Článek
Jak je to možné?
Dlužíme na sociálním a zdravotním pojištění, za nájem bytu, nebo za splátku hypotéky, za kancelář, za leasing na auto, za tři dny musíme zaplatit dítěti školní výlet, za týden školní jídelnu. Na dluzích prostě stojí svět. Co nás šťastné, kteří jsme se dosud neocitli v nějaké dluhové pasti, odlišuje od nešťastníků, kteří se již v takové pasti nacházejí je, že naše dluhy většinou vyřešíme a naše závazky nespadnou do režimu „po splatnosti“.
Dovolím si tvrdit, že většina dlužníků neplatí své dluhy ze zlé vůle, ale protože jen neodhadli své finanční možnosti, tak následně mají prostředky na pokrytí svých základních životních potřeb. A přestože (většinou) jejich selhání, co se týká plnění finančních závazků, tedy nevyplývá z jejich nekalých úmyslů, tak státem jsou vnímáni jako zločinci.
Dlužíš? Exekuci na tebe!
Však oni to podnikatelé s pravomocí prvoinstančního soudu spočítají (jak jinak než spíše ve svůj prospěch), nebo konkurz – až se vyrovnáme, tak to skončí. A máš-li dlužníku odvahu, máme pro tebe několikaletý „kriminál bez mříží“ – oddlužení čili insolvenci.
Ne, předchozí odstavec není adorací dlužníka, ani dehonestací věřitele. Jen je ale k zamyšlení, kde zůstala odpovědnost věřitele? Proč tu ani po pětadvaceti letech nemáme efektivní řešení problematiky předlužení?
Nelidský, mnohdy nemorální a asociální systém vymáhání pohledávek v České republice je založen na třech pilířích:
1. Dlužník je „lump“
2. Čím víc z dlužníka vyždímeme nad rámec jistiny pohledávky, tím lépe
3. Čím déle dlužníka udržíme v procesu vymáhání pohledávky, tím sice hůře pro něj, ale rozhodně ne věřitele (často nekalého).
To vše v souladu s platnými zákony. Bohužel!
A výsledek?
O problematice předlužení není vedena žádná odborná diskuse v rámci možných legislativních změn, které by mohly stávající tristní stav napravit (plané debaty politických elit za poslední dvě dekády nevnímám jako odbornou diskusi – obzvlášť, pokud nebylo dosaženo téměř žádných pozitivních změn).
Poté není divu, že tu máme zhruba 800.000 občanů zaseknutých v exekucích a v mnohdy nepříliš efektivních insolvenčních řízeních. Přičtu-li k nim jejich rodinné příslušníky, kteří jsou úpadkem člena rodiny, byť nepřímo, ale přesto stále značně postiženi, máme tu zhruba 2.000.000 obyvatel, kterým není umožněno se buď vůbec, nebo jen okrajově podílet na normálním průběhu života.
A co na to České ekonomika? Přátelé, pláče!
Strana VÝZVA 2025 je tu pro to, aby zakročila, a to iniciativou legislativních změn, které napraví vady exekučního řádu a insolvenčního zákona. Chceme udělat takové normy, které budou spravedlivé jak pro dlužníky, tak i pro věřitele jako skutečně funkční nástroj, který z těchto řízení udělá efektivní, transparentní a korektní proces.
Anketa
Autor: Kamil Stupka, Editor: Daniel Krupka
