Článek
Co to vlastně je ústavní většina
Ústavní většina není jen prázdná fráze. Je to přesné číslo: 120 poslanců z 200. Kdo tolik hlasů posbírá, ten může rozhodovat o ústavních zákonech – tedy o samotných pravidlech hry. Může měnit volební systém, pravomoci prezidenta, strukturu soudů i základní pojistky demokracie.
Ale na rozdíl od běžných zákonů, v tomto případě veto Senátu přehlasovat Sněmovma nemůže. Ústavní zákony musí projít i Senátem, a to třípětinovou většinou přítomných senátorů. Pokud Senát nesouhlasí, zákon padá. To je zatím klíčová brzda, která drží naši ústavu pohromadě. Jenže Senát se obměňuje každé dva roky. A pokud by i tam získali navrch populisti, komunisti a náckové, může padnout i tato hráz.
V jednom z minulých průzkumů jsme dva mandáty od prvního kroku k průšvihu
Podle některých průzkumů z posledních měsíců by poslanci ANO, SPD a Stačilo dohromady získaly 117 poslanců. To znamená, že jsou jen tři mandáty od ústavní většiny.
Tři mandáty! Rozdíl několika tisíc hlasů, jednoho kraje, nebo hrstky lidí, kteří si řeknou, že letos k volbám nejdou. Tak málo stačí, aby se otevřela cesta k prvnímu kroku – k ústavní většině ve Sněmovně. A odtud už je jen otázka času, kdy se pokusí dobýt i Senát. Pokud by to vyšlo, žádná pojistka už nezůstane.
„To bude v pohodě, nestrašte“
„Nebojte se, u nás se to nestane.“ Kolikrát už jsme tuhle větu v dějinách slyšeli? V roce 1938: „Hitler si vezme jen Sudety a pak bude klid.“ V roce 1948: „Komunisti sice mluví tvrdě, ale tak daleko nezajdou.“ A během války lidé odmítali věřit, že existují vyhlazovací tábory – dokud už nebylo pozdě. Tak můžeme pokračovat dál a dál. Historie je dlážděná událostmi, kterým se dalo předejít, kdybychom se poučili.
Stejné sebeuklidňování slyšíme i dnes: „Ústavní většina těchto politických sil sama přece nic neznamená.“ Ano, sama o sobě ještě neznamená konec demokracie. Ale je to první krok k propasti. A kdo udělá první krok, obvykle udělá i ten druhý. Pokud tato partička postupně ovládne i Senát, otevře se jim cesta, jak přepsat ústavu podle svého obrazu. A to už nemusí mít s demokracií nic společného.
Co by se pak dělo vidíme na jejich vztahu k Rusku. Na neskrývaných záměrech na změnu soudnictví, členství v Nato, členství v EU a dalších naprosto zásadních věcech díky kterým žijeme v nikoliv dokonalém, ale přesto svobodném státě.
Teď rozhodujeme, jestli bude cesty zpět
Ano, jsem lídr Pirátů v Plzeňském kraji. Ale tento text nepíšu proto, abych propagoval svou stranu. Píšu ho proto, že jde o víc než o program jedné partaje. Jde o samotný rámec, v němž se programy odehrávají – o demokracii samotnou.
Volby jsou den, kdy má hlas každého z nás stejnou váhu. Pokud k nim nepřijdeme, rozhodnou za nás jiní. A ti „jiní“ mohou být právě ti, kteří čekají na šanci získat nejprve ústavní většinu ve Sněmovně a časem dobýt i Senát.
A proto Vás prosím, jděte k volbám. Nedopusťte, aby komunisté, populisté a náckové udělali první krok směrem k propasti.
