Článek
Dněperská kaskáda
Prvním stupněm kaskády byla přehrada V. I. Lenina na řece Dněpru, známá jako DněproGES. O jejím postavení rozhodl sám Stalin. Chtěl mít největší přehradu i největší vodní elektrárnu na světě. Ruský inženýr Petr Pačinskij (1876-1929) byl pověřen, aby poskytoval odborné poradenství.
Pačinskij však jejími rozměry nebyl nijak nadšen. Nebál se odporovat Stalinovi. Varoval ho, že v místě plánované přehrady teče Dněpr příliš pomalu a přehrada má stát v rovinaté krajině. Vzniklé jezero bude obrovské a zaplaví tisíce obydlí a prvotřídní zemědělskou půdu. Varoval, že nikdo neví, kolik území bude zaplaveno, protože nikdo neprovedl hydrologické výzkumy.
Měl pravdu. Jezero přehrady se rozlilo do takové šíře, že kdyby se na veškeré zaplavené půdě pěstovala tráva a sušila se na seno a následně spálila v elektrárně, vyrobilo by se tím stejné množství elektřiny, jaké dávala vodní elektrárna. Dále Pačinskij varoval před každoročními obdobími sucha. Pro tento výpadek provozu vodní elektrárny by se musela postavit ještě uhelná elektrárna, která by výpadky vyrovnávala.
Pačinskij proto navrhnul mnohem efektivnější postupnou výstavbu menších uhelných elektráren a menších přehrad s vodními elektrárnami, které by kopírovaly vzrůstající energetické potřeby místního hospodářství. Následný vývoj mu dal za pravdu.
Stalin však chtěl mít svou největší vodní elektrárnu na světě, a tak se v projektu pokračovalo. Stavba přehrady i elektrárny V. I. Lenina byla mnohem dražší, než se plánovalo a stala se ekonomickou i projektovou katastrofou. Způsobila obrovské ekologických škody a násilné přestěhování desítek tisíc zemědělců. Pracovní podmínky dělníků na stavbě byly stalinsky děsivé. Stavět se začalo v roce 1927. Do provozu byla uvedena v roce 1932.
Další osud Petra Pačinského
V mrazivé noci v dubnu 1928 si pro něj přišla do jeho leningradského bytu tajná policie. Zatkli ho a jeho žena už ho nikdy neviděla. O rok později dostala oznámení, že byl popraven.
Byl obviněn ze „zveřejnění detailních statistik“ a sabotování sovětského průmyslu tím, že se snažil stanovovat „minimální, nikoli maximální cíle“.
Přitom se jen snažil v přijatelném měřítku zjistit, co bude fungovat a co ne. A hlavně odmítal zamlčovat problémy, když nějaké odhalil.
Stalin má, co chtěl a chce víc
Přehrada s elektrárnou V. I. Lenina (DněproGES) byla poškozena během druhé světové války. Její obnova trvala až do roku 1950. Mezitím se v roce 1948 rozhodlo o vybudování Kachovské přehrady v rámci sovětského plánu rozvoje vodních děl na Dněpru. Stavba začala v září v roce 1950. Přehrada byla dokončena a uvedena do provozu v letech 1955–1956.
Kachovská přehrada byla postavena jako druhá z takzvané „dněperské kaskády“. Celá dněperská kaskáda se skládá ze šesti přehrad a před rusko-ukrajinskou válkou vyráběla ročně v průměru víc než 10 miliard kWh, což ji řadilo mezi největší vodní energetické soustavy.
Voda pod přehradními přelivy při západu slunce
Kachovská přehrada v číslech
Přehradě se říkalo Kachovské moře. Ostrov Malta by se do její rozlohy vešel pětkrát.
Jezero mělo rozlohu 2 155 km2.
Bylo dlouhé 230 km. V průměru 9,4 km široké. Maximální šířka byla 25 km.
Průměrná hloubka byla 8,4 m a největší 36 m.
