Článek
Když se podívám na fotbalovou mapu České republiky, jsem čím dál víc přesvědčen, že před rokem představená myšlenka na reorganizaci fotbalových soutěží dospělých je nezbytnou podmínkou pro to, aby fotbal nedegradoval ještě víc, než už se stalo. Bohužel zatím se stalo jen to, že dřívější čtvrtá úroveň se přejmenovala z Divize na 4. ligu, ale nic víc.
Pojďme se ale zcela racionálně podívat na takovou nějakou „novou“ strukturu a co by mohla přinést. Jen nebude z pera FAČRu, ale moje vlastní.
Protože jsem se celý fotbalový život pohyboval jen na amatérské úrovni, netroufnu si navrhovat nějakou změnu v profesionální úrovni. Proto bych strukturu a řízení 1. a 2. ligy ponechal tak, jak to funguje dnes, a to včetně počtu účastníků.
Níž už bych ale zasáhl. Mám totiž dojem, že odtrženost moravsko-slezské části neprospívá ani úrovni fotbalu na Moravě a ve Slezsku, ani úrovni fotbalu v celé ČR. Takže namísto současného systému dvou 3. lig v Čechách a jedné na Moravě (Slezané, prosím o omluvení tohoto zjednodušení, které vynechává jméno vaší historické země) a pod nimi poněkud nelogicky třech 4. lig v Čechách a taktéž třech 4. lig na Moravě, bych udělal radikální řez.
Jedna 3. liga pro západní část ČR a jedna 3. liga pro východní část ČR. A pod tím obdobné dělení ve 4. ligách, jen ve dvojnásobném počtu, ideálně s křížovým dělením oproti vyšší soutěži, tedy Sever a Jih.
A kde by byly dělící čáry? Byly by nakreslené tak, aby kluby, které ke dni rozdělení byly rovnoměrně umístěny do příslušných soutěží. S tím, že by se jednou za několik let udělala revize a v případě úbytku klubů v dané soutěži z původního regionu jeho hranice posunuly podle úrovně soutěže, která by touto změnou byla zasažena.
A potom už by to šlo dál. Současné krajské rozdělení, které poněkud tupě kopíruje nelogické rozdělení státu na 13 krajů a Prahu, bych prostě a jednoduše zrušil. Neexistuje jediný důvod, proč by fotbal musel kopírovat tuto strukturu.
Měli bychom tady čtyři 4. ligy, takže zcela logické by bylo pod nimi poskládat osm 5. lig (dnešních, nebo spíš dřívějších krajských přeborů z období rozdělení krajů před r. 2000).
A tak dále, až na úroveň dnešní IV. třídy, tedy „pralesní ligy“. Na každou vyšší úroveň by navazovaly dvě soutěže nižší úrovně, které by zastřešovaly příslušné orgány řídící soutěže, rozhodčí, delegáty apod. Vždy jeden řídící orgán na 3 soutěže dospělých a tím dvě různé úrovně. Nedává mi totiž smysl, aby jeden okresní svaz řídil jedinou soutěž dospělých a jiný šest soutěží dospělých a devět mládežnických. To je podle mého plýtvání lidmi a jejich schopnostmi i finančními prostředky.
V době, kdy během několika málo sekund můžeme podle jednoduchého algoritmu vytvořit skupiny týmů o stejném počtu tak, aby pro danou skupiny byly sumární náklady na dopravu mezi vybranými místy co nejmenší, je zbytečné, abychom opět jen tupě kopírovali historické okresní dělení.
Ano, některé týmy mohou i při setrvání na stejné úrovni jezdit v jedné sezóně za úplně jinými soupeři, než v sezóně předchozí, ale to úrovni fotbalu rozhodně neublíží, spíš naopak. A náklady na dopravu to taky nezvedne, protože je jedno, jestli jedete za zápasem 30 km na sever nebo 30 km na jih.
Samozřejmě mezi mládežnickými týmy by to muselo být obdobné. Protože ale počet dětských týmů kolísá mnohem více než je to mezi dospělými, tak by se zhruba od úrovně, která by nahradila dnešní kraje, řešily tyto soutěže podle počtu přihlášených rok od roku. Opět ale s ohledem na to, aby bylo zachováno rovnoměrné naplnění soutěží a zohledněna dojezdová vzdálenost.
A výhody?
Na prvním místě bych jmenoval finance. Zcela jednoznačně by v celkovém součtu výrazně klesl počet kilometrů, které týmy najedou za venkovními zápasy. Asi se najdou výjimky mezi kluby, kdy pro konkrétní tým mohou vzdálenosti naopak vzrůst, ale odhaduji, že to budou skutečně jen naprosté výjimky.
Druhou výhodou bude naprosto jistě zvýšení kvality prakticky všech soutěží, ale nejmarkantnější by to samozřejmě bylo na těch vyšších úrovních.
Třetí výhodou bude docela určitě i zvýšení kvality rozhodčích. Dnešní divize rozhodují jako hlavní sudí, kteří by před pětadvaceti lety sotva mohli na lajnu v tehdejší krajské 1. A-třídě. Ať už pro svou nezkušenost, nebo kvůli fyzické kondici.
A tou poslední výhodou, kterou zde zmíním, je zvýšení férovosti ohledně možností postupovat s týmem výš. Kdybych totiž chtěl dneska dostat tým do třetí ligy pouze tím, že se nejdříve přihlásím do nejnižší soutěže a každý rok po postupu ho obměním tak, abych zase postoupil výš, přihlásím se do okresního přeboru na Chebsku, který je tamní nejnižší soutěží a ušetřím dva roky oproti tomu, kdo stejný postup zvolí v Českých Budějovicích.
Radikální názory? Možná ano. Snad jsem nikoho neurazil, ale přesto si myslím, že posunout fotbal a jeho řízení do 21. století je nezbytné, abychom nemuseli kolem opuštěných venkovských hřišť jezdit stále častěji.
