Článek
S velkým napětím čekám na to, až Ministerstvo práce a sociálních věcí zveřejní finální paragrafové znění chystané důchodové reformy. Podle dosavadních vyjádření má totiž přinést změnu řady citlivých parametrů – vedle často diskutovaného prolomení hranice 65 let u důchodového věku má dojít také k úpravám mechanismu výpočtu výše důchodů.
Znamená to, že by mělo dojít k nejvýraznějším změnám v oblasti důchodů od roku 2011, kdy tehdejší vláda Petra Nečase prosadila zavedení takzvaného druhého pilíře. Vzhledem k tomu, že byl tento pilíř hned následující vládou zrušen a systém byl uveden do původního stavu, je možné klidně říct, že to bude největší změna za mnohem delší dobu.
Pokud bude reforma schválena, ovlivní důchodové nároky na mnoho let dopředu a dotkne se velkého množství lidí, kteří do důchodu zamíří. A nepřímo se to dotkne také stávajících důchodců, protože se tady „hraje“ také o dlouhodobou udržitelnost důchodového systému, tedy o to, aby byly peníze na důchody i v dalších desetiletích.
Je proto důležité, aby byly změny promyšlené, konsenzuální a také sociálně únosné. Sepsal jsem tři důležité body, které by při schvalování důchodových změn měly být respektovány:
1. Žádné šoky pro lidi před důchodem
Chci věřit tomu, že vládní představitelé dostojí svých dřívějších slibů a nebudou prosazovat žádné významné změny pro lidi, kterým je dnes více než 50 let. Tito lidé mají většinu pracovní kariéry za sebou a zvláště ti, kterým se blíží šedesátka, už o svém budoucím důchodu přinejmenším přemýšlejí. Je naprosto nepředstavitelné, aby se jim pravidla měnila krátce před odchodem do důchodu.
Osobně jsem ochoten připustit drobné a nenápadné změny pro lidi mladší 55 let, například velmi mírný růst důchodového věku v řádu jednotek měsíců. Ovšem výměnou za to, že pro lidi starší 55 let budou zachována stávající pravidla beze změn. Bavíme se o velké důchodové reformě, jejímž cílem je stabilizovat důchodový systém v následujících desítkách let. A opravdu není nutné, aby se cokoliv měnilo lidem, kteří mají méně než 10 let do důchodu. Tito lidé už nemají šanci se jakýmkoliv změnám přizpůsobit.
2. Žádné změny ze dne na den
Jak bylo zmíněno v předchozím bodě, má jít o změny s reálným dopadem v dalších desítkách let. Z mého pohledu tedy není nutné, aby změny nabíhaly z roku na rok. Například změny důchodového věku a výpočtů důchodů by měly zahrnovat snesitelné přechodové období a měl by uplynout minimálně jeden rok mezi tím (klidně dva roky), než budou změny schváleny a začnou platit. Jinými slovy pokud bude reforma schválena v roce 2024, první změny by měly začít platit nejdříve v roce 2026. Období kratší než jeden rok je z mého pohledu nepřípustné.
Rozhodně si nepřeji, aby se stalo něco podobného jako v případě poslední důchodové novely, která zpřísňovala pravidla pro předčasné důchody. V tomto případě změny začaly platit prakticky okamžitě a třeba zkrácení maximální doby předčasnosti z 5 let na 3 roky nezahrnuje žádné přechodné období. To je podle mě ukázka nesprávného postupu při prosazování důležitých důchodových změn.
3. Žádné rozdělování ročníků
Důchodová novela zmíněná v předchozím bodě přinesla jeden nemilý aspekt – platí velmi odlišné podmínky pro lidi stejného ročníku. Lidé narození v září 1963 a říjnu 1963 mají různá pravidla pro odchod do předčasného důchodu. Ti první mohou letos odejít do předčasného důchodu, ti druzí nárok dočasně ztratili. To je podle mě neférové.
Myslím, že je nutné zajistit, aby změny nebyly skokové. A to nejen v rámci jednoho roku, ale ani v rámci dvou sousedních ročníků. Podmínky pro odchod do důchodu a pravidla výpočtu důchodu by se neměly lišit u lidí narozených 31. prosince a 1. ledna. A pokud je to nevyhnutelné, tak by mělo jít o velmi drobné změny. Je opravdu potřeba dohlédnout na to, aby nevznikaly zbytečné nespravedlnosti, a proto je nutné pečlivě naplánovat postupný náběh změn.
4. Žádné prosazování „na sílu“
Jak už jsem zmínil, poslední důchodová reforma (zavedení druhého pilíře) byla prosazena „na sílu“ těsnou většinou. Neexistoval politický konsenzus, opozice od začátku avizovala, že změny zruší a důvěra veřejnosti k novince byla nulová, takže druhého pilíře využilo jen pár desítek tisíc lidí. Jediným výsledkem bylo to, že vznikly politické tahanice, zmatky a doplatili na to běžní lidé.
Věřím, že se vláda z minulosti poučila a pokusí se vyjednat s opozicí alespoň základní kompromis na tom, co zůstane zachováno i v následujících letech. A také doufám, že opozice v čele s hnutím ANO bude v debatách konstruktivní a nebude vše plošně odmítat jen proto, aby si nahnala politické body.
Myslím, že v tomto okamžiku mají odpovědnost plošně všichni politici, vládní i opoziční, protože shodně říkají, že s důchody je nutné něco udělat. Pokud vláda něco prosadí na sílu a opozice to vzápětí zruší (nebo napadne u Ústavního soudu), znevěrohodní to celý důchodový systém, vznikne řada sporů a vypaří se předvídatelnost, která je u důchodů naprosto zásadní. A hlavně na lidi dopadne nejistota, stres a znechucení, což by byla prohra pro všechny. Myslím, že nikdo nic takového nechceme.
Poznámka: Souhlasíte s mými body, nebo se v něčem mýlím? Napište mi do komentářů pod článek, rád si přečtu váš pohled.