Celkový objem vody v jezeře byl 18,2 km3.
V průběhu roku hladina kolísala v rozmezí 3 m.
Ležela v nadmořské výšce 44 m.
Ilustrační foto: Přehrada Vrané nad Vltavou při povodních 2024
Zničení přehrady Rusy
Během rusko-ukrajinské války byla v noci 6. června 2023 zničena Rusy. Došlo k detonaci uvnitř strojovny elektrárny, která zcela zničila elektrárnu, a protržení hráze. Přehrada byla pod kontrolou Rusů, kteří její zničení naplánovali.
Již několik dní před explozí se zhroutila část silnice na přehradní hrázi. Také byla na přehradě záměrně zvýšena hladina vody na maximum. Záměrně nebyl otevřen dostatek stavidel a voda se tak nekontrolovatelně přelévala přes vršek přehrady. Tím Rusové způsobili nejvyšší stav vody za posledních 30 let. To samozřejmě zvýšilo tlak na přehradní hráz a významně navýšilo škody po protržení jak na samotné přehradě, tak na území zasaženém záplavovou vlnou.
Ilustrační foto: Síla vody vypouštěná dolními výpustěmi přehrady Slapy při povodních 2024
Zničením Kachovské přehrady vznikly škody přesahující v přepočtu na koruny 340 miliard. Ukrajina tím přišla o 35 % zásob sladké vody.
Jevhen Korjov z Chersonské univerzity řekl: „Tuto katastrofu lze přirovnat pouze k havárii v Černobylu.“
„Po proudu se valila obrovská a ničivá masa vody a sedimentů, která zničila prakticky vše živé ve vodě. To, co zůstalo na dně, následně zahynulo. Těžce zasažena byla i okolní krajina,“ popisuje rozsah škod ukrajinský environmentalista Oleksij Vasylju.
Záplavová vlna zdevastovala 600 km2.
Rusy okupovaný Krym přišel o 85% pitné a zavlažovací vody.
Záplavová vlna zabila 76 lidí.
Návrat přírody do stavu před postavením přehrady
Řeka Dněpr se částečně vrátila do svého původního koryta. Postupně se vrátili původní druhy migrujících ryb.
Původní předpoklady o trvalém poškození ekosystému a jeho přeměně na polopoušť, která zde byla před postavením přehrady, se naštěstí nepotvrdily. Díky obohacení půdy živinami za dobu trvání přehrady se oblast spontánně mění na lužní les, který tvoří původní druhy stromů a keřů. Hlavně rychle rostoucí vrby a topoly bílé. Dnes již mají přes deset metrů.
Bohužel, z dob Sovětského svazu byly sedimenty v Kachovské přehradě kontaminovány těžkými kovy. Část byla spláchnuta do moře, část kontaminovala zaplavené území pod přehradou a část zůstala na bývalém dně. Hodnoty 6 těžkých kovů na bývalém dně přehrady dosahují až 40násobného překročení přípustných limitů. Pro zemědělské využití to představuje příliš velké riziko. Stejně tak konzumace ryb z přilehlého moře.
Závěr
Příroda bez přispění člověka obsadila vypuštěné dno bývalé přehrady a rychleji, než si kdokoli mohl představit, vrací toto rozsáhlé území do stavu, jaký byl před výstavbou přehrady.
Jak opakovaně tvrdí významný český geolog, klimatolog a populizátor vědy Václav Cílek, nejrychlejší a nejlevnější regeneraci člověkem zdevastovaného území dokáže příroda sama, pokud jí dáme čas a prostor. Vznikají tak místa, která mají vysokou přírodovědnou hodnotu.
Na dně bývalé Kachovské přehrady tak probíhá lidmi neřízený experiment návratu přírody do původního stavu. Po skončení války se uvidí, jak danou přírodní oblast bude možné využívat.
Zdroje:
Kniha Tim Hartford, Adaptujte se str. 34-37
