Článek
J. A. Komenský se narodil v turbulentní době, kdy se střetávaly dva náboženské myšlenkové proudy usilující o upevnění své nadvlády. Křesťané se mezi sebou mordovali jen proto, že každý z táborů měl jiný názor na výklad Bible.
Avšak právě výklad Bible byl tehdy nesmírně důležitý. Zatímco na straně protestantů propůjčoval věřícím jistou míru svobody, katolická církev udržovala své poddané v umělém strachu, z něhož sama profitovala.
Bitva na Bílé hoře proto nebyla významná pouze z hlediska formování českých zemí, ale i z pohledu upevnění moci římskokatolické církve a zajištění jejího výsadního postavení a vlivu na dění v celé Evropě. Hlavním „gro“ tehdejšího systému bylo udržovat poddané v neustálém strachu z posmrtného života. Lidé tak umírali dříve, než k tomu skutečně došlo. Na jedné straně stáli ti, kteří byli svázáni okovy strachu a neměli dost peněz, aby si mohli vykoupit své hříchy. Na straně druhé stáli hříšníci s nabitým měšcem – prakticky bezúhonní, schopní páchat jakékoli zlo bez následků.
Tato náboženská nerovnost stála za krveprolitím tisíců lidí a za zbytečnými válkami, které nepřinesly nic než dlouhé roky bídy a utrpení. Nevinní umírali z náboženských a mocenských důvodů, protože nebyli vzdělaní a neměli příliš možností, jak z toho ven.
Všenáprava společnosti vzděláním byla podle J. A. Komenského skutečným zlatým grálem. Vzdělaný člověk je uvědomělý, soucitný, ušlechtilý, rozvážný a moudrý. Ale je to opravdu pravda? Pravděpodobně ano – ovšem pouze tehdy, pokud vzdělání chápeme jako něco, co kultivuje osobnost a povznáší duši. To byl podle mého názoru Komenského ideál. Fungoval by však jen za předpokladu, že by západní společnost nebyla zakrnělá v oblasti duchovního života a měla hlubší duševní tradici, podobně jako některé východní filozoficko-náboženské systémy.
Dlouhodobě udržované církevní dogma o hříšném těle zdeformovalo naše chápání světa. Neustálý strach z vyšší moci a z trestu za hříchy způsobil úpadek hodnot. Proč? Protože s rozvojem vzdělanosti stále více zjišťujeme, že nám tu někdo celé dva tisíce let pěkně lhal. Více se dbalo na pole strachu než na svobodnou vůli, odvahu žít a být odpovědný za vlastní život a činy. Většina společnosti byla po staletí svázána okovy strachu, místo aby jí byla dána svoboda.
Vzdělání podle Komenského mělo osvobodit duši od utrpení. Bohužel, stejně jako mnoho jiných ideálů, ani tento nepřinesl kýžený efekt. Život západní společnosti je stále stejnou utopií jako tehdy. Pocit svobody je umělý, vykonstruovaný a limitovaný. Namísto spolupráce a kolektivismu je podporován individualismus a neustálá konkurence.
Člověk se tak stává stále sebestřednějším, arogantnějším a narcističtějším. Vykazujeme větší sklony k psychopatii než k altruismu, protože i výchova, vzdělání a celý kultivační systém nejsou prostředkem pro rozvoj lidské duše. Jejich centrum se soustředí na osobní úspěch a uplatnění v technologické společnosti, která se nikdy nezastaví. Musí neustále růst a někam spěchat, přičemž zapomíná na přirozené zákonitosti, které jsou neustále pošlapávány – kdykoli, kdekoli a kýmkoli.
Moderní společnost má však mnohem více hluboce zakořeněných problémů. Tlak na neustálý technologický vývoj je opakem přirozeného, pozvolného vývoje, v němž má tělo i duše čas na adaptaci. Spolu s tržní ekonomikou nás tento tlak nutí popírat sami sebe a přehlížet přirozené limity. Společnost i jednotlivci tím potlačují vlastní podstatu.
Lidská přirozenost netkví v individualismu a konkurenci, ale v kolektivismu, kooperaci a symbióze s lidmi i přírodou. Současně však odmítám tvrdit, že kapitalismus je démon, který nás ničí. Je to pouze myšlenka, jejíž vznešené záměry byly – stejně jako mnohé jiné – pošlapány lidskou bezohledností a hloupostí. V důsledku toho se vzdělání stalo jen prostředkem, který otevírá dveře do krysího závodu, místo aby povznášelo lidskou duši.
Proč? Protože technokratický pohled na svět je omezený na čísla a procenta, která nahradila přirozené hodnoty založené na vzájemnosti a lidskosti. Dnes neřešíme, jak se k sobě chováme, zda si sebe navzájem vážíme – bez ohledu na to, jaký máme společenský přínos. Hodnota člověka dnes končí tam, kde končí jeho příspěvek na konta nadnárodních korporací a státní kasy. Není tedy už sužován strachem z posmrtného zatracení, ale tím, že nebude mít dostatek prostředků, aby si mohl dovolit žít důstojný život.
Jak to však napravit? Existuje vůbec možnost všeobecné nápravy? Může se lidstvo zachránit? Pravděpodobně ano – pokud naše cíle budou jednotné a nebudou se opírat o finanční zisk, ale o skutečnou hodnotu lidského života, která je svou unikátností absolutně nevyčíslitelná.
Každý z nás – lidé celého světa – musí pochopit, že mezi námi nejsou rozdíly. Cílem každého z nás je prožít život, být milován a přijímán. Tohoto však nikdy nedosáhneme, pokud tyto hodnoty nebudeme pěstovat v sobě i kolem sebe.
Staré civilizace by se nikdy nezformovaly, kdyby jejich základním principem byla všudypřítomná konkurence. Naopak – jejich cílem byla symbióza, uvědomění si individuálních potřeb, předností i společných hodnot, které bylo třeba chránit a udržovat při životě.
A víte, co je vtipné? Kulturní hodnoty, které se týkají života obyčejných lidí, se ve skutečnosti příliš neliší. Každá civilizace vznikla proto, aby přežila a zajistila svým lidem prostor pro život v prosperitě a bezpečí. Komenský měl pravdu – války mezi kulturami a čiré zlo nemají původ ve vznešených ideálech, ale ve strachu, jehož základem je lidská hloupost, nevědomost a neschopnost porozumět druhým.
Pokud tedy nechceme války, nesmíme pohlížet na vzdělání jen jako na cestu k pracovním příležitostem, ale především jako na klíč k poznání sebe samého, k uvědomění si výjimečnosti lidského života a k růstu duchovních hodnot. Jen ty totiž mohou zastavit šílenství, již jsme dnes jako globální společnost propadli.
Díky tomu zůstává potenciál vzdělání stále nenaplněn.
