Článek
Snahu nezdolného mladíka a jeho přátel postavit se osudu a vyváznout ze spárů osminohého ohrožení budeme sledovat ve francouzském hororu, který je celovečerním režijním debutem Sébastiena Vanička. Původce celého zamoření ztvárnil Théo Christine, kterého doplňují Sofie Lesaffre či Jérome Niel.
Nepoddajný mladík Kaleb (Théo Christine) je jedním z mnoha chudých obyvatel drsného předměstí. Sdílí byt se svou sestrou Lilou (Sofie Lesaffre), se kterou nikdy nenajdou společnou řeč. Jeho vyhlídky do budoucna nejsou úplně slibné, ale s tím se on nehodlá smířit. Místo bezcílného poflakování se pokouší prorazit prodejem značkových tenisek a vymanit se tak z kruhu chudoby. Jeho největší zálibou je chov drobných exotických živočichů, kterými má pokoj naplněný až po strop.
Mezitím se k nelegálnímu prodejci exotických živočichů dostane záhadný pouštní pavouk. Když se zde později objevuje Kaleb, tak ho tento osminohý tvor na první pohled zaujme. Nakonec s ním odchází domů, kde ho přidává k ostatním mazlíčkům. Prozatím ho ubytovává v krabici od bot, kde určitě chvíli vydrží.
Bohužel se brzy ukazuje, že pavouk utekl a teď se někde potuluje. Během usilovného hledání objeví pouze známky po rozmnožování. Záhy se v koupelně jeho přátel vynořuje velké hejno pavouků, kterého se není možné zbavit. Ukáže se to být opravdu velkým problémem ve chvíli, kdy je objevena první oběť počínajícího osminohého zamoření. Přivolaná policie si neví rady, tak uvrhne celou budovu do karantény a ponechá obyvatele svému osudu. Pokud chtějí Kaleb a jeho přátelé vyváznout živí, budou se o svou záchranu muset postarat sami.
První třetina filmu je především ukázkou běžného života v jednom chudinském bytovém domě na předměstí. Je tady spousta problémů, které nemají snadná řešení. Nikdo si nemůže moc vyskakovat, nicméně může být i hůř. Mladí se nejčastěji různě poflakují po okolí a tropí neplechu. Tím se často dostávají do sporů se starousedlíky, kterým narušují jejich klid. Bydlí tady především spousta houževnatých lidí, kteří tvrdě dřou, aby si zajistili lepší život. Navzdory předsudkům většinové společnosti to není pouze líheň zločinu, ale především bydliště spousty dobrých lidí.
Nejvíce času strávíme s úzkou skupinkou mladých lidí včetně Kaleba, mezi kterými panují nebývale napjaté vztahy. V jednom kuse se dohadují a hašteří, přičemž ani k fyzickému násilí není daleko. Přitom jde o takové malichernosti, což mnohým divákům může připadat značně otravné. Když si ale uvědomíte, že takto vypadají jejich nejbližší vztahy, tak je to spíše smutné. Zrovna od takovéto skupiny by nikdo nečekal, že se dokáže popasovat s takovým ohrožením.
Když jde opravdu do tuhého, tak se teprve ukáže pravá povaha jejich vzájemného vztahu. Rychle zapomínají na všechny půtky a najednou spolupracují a společně bojují za svou záchranu. Bez váhání se obětují pro ostatní a upřímně oplakávají ty, o které přišli. Vzájemné hašteření jim tak klidně odpustíte. Celý život všichni bojují s nepřízní osudu, tak přece se teď nevzdají. Dohromady je nic nezastaví.
Hororový obsah začíná u drsných napadení pavouky. Tyto potvory koušou a ze všeho nejradši se svým obětem zavrtávají pod kůži. Nese to sebou spoustu krve a nepěkných otevřených ran nutících diváky odvracet zrak. Oběti zažívají trýznivé bolesti a smrt je pro ně vysvobozením. Skonem přitom děsivé věci rozhodně nekončí. Stačí chvíle a pavouci si z vás udělají hnízdo obalené v pavučinách, což je opravdu hrozná představa. Je to velmi nepříjemná podívaná i pro běžné diváky, natož pro ty trpící arachnofobií.
Celkem nečekaně nejsou záběry nepříjemné na pohled tím nejdůležitějším, co činí tento film pořádným hororem. Brutální schopnosti pavouků jsme poznaly v celé své kráse, tak je není nutné donekonečna omílat. Plně dostačující je očekávání hrůz, které se v okamžiku mohou opakovat. Když nemnoho malinkých pavouků dokáže doslova zmasakrovat svou oběť, tak co asi dokáže půlmetrová potvora. Pavučiny na každém kroku jsou neustálou připomínkou nebezpečí a znamenají, že napětí nikdy nekončí. Celé je to správně děsivé a temné, jak se na správný horor sluší a patří.
