Článek
Výzkum profesorky Goldinové není banální. Většina poznatků, které o problematice máme, se váže k její celoživotní výzkumné práci. Odhalila, že přechod z agrární na průmyslovou společnost znamenal pokles počtu žen na trhu práce a vyšší zapojení přišlo až s růstem sektoru služeb a s příchodem antikoncepčních metod. Právě možnost plánovat rodičovství umožnila ženám i lépe plánovat profesní život. Přestože zaměstnanost žen se v posledních desetiletích zvyšuje, ke smazání rozdílu v odměnách pro muže a ženy nedošlo.
A oproti zažitým představám se rozdíly v odměnách týkají i stejných povolání a pracovních pozic. Znamená to, že rozdíly v odměňování nejsou založeny na biologických rozdílech, ale i na dalších faktorech. Jedním z těch nejvýznamnějších je rozdělení domácí práce v rodině a v partnerských svazcích. S tím souvisí i fakt, že s pořízením prvního dítěte nerovnost v odměňování vzrůstá.
V Evropě i České republice se rozdíl pomalu snižuje. Ještě v roce 2016 činila nerovnost 22 % v roce 2020 to bylo 16,4 %, v minulém roce 14 %. Jenže mzdové rozdíly v České republice stále patří k nejvyšším v celé EU. Přepočteno na pracovní dobu, ženy pracují oproti mužům téměř 2 měsíce ročně „zadarmo“. A rozdíly jsou patrné i v přepočtu na stejnou pracovní pozici. Tzv. „očištěný pay gap“ se pohybuje kolem 10 %. I tato hodnota patří k nejhorším v EU, jejíž průměr se pohybuje na polovině tohoto čísla.
Dopady těchto rozdílů jsou přitom dlouhodobé a zdaleka se nedotýkají pouze žen, ale i jejich rodin. Nižší příjem znamená i nižší důchod. Řada ovdovělých seniorek proto spadá do pásma chudoby. Často jsou to přitom ženy, které celý život pečovaly o domácnost a vedle toho pracovaly. Nejenom, že v minulosti tyto ženy čelily platové diskriminaci, ale stát je v závěru života za jejich obětavost „trestá“ i podruhé.
O problému se v České republice začíná v posledních letech mluvit víc. Přispěl k tomu i projekt 22 % k rovnosti, který spustila ministryně práce Michaela Marksová na začátku roku 2017. Pro současnou vládu však toto téma není priorita a boj za práva žen nezajímá ani populistickou opozici.
Sociální demokracie ve svém programu navrhuje zavedení bezplatných kurzů platového vyjednávání na Úřadech práce, povinnost firem hodnotit mzdové rozdíly, a také výslovný zákaz doložek o platové mlčenlivost. To je část opatření, která se vztahuje přímo k platovému vyjednávání. Vedle toho ale existuje řada dalších oblastí, které mají nepřímý vliv na výši platových rozdílů. Nedostupnost předškolních zařízení, jeslí a školek, je zásadní překážkou pro desítky tisíců žen ročně, které by měly zájem vrátit se do zaměstnání. A stejnou překážkou bývají i nevýhodné podmínky částečných úvazků a uzavírání dohod bez jakékoliv sociální ochrany.
Problém se ale týká i nadnárodních firem a běžných úvazků. Alarmující je příběh bankéřky, která na vedoucí pozici měla o 40 % nižší plat než její kolegové. Sama potvrzuje, že její postavení by se zlepšilo, pokud by existovala povinnost zveřejňovat platy pro konkrétní pozice. A dodává, že i v případě, kdy má žena štěstí a vyřeší problém s umístěním předškolního dítěte, většina zařízení zavírá ve čtyři hodiny odpoledne. Zkrácený úvazek je pro tyto ženy proto nezbytností.
Slýcháme, že potřebujeme naši ekonomiku reformovat, přizpůsobit 21. století. Stále jsme však nedokázali vyřešit zásadní společenskou nespravedlnost, která se přímo týká poloviny populace, ale nepřímo prakticky každého z nás. Pokud dovolíme, aby samoživitelka dostávala za svou práci nedůstojnou odměnu, budeme fakticky dotovat jejího zaměstnavatele. Protože jsou to plátci daní, kteří prostřednictvím dávek a přídavků dorovnávají životní úroveň těch, se kterými jejich zaměstnavatelé jednají nefér.
Komentář byl zveřejněn také v Deníku Referendum 18. října 2023
