Článek
Možná tím, že je vzpomínkou na ideál svobody. Vzpomínkou na sen, který se měl stát realitou, k níž jsme se měli posunout, ale jsme od ní stále tak daleko jako před 36 lety.
Časy se možná změnily. Lidé nemusí stát fronty na maso a ovoce, mohou cestovat, nadávat a utrácet nemalé prostředky za věci, které nepotřebují. Beztrestně můžeme požívat návykové látky, opájet se jimi a smát se hloupostem, přesto se mnoho z nás cítí méně svobodných než tehdy.
Co vůbec ta svoboda je? A k čemu nám je, když mnoha z nás nepřinesla kýžený efekt, ba naopak? Mnohé z nás přivedla na scestí, do existenční tísně, na pokraj útesu. Odmítáme ji, protože nám bere jistoty, přináší konkurenci a je zneužívána sebestřednými hlupáky pro vlastní úspěch a obohacení.
Ideál svobody je zneužíván k propagaci materiálu, který nám ji má dát, ale víc než to nám ji bere. Je ohýbán v diskusích a znásilňován těmi, jimž umožnila stát na vrcholu bez špetky odpovědnosti. Je zužována lží, nenávistí a prospěchářstvím. Je rozkrádána a bičována, protože jsme jí nikdy dostatečně neporozuměli a ze své podstaty nikdy neporozumíme.
Na svobodě je totiž zvláštní, že ačkoliv budí dojem individualismu, je vysoce kolektivní. Individuálně z ní můžeme prosperovat, pakliže ctíme zásady a pravidla kolektivu. Je vším a ničím. Je ideálem, který máme naplnit, ale jsme od něj světelné roky daleko.
Je zneužívána velkými, samozvanými vůdci na obou stranách barikády. Je dobrým i špatným prostředkem k ospravedlňování ničení a vraždění milionů nevinných. Stojí na začátcích i koncích četných rozmluv mezi námi. Jejím mylným výkladem a pochopením každý den zanikají tisíce přátelství a vztahů, které naplňovaly naše životy.
Svobodu kumulují ti, kteří koncentrují moc ve svých rukou. Jejím ideálem na obou stranách barikády ospravedlňují a omlouvají války, ničení a vraždy milionů z nás. Je tak pouze dalším konceptem, který v rukou hlupáků nenaplňuje svůj potenciál.
Svoboda v současném světě žije v zajetí zlatých klecí, výkladních skříní, drahých šatů a aut. V zajetí hanebných, prolhaných, samozvaných vůdců, kteří ji — na obou stranách barikády — využívají pouze k prosazování vlastních zájmů, jež staví nad zájmy celého lidstva.
Lidstvo pro přežití nepotřebuje tyto kýče, nepotřebuje vůdce k tomu, aby rozhodovali o našich osudech. Jediné, co potřebujeme, je svoboda, láska, pochopení, vzájemný respekt a tolerance. Potřebujeme cítit, že jsme svobodní a přijímaní, i přesto že jsme takoví, jací jsme. Že naši blízcí rozumí našim odlišným názorům a potřebám, že je vnímají a považují za součást sebe samých. Jedině vzájemnou péčí nás všech může být svoboda tím, čím skutečně je.
Je představou, pocitem, stavem a myšlenkou, k níž se upínáme. Ve své podstatě představuje vše a současně nic. Pouze stav bytí, vnášející klid do našich duší a ujištění, že pokud člověk opravdu chce, může pohnout horou, přeplavat oceán, dotknout se hvězd nebo se potopit na dno oceánu. Svoboda je jistotou, že pokud uděláme chyby, smíme je napravit. A pokud budeme chtít, nikdy na to nemusíme být sami.
A poslední. Svoboda je prostorem, kde záleží na každém z nás. Má však jednu podmínku. Toto vše může platit pouze tehdy, vnímáme-li, že životy druhých mají přinejmenším stejnou hodnotu jako ty naše. A že o ně musíme pečovat, ať se děje cokoli, stůj co stůj, neboť nic cennějšího nevlastníme.
