Článek
Brazilských filmů v našich kinech moc není (vlastně si nevzpomínám na žádný). A teď se v kinech objevil film „Navždy s vámi“ („Ainda Estou Aqui“).
Odehrává se v 70. letech 20. století a je natočen podle skutečných událostí ve stylu „tragédie a naděje jedné rodiny na pozadí temných časů brazilských dějin“. Jde o rodinu Paivových, kteří mají spousty přátel, rádi se baví a milují se. Jejich děti se mezi sebou hašteří, aby vzápětí spolu šly hrát na pláž volejbal. No ale pak vám do života zasáhne politika. Vojenská policie (v Brazílii tehdy vládla vojenská junta) vám otravuje každodenní život, a přestože z filmu je cítit i takový ten jihoamerický temperament a pohoda, tak ty jsou během pár minut vystřídány třeba výslechem u policie, jak vystřiženého z filmů o komunistické totalitě. Během sledování si třeba i vzpomenete na český film Vlny, a na tom je zajímavé, jak každá země a národ má nějaké okamžiky dějin, o kterých si myslí, že o nich svět musí vědět, protože to přece byly rozhodující okamžiky pro celý národ. U nás je to například rok 1968. No a pro Brazílii je to období vojenské diktatury 1964-1985, která byla velmi krutá a také zavírala své občany. Hodně vám to tedy něco připomíná (především těm starším generacím). Tento film vám k tomuto období tedy něco řekne.
Jinak děj ubíhá plynule, logicky a také kamera je zajímavá svými „retro amatérskými záběry“ Film má také dobrý brazilský soundtrack.
No a vyhrálo to Oskara pro nejlepší mezinárodní film 2025, takže to není jen můj pocit, že je to dobrý film. I M. ráno řekla „to byl dobrý film!“.
