Článek
Přitom v každé ze svých kauz stíhán a odsouzen být měl.
Především případ vyhrožování smrtí diplomatickému pracovníkovi cizího státu, který měl tu smůlu, že měl Turka za souseda, byl vyšetřovateli smeten ze stolu po průhledné výmluvě Turka, že prý cizí diplomat na jeho přítelkyni pokřikoval.
Jako člověk, který v diplomatickém prostředí vyrůstal, mohu směle tvrdit, že takové chování by si v cizí zemi žádný diplomat nedovolil. Každý diplomat i pomocný personál ambasády je pečlivě vybírán, proškolen a seznámen se specifiky a zvyklostmi země, kam je vyslán.
Jenže dokonce ani pokud by se kdokoli o Turkově přítelkyni negativně vyjádřil, nebo ji dle Turka nějak urazil, tak vyhrožování smrtí prostřednictví kresby šibenice, a především hrozba nábojem do lovecké pušky ve stylu mafiánů, rozhodně není adekvátní reakce v mezích zákona.
Bohužel, v naší zemi je vyhrožování smrtí sice zákonem označeno za trestný čin, ale z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že po oznámení na linku 158, kdy mi dva opilí muži – z toho jeden známý násilník a druhý právě propuštěný vězeň – vyhrožovali opakovaně zabitím, jsem se pomoci nedočkala. Naopak. Policista z místního oddělení Hradišťko Brunšov mi do telefonu bohorovně sdělil, že by přijeli pouze v případě, že by mi jeden z vyhrožujících mužů držel nůž pod krkem. Jak bych v takové situaci mohla telefonovat, nechávám na vaší fantazii.
Bohužel česká policie sousedské spory neřeší. Násilníci a narušení jedinci v bytových domech tak mohou beztrestně terorizovat své sousedy. Pokud je jejich cílem člověk nebo rodina bydlící v nájmu, raději se přestěhuje. Pokud se cílem násilníků stanou lidé, kteří byt vlastní, mnohdy i desetiletí a mají k bytu i lokalitě citový vztah, je situace mnohem složitější.
Ale zpět k Turkovi. Stejně tak opakované jízdy 200 km rychlostí včetně vlastnoručně a v rozporu se zákonem pořízených videí, usvědčující Turka z přestupku, českou policii nepřesvědčila, že by měla zahájit Turkovo stíhání. Dokonce ani opakované nabádání k tomuto trestnému činu na sociálních sítích a navádění ke lhaní, že se nebezpečná jízda odehrála v Německu, nestála dlouhé roky české policii za námahu. A zjevně nestojí dodnes.
Přitom hlavně u nejmladších řidičů je přeceňování vlastních sil při jízdě vysokou rychlostí bohužel nejčastějším důvodem fatálních nehod. Sice nejsem právník, ale jak samotnou jízdu 200 km rychlostí, tak její doporučování bych zařadila pod obecného ohrožení.
Ostatně největší pojistná událost jedné z tří největších pojišťoven v Česku v roce 2017 byla srážka agresivního dvacetiletého řidiče v BMW, který v Polsku najel v nepřiměřeně vysoké rychlosti do protisměru a narazil čelně do autobusu plného lidí. Zemřelo 10 lidí, počet těžce zraněných šel do desítek. Pojistná částka přesáhla 100 milionů a byla vyšší než částka vyplacená na obnovu ropné rafinerie silně poničené požárem.
Dokonce ani příslušný Finanční úřad a finanční policie neřeší, jak člověk v letech bez živnostenského oprávnění nashromáždil údajný majetek v hodnotě 70 milionů prokazatelně podnikatelskou činností.
Den před setkáním s prezidentem za účelem vysvětlení nevysvětlitelného a obhajování neobhajitelného Turek oznámil, že má problémy s páteří, a nemůže se tedy dostavit. Moje bohužel již zesnulá maminka by to komentovala slovy: „Turek žádné problémy s páteří nemá, protože tento člověk je zcela bezpáteřní.“
Zdravotní indispozice – ať už smyšlená, nebo skutečná – je zjevně jediný způsob, jak se bez ztráty reputace u svých příznivců vyhnout hrozícímu zaslouženému a současně potupnému odmítnutí jeho nominace na ministra prezidentem.
Přála bych naší zemi výkonnější policii i justici, které by lidem jako je Filip Turek včas a důrazně daly najevo, kde leží hranice a co zákon již nedovoluje.
