Článek
Staré mobily a počítače mají větší hodnotu, než se na první pohled zdá. Ukrývají totiž cenné suroviny jako měď nebo hliník, velmi drahé kovy jako je například stříbro či tantal nebo prvky tzv. kritických surovin, jako třeba neodym, které nacházejí uplatnění nejen při výrobě nové elektroniky, ale i v energetice a dalších průmyslových odvětvích. Řadu těchto surovin přitom Evropa dováží ze zahraničí, a vystavuje se tak rizikům spojeným s výpadky dodávek, kolísáním cen nebo geopolitickým napětím.
Evropská komise chce teď proto prostřednictvím připravované legislativy o oběhovém hospodářství, takzvaného Circular Economy Act, vytvořit lepší podmínky pro získávání a opětovné využívání strategických surovin. Aby bylo možné jich z elektroodpadu dostat co nejvíce, nestačí podle výsledků evropských výzkumných projektů pouze zdokonalovat recyklační technologie. Důležité je také zlepšit spolupráci mezi firmami, které elektroodpad sbírají a zpracovávají, zajistit lepší sdílení informací a více zapojit samotné výrobce, kteří by měli za své produkty nést odpovědnost i po skončení jejich životnosti.
Samotný sběr elektroodpadu už nestačí
Dosud se navíc při hodnocení nakládání s elektroodpadem kladl velký důraz především na množství vysbíraných zařízení. Samotný objem ale ještě nevypovídá o tom, kolik využitelných surovin se podaří skutečně získat zpět. Záleží totiž také na tom, jak se elektroodpad třídí a následně zpracovává. Zatímco například měď lze z vysloužilé elektroniky získávat poměrně efektivně, oddělování některých dalších materiálů je technologicky složitější. Evropská komise například uvádí, že se v EU recykluje méně než jedno procento prvků vzácných zemin, mezi které patří i neodym využívaný při výrobě silných magnetů.
Důležitá je přitom také ekonomická stránka recyklace. Ani technologicky dostupné postupy totiž nemusí být pro zpracovatele výhodné, zvlášť pokud se daná surovina v zařízeních nachází jen v malém množství. Rozhoduje nejen její hodnota, ale také náklady na třídění, dopravu a samotné zpracování.
Do budoucna proto bude zásadní hledat způsoby, jak tyto výdaje spojené s recyklací snižovat a umožnit získávání širšího spektra druhotných surovin, a také příhodné lokality pro recyklační centra v rámci Evropy. Jen tak se mohou tyto materiály stát skutečnou alternativou k části surovin, které dnes Evropa dováží ze zahraničí.
