Článek
Po čem vlastně volič touží? Vyrovnaný rozpočet? Nízké daně? Volný prostor k podnikání? Svobodu volného projevu? S blížícími se volbami do EU jsme svědky zoufalého politického boje. Jeho výsledkem má být co?
Vicepremiér a ministr vnitra Vít Rakušan zvolil strategii okopávání a pustil se ve svých debatách s veřejností do svých vlastních kolegů a na nikom nenechává nit suchou. Na jeho nové koncepci je vidět velká snaha o diverzifikaci, ke které využil i ono manželství z rozumu které uzavřel s ekonomkou, profesorkou, bývalou rektorkou Mendlovy univerzity Danuší Nerudovou.
Velmi dobře si vědom její lačné touhy po funkci ji vyslal do střetu jako bojovnici za v podstatě cokoliv, co jí vynese dostatečně lukrativní veřejnou funkci, přičemž jeho hlavním cílem bylo využít toho, že dokáže přilákat mladé voliče, kteří by se jinak pravděpodobně etablovali spíše u Pirátů. Neúspěšná kandidátka na prezidentku sice velmi dobře pochopila, že pro tuzemskou politiku není dostatečně kvalifikovaná, ale volby do EU nejsou obvykle stavěny na silných postojích a nevyžadují téměř žádné politické tvrdé schopnosti.
Paní profesorka nám dnes a denně na svých sociálních sítí dává najevo, že bude bojovat v podstatě za cokoliv co si její volič bude přát, minimálně dokud nebude zvolena.
Jako voliči bychom se měli sami sebe ptát, zda skutečně chceme výjimečně slabé lídry, kteří jsou sice schopni pracovat se sociálními sítěmi ale nemají nejmenší představu jak pracovat s mocí a penězi, které jim jako občané dáváme v plen. Zda je jejich prostřednictvím skutečně plněna naše vůle, nebo jim ve skutečnosti dáváme prostor pro nebetyčně drzou seberealizaci za našeho tichého souhlasu.
Už mnoho let posloucháme slova o silném bezpečném státu, který se o své občany dovede postarat. Proč by se ale stát měl o občany starat? Proč by měl investovat více než 43 procent všech výdajů na sociální dávky, přičemž z toho 75 procent představují důchody? Proč nedovede kvalitně zaplatit odborníky, vysokoškolské pedagogy a efektivně investovat do vědy a výzkumu?
Stát nebyl vytvořen, aby se o občany staral, stát má poskytnout dostatečný prostor pro všechny, kteří se o sebe skutečně chtějí postarat a ne vynakládat téměř polovinu výdajů na osoby, které jen neustále natahují ruce, aniž by za přijaté finance něco předvedli.
Více než 30 let po pádu bývalého režimu zde máme politiky, kteří nám vysvětlují jak bezvadná věc ten socialismus (jehož škody dodnes hasíme) je a že to je vlastně to, co chceme. Že stačí jen natáhnout ruku a dostaneme, co chceme, a jediné, co musíme udělat, je hodit to tomu/té správné.
Opravdu si necháme líbit tu nebetyčnou drzost a budeme tiše podporovat lídry, jejichž jedinou schopností je nám vykládat, co chceme a co bychom chtít měli? Dovolíme socialistickým, politickým amatérům, aby nás zatáhli do svých absurdních her? A skutečně toužíme po bohatých seniorech, vysokých daních, dotovaných a konkurence neschopných podnicích? Nebo nám záleží na dobře financovaném školství, investicích do vědy, výzkumu a investicích do infrastruktury?
