Článek
„Hledám jemnou, štíhlou, sympatickou a inteligentní nekuřačku z Plzně.“ Dostal jsem tenkrát asi 20 odpovědí… a paradox byl, že z Plzně nebyla ani jedna. Nakonec mi při tom mém životním stylu pokus - omyl zůstala zdravotní sestra z Banské Bystrice tj. takový dost pofiderní vztah na dálku cca 600 km. Tenkrát nebyl facebook, mail ani mobilní telefony, takže kontakt jen přes dopisy. Hezky napsat…vložit do obálky…nalepit známku 60 haléřů … a čekat minimálně týden na odpověď - to byla romantika…:-) Z dnešního pohledu totální pravěk… :) Takhle to fungovalo asi půl roku. Pak jsme se domluvili, že spolu na podzim vyrazíme na Šumavu, do podnikové chaty ROH, týden s plnou penzí - dnešním jazykem skoro all inclusive. Byl to trošku hazard - nikdy jsme se neviděli… dnes bych něco podobného neriskoval ani omylem! Čekal jsem u vlaku… měl jsem sice fotku, ale i tak jsem byl trochu překvapený - jak hezká holka přijela. O půl roku mladší štíhlá kočka, dlouhé rozpuštěné vlasy až na zadek… no slušelo jí to moc. Byla celkově opravdu velmi sympatická, takže moje nadšení neznalo mezí. Její první starost při ubytování byla - přestěhovat na našem pokoji válendy co nejdál od sebe. Já reagoval s lehkým úsměvem - mezera tři metry vzduchoprázdna mě nemohla odradit…:-) Další den jsme různě výletovali po okolí a večer jsem jí chtěl dát konečně pusu - že jako na dobrou noc. Udělal jsem dva kroky jejím směrem…ale jí se doslova v mžiku objevil v obličeji výraz čisté hrůzy a couvala k otevřenému oknu. Nevěděl jsem co s tím… a tak jsem instinktivně zařadil hned zpátečku. Během týdne se ta situace opakovala ještě dvakrát, pak jsem už na veškeré snahy o nějaké fyzické sblížení raději rezignoval a letmý polibek na tvář při loučení, jsem bral jako velký úspěch. Rozjeli jsme se na různé strany, ale korespondence pokračovala, dokonce začala být ještě víc intenzivní. Blížily se Vánoce a ona sama navrhla možnost, že za mnou na pár dní přijede - já nebyl proti, bylo to lepší než být sám. Přijela… a po zkušenostech z dovolené jsem první večer vůbec nic nezkoušel, uvolnil jí válendu a spal ve spacáku na lehátku, samozřejmě ale stále s neurčitým očekáváním, že se k ní postupně nějak přesunu…
Musel jsem před Silvestrem ještě na jeden den do práce a po návratu domů, mi doslova spadla brada. Všechno se lesklo …bylo napečeno…navařeno… holka seděla v křesle a háčkovala nějakou dečku - prostě partnerka značka ideál…jen ta intimita byla problém. Tak jsem to večer zase zkusil…ale kdepak…výsledkem bylo zase absolutní odmítnutí čehokoli.
Tenkrát nebyl internet… já jako mladej kluk absolutně vůbec netušil, která bije, ale chtěl jsem tomu přijít na kloub. Tak jsem na další večer koupil chlebíčky… a taky dvě láhve vodky Stolichnaya plus džus, tenhle mix se tenkrát hodně pil. Uznávám, že to ode mě bylo nečestné a nesportovní, ale já tehdy nic jiného nevymyslel. Večer jsem jí pak trochu víc přiopil…a položil přímou otázku, jak to má s tím sexem. Když mi pak s přerývaným pláčem vyprávěla, jak jí v 15 letech znásilnil její starší bratr plus jeho pět kamarádů…tak bylo rázem všechno jasný…Pamatuju…že slzy jí doslova tryskaly z očí… obrovské slzy…a plakala tak zoufale, že mi to málem urvalo srdce. Docela mě to i vyděsilo a bylo mi jí tak moc líto… Ten zážitek pro ní byl nepochybně hroznej - a i když od té události uběhlo 14 let, pořád to v ní bylo živé a měla z toho velké deprese. Uložil jsem jí něžně na válendu, usnula skoro hned a já zalehl klasicky do spacáku.
Ale to ještě není konec. Někdy nad ránem mě vzbudil dotyk. Klečela u mě a jedním prstem mi přejížděla po tváři… Byla úplně nahá, jen ty dlouhé rozpuštěné vlasy to její štíhlé tělo trochu zakrývaly. Pak mě vzala za ruku a táhla směrem k válendě…ale já v tu chvíli fakt nechtěl, protože jsem měl strach, abych jí snad neublížil ještě víc. Jí zase vytryskly slzy…a řekla: „Ja ťa chápem…som špinavá…odporná flundra…nečistá - ja ti rozumiem, že ma nechceš.“ A to opakovala pořád dokola. Boha jeho… co má člověk dělat v takové situaci - aby to bylo správné? Myslete si o mě co chcete - ale nakonec jsme přece jen skončili na té válendě a tu postelovou gymnastiku tak nějak zvládli. Hrozně jsem se snažil…hladil jí dlouho a dlouho…ale stejně ležela jak kamenná socha…ruce u těla…oči křečovitě zavřené… ani dnes s odstupem doby nevím, pro koho to tenkrát byl horší zážitek. Večer pak odjela na Slovensko a už nikdy nenapsala…na moje dopisy nepřišla žádná odpověď. Docela by mi zajímalo, co je s ní dneska… A proč jsem si tak najednou vzpomněl ? Prostá asociace - i téhle holčině je pouhých 15 let..... Těžko domyslet - jaké si ponese následky a jestli to čas vůbec kdy zhojí.
https://www.novinky.cz/clanek/krimi-chces-umrit-hned-nebo-v-bolestech-za-znasilneni-a-pokus-vrazdy-skolacky-z-plzne-soudi-mladika-z-ukrajiny-40464510
