Článek
Kamarádka Kája nám na větším přátelském setkání vyprávěla o knize herečky Ivanky Deváté s názvem Můj příšerný syn, vydané v roce 2024. Jde o jejího mladšího syna Adama, jehož otec byl Josef Vinklář. Charizmatický a pro ženy atraktivní herec proslavený především rolemi padouchů. Ivanka Devátá se za Josefa provdala a poté kvůli sériovým nevěrám a dalším problémům rozvedla dokonce dvakrát.
Ivanka Devátá v úvodu knihy píše „Svého syna miluju nadevše. Proto na něj můžu prásknout všechno! „Adámek zdědil po tatínkovi všechno – podobu i vlastnosti. Bohužel jen ty špatné…“
Potom Kája navázala pořekadlem, že pokud má někdo dva syny, tak jeden je hodný a ten druhý je padouch. U Ivanky Deváté to tak je. Syn Marek, jehož otec je Miloš Hlavica je hodný a spořádaný. Syn Adam, jehož otcem je Josef Vinklář je problematickýa zlotřilý.
Poté následovalo Kájino prohlášení: „A já nevím, zda ten můj je ten hodný nebo špatný. Taky to synovi říkám.“ Podivila jsem se: „To snad ne. Tohle bys synovi říkat neměla.“ Kája se zatvářila nesouhlasně a pokračovala: „On mi říká, že jsem tlustá. A to mi může říkat jenom moje maminka a ta už nežije a můj doktor.“ Snažila jsem se téma odlehčit a dodala jsem: „A tvoje zrcadlo.“ To Káju zjevně popudilo. Tak jsem dodala, že nejlepší by bylo zeptat se zrcadel v Zrcadlovém bludišti na Petříně.
Protože v Zrcadlovém bludišti jsme byli skoro všichni, následovala pestrá výměna zážitků z Petřína a doporučení těm, kteří tam ještě nebyli, aby neváhali a zašli tam.
Po chvíli se hovor stočil k osobnějším věcem a my se dozvěděli, že vysoká nadváha už Káje způsobuje dost nepříjemné zdravotní komplikace. Je tedy jasné, že syn se snaží svou maminku motivovat ke zhubnutí z lásky a obavy o její život a zdraví. Vzhledem k tomu, že tatínek Kájina syna zemřel, když synovi byli čtyři roky, není se čemu divit. Navíc nemá ani sourozence. Jeho maminka je pro něj jediným blízkým příbuzným.
Otázkou je, jak to syn mamince říká. Pokud prosba zní například: „Milá maminko, mám tě moc rád a rád bych, abychom spolu mohli trávit čas ještě mnoho let. Bojím se, že tvá vysoká váha ti ubližuje a ničí tvoje zdraví. Prosím, zkus se nad tím zamyslet, co bys mohla změnit, aby tvoje váha neohrožovala tvé zdraví.“
Pokud se místo kritiky či pouhého příkazu či doporučení hlavní sdělení uvede emocionálním úvodem a doslovem, nemá obézní maminka důvod se zlobit. Na případné námitky je možno dodat: „Mrzí mě, že svoje zdraví zanedbáváš.“
Kdyby Kájin syn použil citové argumenty, otupil by maminčin vzdor. A pokud by se mu podařilo najít aktivitu, která by jeho mamince přinášela radost a současně zlepšovala její zdraví, nejspíš by uspěl. V opačném případě se syn bude rodičovsky strachovat a maminka dětsky vzdorovat.
Také je pravděpodobné, že se Kája zatím nesmířila s obrácením rolí, ke kterému v pozdějším věku rodičů musí zákonitě dojít. Dospělé děti se dostávají do rodičovské role vůči svým rodičům a postupně přebírají zodpovědnost za své rodiče. Naopak rodiče se mohou dostat do podřízené dětské role.
Nazvala bych to předání žezla. Tomuto předání moci a zodpovědnosti se silně brání především stárnoucí energičtí extroverti.
Syn tedy může říkat mamince, že by měla zhubnout, pokud jí to říká z lásky a starosti o její zdraví a říká jí to laskavě.