Navzdory všemu hrůznému obsahu je převládající emocí celého snímku zmar a deprese. Vyhrocené vztahy mezi postavami jsou přitom teprve začátkem těžkostí. Všudypřítomný strach o život také nevyvolává pozitivní emoce. Byť si k jednotlivcům na plátně nevytvoříme žádný vztah, tak jejich skon díky kvalitní filmařině a dobrým hereckým výkonům dokáže opravdu hluboce zapůsobit. I když jde o silný emotivní obsah, tak to nejsilnější teprve přijde.
Útěku do bezpečí v žádném případě nebrání pouze krvelačná armáda pavouků. Největší díl viny nese policejní sbor. Jeho příslušníci odmítli naplnit své poslání a úplně rezignovali na lidskost. Z obav o vlastní bezpečnost ponechali všechny napospas. Obyčejní lidé jsou tak degradováni pouze na vedlejší ztráty. Ukazuje to, že bez ohledu na okolnosti bychom se vždy měli bát především lidských bytostí. Tím se podařilo vykřesat až neuvěřitelně silné emoce. Ve chvíli, kdy se naděje rozplyne v prach přichází čiré zoufalství. Gejzír negativity, kterému není možné uniknout.
Díky tomu film nečekaně získal silný sociální přesah. Je drsnou ukázkou nahlížení většinové společnosti na ty nejchudší. Byť to jsou často tvrdě pracující lidé ochotni dělat nechtěnou práci, tak jsou mnohými považováni za méněcenné. Řešení nastalé situace to ukazuje velmi výmluvně. Bylo zvoleno právě takové řešení, protože byl předpoklad, že místní nikoho nezajímají. Nemají peníze, moc nebo kontakty. Neříkejte mi, že by to v nějaké bohaté čtvrti probíhalo stejně.
Prostředí filmu je samo o sobě také spíše depresivní. Spousta odpudivých zákoutí a zažrané špíny. Léta zanedbané údržby také udělaly své. Rozhodně to není nejpříjemnější bydlení. Až postupem děje se z tohoto neutěšeného paneláku stává temná kobka, která všudypřítomnými pavučinami evokuje spíše nějaké zapomenuté archeologické naleziště. Temnota pak skýtá četné příležitosti k nečekanému útoku od zabijácké osminohé havěti.
Kamera dělá svou práci přesně podle potřeby a občas přidává nějaký povedený trik k oživení. Je to kvalitní práce, ale vzhledem k jednoduchosti konceptu filmu to není překvapivé. Na poli efektů bohatě stačilo pár umělých pavučin a průměrných digitálních pavouků doplněných tmou. Kromě několika hip-hopových a rapových písní přibližující chudinské prostředí tady najdeme především prosté instrumentální skladby o pár tónech. Jejich intenzita se stupňuje tak, aby vhodně posílila vyznění jednotlivých scén.
Jde o povedený hororový počin s mnoha vrstvami, ve kterém najdeme i hlubší poselství. Začátek filmu je ukázkou života chudinského předměstí pohledem jeho mladých obyvatel, kteří by chtěli od života něco víc. Postupně se z toho stává obstojně fungující neoriginální horor s dostatkem napětí a dobrou atmosférou. Sází na trochu pozapomenutý pavoučí námět, který má stále co nabídnout. Vrcholem je drsná ukázka přístupu společnosti k těm, které považuje za méněcenné. Díky tomu se podařilo vyvolat silné pocity zmaru a zoufalství schopné diváka opravdu zasáhnout.
Dohromady se jedná o povedenou kombinaci vcelku odlišných žánrů. Je to zdařilý prostý horor, který umí být i filmem s celospolečenským přesahem. Dokáže vyděsit i zarmoutit. Rozjezd je sice poněkud pomalejší, ovšem má to svůj smysl. Dokonalé to není, ale rozhodně to má něco do sebe. U diváků tento snímek pravděpodobně nevzbudí nadšení, ale vzhledem k povedeným prvkům není jeho sledování v žádném případě ztrátou času. Tento začínající režisér má opravdu dobře našlápnuto.
Automobil
Na začátku filmu používají lovci pavouků Peugeot 504. V závěru poskytne několika postavám úkryt dodávka z trojice Citroën Jumpy, Fiat Scudo a Peugeot Expert. Nakonec je jejich odvozem do bezpečí Citroën C3.
Zdroje
https://www.csfd.cz/film/1316181-havet/prehled/
https://www.imdb.com/title/tt26744289/?ref_=nv_sr_srsg_0_tt_6_nm_2_q_verm
Současně publikováno na Blog iDNES.cz
