Článek
Kontroly České inspekce životního prostředí a Hasičského záchranného sboru z druhé poloviny roku 2025 odhalily rozlámané mobilní telefony a další elektroniku přímo na aktivních plochách skládek. Nejde o výjimku. Jde o předvídatelný důsledek toho, že drobná elektronika i v dnešní době stále ještě putuje do směsného odpadu – a přitom tam vůbec nepatří.
Česká republika přitom patří mezi úspěšné evropské země ve sběru elektroodpadu. REMA Systém dosáhla v roce 2024 míry zpětného odběru 77 %, tedy o 12 procentních bodů nad zákonným limitem. Infrastruktura funguje. Přesto drobná elektronika tomuto systému globálně z určité části uniká – a to ne proto, že by sběrná místa chyběla, ale proto, že ji spotřebitelé jako elektroodpad vůbec neidentifikují.
Neviditelný elektroodpad: kategorie, která se přehlíží
Organizace WEEE Forum ve spolupráci s Výzkumným institutem OSN UNITAR tento jev pojmenovala jako „neviditelný elektroodpad“ – elektroniku, kterou lidé ke zpětnému odběru nenosí, protože si neuvědomují, že je elektroodpadem. Patří sem kabely, elektronické hračky, USB flash disky, jednorázové elektronické cigarety nebo chytré doplňky. Ročně jde celosvětově o devět miliard kilogramů takto přehlíženého odpadu.
V České republice to znamená, že se k recyklaci ročně nedostanou zhruba tři kilogramy drobné elektroniky na každého obyvatele – přibližně váha notebooku na osobu a rok. Tato zařízení dohromady tvoří přibližně 0,52 % objemu komunálního odpadu. Číslo vypadá zanedbatelně. Ve skutečnosti představuje rozptýlené riziko v každém svozovém voze a na každé třídící lince v zemi.
Pravidlo identifikace přitom platí bez výjimky: pokud zařízení potřebuje ke svému fungování elektrický proud nebo baterie, hraje, svítí, mluví nebo obsahuje jakýkoli elektronický prvek – čip, senzor, topnou spirálu – je po dosloužení elektroodpadem. Každý takový výrobek nese ze zákona symbol přeškrtnuté popelnice. Míra recyklace elektronických hraček přesto celosvětově dosahuje pouhých 10 %, přestože jich ročně vznikne přes 7,3 miliardy kusů, uvádí WEEE Forum.
Ztráta surovin je jeden problém. Bezpečnost je druhý.
Drobná elektronika ve směsném odpadu nepředstavuje jen ztrátu materiálů – kobaltu, lithia, mědi a vzácných kovů, které by jinak mohly znovu vstoupit do výroby. Při stlačování odpadu v popelářských vozech nebo na třídících linkách dochází k mechanickému poškození elektronických komponentů a baterií v nich obsažených. Výsledkem jsou okamžité exploze nebo zahoření s velmi rychlým rozvojem, která v prostředí plném hořlavého odpadu bezprostředně ohrožují pracovníky a způsobují milionové škody. Právě to zmíněné kontroly z loňského roku v odpadových provozech potvrdily.
Dokud budou tyto položky systémem hodnoceny jako okrajová kategorie – protože váží málo – bude jejich surovinový i bezpečnostní dopad nepřiměřeně vysoký ve srovnání s pozorností, které se jim věnuje.
Kde leží řešení
Infrastruktura pro správné nakládání s drobnou elektronikou existuje a je dostupná. Sběrné dvory, specializované boxy v prodejnách elektro, mobilní svozy. Služba Rebalík umožňuje bezplatně odeslat drobnou elektroniku od jednoho do patnácti kilogramů prostřednictvím sítě Balíkovny přímo k recyklaci, aniž by bylo nutné vyhledávat sběrné místo.
Klíčová bariéra tedy není přístup. Je to identifikace. Spotřebitel musí nejdřív vědět, že hračka s baterií, starý mobil nebo jednorázová e-cigareta jsou elektroodpad – teprve pak může symbol přeškrtnuté popelnice splnit svůj účel. Každé správně odevzdané zařízení snižuje bezpečnostní riziko v odpadovém hospodářství a zároveň vrací cenné suroviny zpět do oběhu. Obě věci platí současně.
