%A1mek)

Zámecký park: https://cs.wikipedia.org/wiki/Z%C3%A1meck%C3%BD_park_(Lys%C3%A1_nad_Labem)

Kostel Narození svatého Jana Křtitele: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_Narozen%C3%AD_svat%C3%A9ho_Jana_K%C5%99titele_(Lys%C3%A1_nad_Labem)