Článek
V polovině listopadu skončilo v Abú Dhabí další kolo rozhovorů mezi Ukrajinou, Ruskem a Spojenými státy. Na papíře se po měsících přešlapování konečně něco pohnulo. Američtí vyjednavači mluví o produktivním kroku a na stole leží příslib výměny zajatců na obou stranách fronty. Jenže zatímco v Emirátech úředníci ladí každou čárku v závěrečné zprávě, nad ukrajinskou energetikou dál létají drony, lidé tráví většinu dne potmě a v zimě, a Kreml vzkazuje, že bez splnění jeho územních požadavků se střílet nepřestane. Politici zkrátka potřebují ukázat publiku aspoň nějaký pohyb, i když se v terénu neposune ani metr zákopu. Vypustí se zpráva, že jednání běží, a voliči nabydou dojmu, že se věci dávají do pořádku. Papír tak nahradil realitu.
Výměna stovek či tisíců lidí má samozřejmě svou váhu – pro tyhle rodiny válka končí a žádná strategická kalkulačka to nesmaže. Státu v zimním provozu ale nepomůže. Zajatci transformátory neubrání a frontu v lednu neudrží.
Nejde to.
Jednání uvízla na tom, že každá strana počítá čas i ztráty jinak. Kyjev a Evropa shánějí pojistku, že se válka znovu nerozběhne, jenže Moskva nechce zamrazit dnešní stav. Chce překreslit bezpečnostní mapu po svém. Diplomatické fráze nás v tuhle chvíli jen umrtvují a odsouvají zjištění, že éra cizích bezpečnostních záruk a levné energie skončila. Evropské vlády dohlédnou sotva k příštím volbám a upínají se k rychlému klidu zbraní, zatímco v Kremlu plánují na desetiletí dopředu.
Evropa navíc u stolu v Abú Dhabí vůbec neseděla. Přešlapuje na chodbě a dožaduje se pozvánky na příště, jenže z ruské strany zaznívá chladná otázka, o čem by se s ní vlastně jednalo – starý kontinent totiž nemá vlastní návrhy ani páky, jak je prosadit. Papírové plány evropských zbrojovek dál narážejí na úzká hrdla dodavatelských řetězců a Ukrajina na frontě stále čelí citelné dělostřelecké přesile. Kdo si sám nevyrobí munici a neuhlídá vlastní dráty, ten v krizi jen kibicuje z galerie. Mír nevznikne tak, že se lidé s nesmiřitelnými cíli zavřou do jedné místnosti a sepíšou společné prohlášení. Nastane až ve chvíli, kdy další boj přestane vycházet finančně i materiálně.
Daniel Frajman, venkovan a zahrádkář


