Článek
Máte radost a dobrý pocit, když jdete z kina? My měli. Moje milá M tentokrát nečekala do rána, ale prohlásila hned po projekci: „To byl dobrý film!“. To se často nestává. Možná byla částečně ovlivněna nepříliš povedeným filmem Nebezpečné sny z předchozího večera.
Margherita Vicario je italská herečka, o které jsem v životě neslyšel, ale rozhodně si ji budu pamatovat jako výtečnou režisérku, která natočila film Gloria! jako svoji prvotinu, uvedla ji v Berlíně na filmovém festivalu v roce 2024, kde získala zlatého medvěda za nejlepší film. Za mě zcela oprávněně.
Krátce k ději. Film se odehrává na konci 18. století a Teresa je služebnou v katolickém hudebním ústavu pro sirotky. Má geniální hudební sluch, a postupně si získá na svou stranu i další dívky místního hudebního tělesa.
Maestro, který je má vést, je ponižuje z moci nadřízeného a je příkladem starého muže, kterého za taťku nechcete. Zkráceně řečeno, je to zkostnatělý blb. A ani to komponování už mu nejde.
Ve filmu jsou použity zmodernizované verze starých skladeb, přičemž dívky také skládají písně s vlastními texty, kterými, budu-li volně parafrázovat Teresu: „jen vyprávějí příběhy“.
Film má autentickou dobovou atmosféru s vrzajícími dřevěnými podlahami, přirozeným světlem na chodbách a prachem vířícím ve slunečních paprscích. Do tohoto prostředí proudí energie mladých žen vzpouzejících se zkostnatělému systému. Chlapi jsou buď divní, zlí nebo slaboši. Vlastně je tam i jedna taková ženská, aby to bylo vyvážené :).
Na konci filmu je koncert, který byste v kostele a ještě v té době rozhodně nečekali. Jasně, řeknete si, asi to tak nebylo, ale třeba i mohlo být :) a je vám to v tu chvíli úplně jedno. Závěrečný koncert je energickou oslavou mládí a pobaví vás. Je to čirá radost :)!
A má ten snímek happyend? Přeci jen, katolická církev je v té době velkou a vlivnou silou, která nějaké srandě moc neholdovala… To neřeknu :).
Jděte na Gloria! do kina. Tam to zjistíte. Budete pak chtít vyprávět příběhy!
