Článek
Někteří lidé se oblékají. Jiní se vyzbrojují.
Já patřím k těm druhým.
Kapuce má historii starou stovky let. Středověcí mniši ji nosili jako symbol pokory a odloučení od světa. Kati jako anonymitu. Tuláci a lidé na okraji jako ochranu — před deštěm i před pohledy. Vždycky patřila těm co stojí trochu stranou. Ne proto že je nikdo nechtěl. Proto že si vybrali jinak.
Baseballka přišla z baseballových hřišť 19. století. Čistě funkční věc — stín před sluncem. Pak ji vzala armáda, pak sport, pak ulice. Hip-hop ji otočil dozadu ze vzdoru. Skateboardisti proto že překážela při jízdě. Funkce se stala stylem. Styl se stal jazykem celé generace.
Kombinace těch dvou říká něco co slovama říct nejde.
Skrytý ale přítomný. Anonymní ale sebevědomý. Mimo pravidla ale ne mimo svět.
Jsou to lidi co přemýšlejí víc než mluví. Co nepotřebují aby je každý viděl — ale přesně vědí kdo jsou. Noční směnaři, producenti, writers, lidi co žijí mezi — ne úplně ulice, ne úplně mainstream.
Nikdy jsem nad tím nepřemýšlel jako nad volbou. Bylo to přirozené. Jako většina věcí které o nás říkají víc než celý životopis.
Oblečení není povrch. Je to první věta kterou řeknete — ještě než otevřete pusu.
© DarkMirax
