Článek
Hned na začátku bych rád uvedl, že jsem poměrně konzervativní typ a k smrti nerad měním zaměstnání, bydliště a partnerky. Výsledek? Zaměstnavatelů 9…stěhování asi 8×, partnerky už nespočítám… :-) Dnes se chci zmínit o závěru své pracovní kariéry a proč jsem žádal o předčasný důchod. Pracoval jsem několik let pro nadnárodního zaměstnavatele v poměrně vysoké manažerské funkci, práce mě bavila, myslel jsem si, že mám do důchodu vystaráno. A pak se ve firmě stal mega průšvih. V důsledku toho byl odvolán generální ředitel…a ten nový to po pár dnech ve funkci začal „čistit“ dál. Byl jsem bohužel mezi prvními. Takže jeden den mi asistentka dělala kávu s ranním úsměvem „Ahoj šéfe“… a následující den jsem vyplňoval papíry na pracáku jen to hvízdlo…v tu dobu mi bylo skoro 55 let. Budoucnosti jsem se nijak neobával, protože jsem měl spoustu přátel, obchodních kontaktů, známých, různá školení, certifikáty, zkušenosti…za pár dnů si něco seženu myslel jsem si. Dal jsem si týden oraz a pak jsem začal postupně oslovovat ty svoje obchodní kontakty, kterých nebylo zrovna málo. Tak ti se na mě vyprdli všichni do jednoho. Pak jsem to bral přes přátele, až mi to jeden kamarád řekl natvrdo: „Hele…kdyby ti bylo o 10 let míň, tak tě u nás ve firmě bereme všema deseti… ale máš 55 na krku… to seš bez šance, protože jsi starej.“ A bylo vymalováno! Tak jsem najel na internet a posílal životopisy doslova na všechny strany a na jakoukoliv pracovní pozici - bral bych cokoliv. Mám výuční list plus další vzdělání…poslal jsem 134 životopisů… a dostal TŘI odpovědi, že pozice je už obsazená! Ostatní se ani neobtěžovali s nějakou reakcí. Tenkrát jsem se také poprvé setkal s pojmem "překvalifikovaný"- to když jsem se ucházel o práci pomocného dělníka…a neuspěl jsem!
Tehdy byla v ČR zrovna oficiální nezaměstnanost 8% a já byl bez práce 16 měsíců. Co to dělá s psychikou nechtějte vědět… Nakonec moje vytrvalost zvítězila a možná i trocha štěstí. Jedna firma mě přijala a dostal jsem na starost zaměstnance pracovních agentur, obrovská administrativa, školení BOZPO, docházka, výkazy…atd. atd. Byli to lidi prakticky ze všech zemí bývalého RVHP, takže jazyková bariéra a když se jim nechtělo, tak prostě „jako“ nerozuměli. V 99% případů měli jedno společné… makat se jim moc nechtělo (čest výjimkám). Manuální zručnost bídná, pracovní návyky na úrovni 20%, hygienické návyky 10%, tudíž svrab, vši, blechy, štěnice běžná věc. Fluktuace obrovská, ta byla za rok přes tisíc procent. Byli placeni za hodiny, takže měli jednoduchou strategii - oficiální pracovní dobu co nejvíc proflákat a do pozdního večera pak ten skluz dohánět. Co jen trochu šlo, tak ukradli a furt jsem musel něco řešit. Když jich taky třeba půlka nepřišla do práce, nastoupil jsem na jejich místa já, abych „zachránil“ co šlo. Tahle situace se často opakovala…stalo se skoro normou, že jsem makal 12 hodin každý den. Pravda je, že mi to firma zaplatila, ale za 4 roky jsem si tam parádně odrovnal zdraví a občas jsem byl úplně totálně vyřízenej, to vyčerpání bylo někdy takové, že jsem pak prospal celý víkend. Když dnes čtu, jak je nutné posílit pracovní trh dalšími pracovníky z ciziny, tak se trochu chechtám… přeju hodně úspěchů vážení!! A pak…to neuhodnete…se v té firmě vyměnilo vedení. Naše nová generální ředitelka ve věku asi 28 let se rozhodla to vzít pořádně do ruky. Přišel oběžník, že je nutné snížit náklady. Myšleno a nevysloveno především MZDOVÉ náklady. Já ale nemám telepatické schopnosti, takže mi to zase vůbec nedošlo, ani když mi bez jakéhokoliv varování přišla výplata o třetinu menší. Myslel jsem si, že se jen spletli ve mzdové účtárně. Až po krátkém telefonátu mi bylo konečně jasné, jak že to vlastně je. Tak jsem sedl k PC a napsal slušný… nicméně velmi důrazný mail na vedení. Za dva dny přijel provozní ředitel z Prahy. Převelice důležitě mi sdělil, že generální ředitelka se mnou není spokojená a z kufříku vytáhl dohodu o ukončení pracovního poměru. Nejdřív jsem se (asi dost zle) zasmál…a pak jsem mu jí hodil na hlavu a to doslova! Ten den…aniž bych to jakkoliv předem plánoval…jsem byl v práci naposledy. Nebudu uvádět další nechutné podrobnosti, ale peníze jsem nakonec všechny dostal a skončil na pracáku. Můžu vás ujistit, že ve věku 60 let tedy práci už opravdu neseženete, to se můžete snažit jak chcete. Možná nějaké výjimky potvrzují pravidlo… ale já ta výjimka bohužel nebyl. Skoro rok jsem se dával zdravotně do pořádku, ale stejně už to nikdy nebylo 100%. Tímto chci dnes vřele poděkovat člověku, který jako první vymyslel a navrhl možnost předčasného důchodu. Sice mám důchod nižší zhruba o cca 3000,-Kč/měsíc, ale díky za každý den, co jsem doma. FAKT MOC DÍKY!! A moudrost na závěr… Když je vám 40 let…tak hranice 65 je brnkačka…když je vám 50 let…je to pořád sranda… a když je vám 60…tak už to žádná sranda není. Ono, když máte takové zaměstnání, že tam nemusíte moc chodit, případně si zdřímnete knížecím spánkem… tak pak možná OK. Ale když v práci makáte, tak příroda si celkem nekompromisně vezme svou daň. Organismus je zkrátka opotřebovaný. Můžete jíst zdravě, nekouřit, sportovat…ale nic nenaděláte. U někoho se to projeví dříve, u někoho o něco později, ale z mého ohledu je těch 60 kritická hranice, většina energie se vytratí a máte všeho plné zuby, to je moje zkušenost. Nebo máte někdo jiné poznatky? Budu rád, když to napíšete do diskuse.
Takže to prodlužování věku odchodu do důchodu…a k tomu výpovědi bez udání důvodu…jsem rád, že se mě to už netýká…
