Článek
Drobná nehoda se stane každému.
Zakopnete o práh ve dveřích, vylijete si kafe do klávesnice nebo rozbijete oblíbenou skleničku vaší ženy.
Drobná nehoda však může mít i své dalekosáhlé následky a přerůst vám přes hlavu, tak jako se to stalo několika hrdinům stejnojmenného filmu „Yek tasadef sadeh“ (raději si pamatujme český název) od Iránského režiséra Džafara Panahí.
Bývalý politický vězeň náhodou potká muže, který mu připomíná jeho mučitele z vězení. Vrže mu noha, protože ji má umělou. A podle toho ho pozná. Rozhodnutí se pomstít za veškerá příkoří vede k následným až absurdním událostem, kdy se do děje zapojí více jeho přátel z vězení.
Film vyniká černým humorem (takže pobaví) a zároveň poukazuje na absurditu některých nařízení iránského režimu, všudypřítomnou korupci, kterou u nás neznáme (zatím tedy) - takže poučí. Vtipné dialogy (v případě jedné z postav i monology) se střídají s opravdovým dramatem, vyplývajícím z prostředí despotického, diktárorského režimu. Film jde po hraně, avšak nespadne ani na jednu stranu.
Nějaké poučení?
Nejdřív přemýšlejte, než něco uděláte, tedy hezky česky „dvakrát měř, jednou řež“.
Je to divácky vděčný film a navíc získal zlatou palmu v Cannes 2025, takže zaujal nejen diváky, ale i profesionálům od filmu.
Pokud budete mít tedy šanci tento film vidět, vřele doporučuji. Ještě jsem neviděl špatný íránský film!
