Článek
Známe to téměř všichni. Telefon je stále plně funkční, jen baterie už nevydrží ani zdaleka tolik co dřív. Výsledkem často není oprava, ale výměna celého zařízení. Ročně takto jen v Evropské unii vznikají miliony tun elektronického odpadu, řádně se ho ale podle dat Evropského parlamentu recykluje méně než polovina. Omezit jeho vznik má pomoct nová evropská legislativa, jak ji vnímáme v kolektivním systému REMA Systém?
Výměna baterie bez speciálního nářadí
Jedna z nejviditelnějších změn v současném nakládání s elektronikou má přijít od 18. února 2027. Právě od tohoto data se začne uplatňovat požadavek, aby baterie v telefonech, tabletech a další přenosné elektronice nebyly pro běžného uživatele prakticky nedostupnou součástí zařízení. Výrobci budou povinni umožnit lidem jejich výměnu pomocí běžně dostupného nářadí, například šroubováku, a bez postupů, které dnes opravu často komplikují – tedy bez nahřívání lepidel, speciálních rozpouštědel nebo zásahů, jež mohou zařízení poškodit. Pokud by výrobce přece jen vyžadoval speciální nástroj, musel by ho spotřebiteli dodat bezplatně.
Evropská pravidla navíc posilují dostupnost náhradních dílů – u smartphonů a tabletů mají být baterie na trhu k dispozici ještě alespoň pět let po ukončení prodeje konkrétního modelu. Právě to může mít v praxi největší dopad na to, zda telefon skončí v odpadu, nebo bude sloužit dál. Počítá se přitom každý rok – pokud člověk prodlouží interval nákupu nového mobilu z jednoho roku na čtyři, sníží podle studie publikované v Journal of Industrial Ecology ekologický dopad přístroje až o 40 procent.
Změny čekají hlavně levnější elektroniku
Kdo ale čeká návrat k telefonům, u nichž stačilo během několika sekund sejmout zadní kryt a baterii vyměnit, bude nejspíš zklamaný. Nová pravidla míří spíše na opravitelnost než na návrat k jednoduché konstrukci známé z dřívějších mobilů. Legislativa navíc počítá s výjimkami: pokud zařízení splní vysoké nároky na odolnost a životnost baterie, povinnost snadné vyměnitelnosti se na něj nevztahuje. Konkrétně musí přístroj odolat pádu z jednoho a půl metru, disponovat krytím alespoň IP67 a baterie musí po 500 nabíjecích cyklech zachovat minimálně 83 procent své původní kapacity. Většina technologických gigantů, jako je třeba Apple nebo Samsung, tyto parametry splňuje – jejich modely tak pravděpodobně zůstanou kompaktními a uzavřenými celky.
Největší změny se tak pravděpodobně neodehrají u prémiových výrobců, ale spíše v segmentu levnější elektroniky. Právě zde bývají parametry odolnosti, životnosti baterie i opravitelnosti často slabší a tlak legislativy může výrobce donutit k výraznějším změnám v konstrukci. Nepůjde tak o to, že by se všechny telefony přes noc proměnily v modulární zařízení, ale spíš o fakt, že baterie přestane být u části výrobků důvodem k jejich předčasnému vyřazení.
Nová evropská pravidla sice nejsou zázračnou spásou, rozhodně jsou ale správným krokem k vytvoření cirkulárního trhu, kde oprava zařízení dává větší smysl než ho vyhodit. Samotná legislativa však nestačí. Stejně důležitá zůstává role spotřebitelů – i to nejmenší zařízení musí po svém definitivním dosloužení skončit na místě zpětného odběru, a ne v běžné popelnici. Jedině tak je možné z něj bezpečně získat cenné materiály, správně ho zrecyklovat a zabránit tomu, aby se drobný předmět stal rizikem pro své okolí.
