Hypnóza je v Česku málo dostupná i oblíbená. Neidentifikovaný fenomén má největší úspěch v USA

Nebudu striktně definovat, co je hypnóza, abych upřednostnil spíš laický názor, než málo srozumitelné vědecké terminologie. Pojďme se společně podívat, co je hypnóza, jakou má vlastně charakteristiku, čeho je doopravdy schopna a co jsou naopak jen legendy.

Hypnóza pochází od slova Hypnos, řeckého démona, který uspal hlavního boha Panteonu bohů, Dia. Sám byl podle Řeků bohem. Modlou, která měla velký vliv na myšlení starověkých Řeků a Římanů. Hypnos byl zpodobován jako spící „bůh“ s vážnou tváří. To je velmi podstatné, protože málo kdo se vlastně zamýšlí nad tím, že během spánku jsme všichni vážní. A spánek jako vážnou věc také přijímáme, dokonce od dětství.

Hypnos – bůh spánku, je tedy nejen otcem hypnózy, ale i spánku. A co je vlastně spánek a co je hypnóza? Je důležité to kvalifikovat, abychom porozuměli rozdílu, o němž mluví věda.

Během hypnózy prý nespíme, říkají vědci, přesto je tohle vysvětlení poněkud těžko přijatelné. Dostáváme se totiž do zcela změněného stavu svého vědomí, během kterého vnímáme realitu jako snovou vizi. A totéž se paradoxně děje i během klasického spánku, z něhož se probouzíme po načerpání energie a nebo i bez ní, po zazvonění budíku, když musíme do práce. Rádi bychom často spali dál, ještě alespoň chvíli, protože – tady o tom je důležité přemýšlet – spánek má sílu! Má tak velkou sílu, že považujeme za výkon a jsme hrdí, když dokážeme vstát z postele na nohy, jít do koupelny a umýt se, vyčistit si zuby a obléct se, než vyrazíme unavení do ulice, abychom prostřednictvím MHD nebo autem dorazili do zaměstnání.

Jako pochválený student hypnózy mohu a mám právo o hypnóze psát. Absolvoval jsem přednášky od odborníka na výsost vzatého, jímž je český psycholog a hypnotizér z Oddělení klinické psychologie Fakultní nemocnice Bulovka, spisovatel, PhDr. Martin Dlabal, Ph.D., jenž vystudoval v Kanadě.

Zde jsem během přednášek dostal pochvalu za vnímavost a aktivní přístup k výuce.

Vedoucí Oddělení klinické psychologie doktor Dlabal, mi řekl:

Myslel tím, že vidím to, co ostatní studenti nerozpoznali ve skryté psychologické rovině. Šlo o následující případ: Psycholog nám zadal úkol na rozřešení: Jestliže řekne žena svému manželovi: „Půjdeme dnes raději do restaurace, nebo do McDonaldu?“ Odpověď má znít, že nikoli na jakékoli z těchto míst, ale položit si otázku, proč bych měl vůbec někam chodit? Šlo totiž o podprahovou sugesci manželky, která se na názor svého muže neptá, ale určuje mu 2 volby namísto 3. Měla by se zeptat, zda má potřebu jít na večeři. To je základ pro chování ve vztazích. Nechceme manipulaci jednoho z partnerů, chceme si být rovni a prožívat vztah bez „příkras“ narcismu.

Výše uvedený příklad je jedním z mnoha, ale je důležitý, abychom při výuce toho, co je hypnóza, také pochopili, že každá sugesce je už formou hypnózy. Ona je vlastně sugesce jakýmsi pokusem o hypnózu od lidí, kteří nás chtějí manipulovat. Tohle se často odehrává právě ve vztazích.

Nicméně, hypnóza je velmi složitá a studia potřebná záležitost a ne každý, kdo někde tvrdí, že jí rozumí a zná, říká pravdu. Proto musíme být velmi obezřetní, abychom neupadli do osidel hypnózy, kterou zneužívají amatérští experimentátoři a získávají tak kontrolu nad chováním a myšlením svých obětí. Byla totiž mnohokrát zneužita a děje se to po celém světě, stále.

Lidé si často kladou otázku, zda lze uplatnit hypnózu proti vůli jiného člověka. Vědci vám jednoznačně odpoví, že je to nemožné.

Nicméně, např. brněnský psycholog a spisovatel PhDr. Petr Novotný tvrdí, že se ve své dlouholeté praxi nesetkal s nemožností uplatnit hypnózu proti vůli hypnotizovaného. Šlo např. o případ vyšetřovaný kriminální policií, brutální vraždu spáchanou na vesnici v době socialismu.

Bezpečnost tehdy vyšetřovala zavraždění ženy v jejím domě v koupelně, ale i přes velké úsilí vypátrat vraha oběti, se to nedařilo. Nakonec kriminalisté přece jen našli malé záchytné vodítko a určili podezřelého, přičemž se podle popisu psychologa jednalo o osobu mimořádně brutální, těžce primitivní, ale zároveň zatvrzelou, a to až do té míry, že výslechy s mnohahodinovým úsilím příslušníků bezpečnosti nevedlo k přiznání. Obrátili se tedy na odborníka v oboru psychologie a hypnózy, a požádali jej o spolupráci.

Odborník měl zprvu značné potíže uvést pachatele do stavu hypnózy, protože se tomu vehementně bránil, ale použil lest. Oklamal podezřelého a do hypnózy jej uvedl a  během ní zjistil, že vědomí subjektu stále podléhá opatrnosti, což bylo něco naprosto neuvěřitelného.

Muž se natolik bál prozrazení, že hypnóza nefungovala jak by měla. Proto během hypnózy použil rafinovanou taktiku. Nekladl už muži znovu otázky, zda zločin spáchal, tady se právě muž z hypnózy vymaňoval, ale ponechal jeho mysl plout v úseku dějinné linie jeho chování, a s předstíraným obdivem naslouchal jeho rozkoši. Muž se rozhovořil, popisoval detaily, poskytl bezpečnosti důkazy o ukrytí vražedného nástroje a další, jež beze vší pochybnosti vedly posléze k jeho usvědčení.

Na základě svých zkušeností posléze přišel s významným tvrzením, že hypnóza funguje naprosto na každého člověka a neexistuje jedinec, na kterého by nezabrala. Vždy se však musí najít způsob, jak do hypnózy subjekt uvést.

Zločinné formy chování díky moderní farmakologii používají prostředky vpravení oběti do hypnotického transu, což je velmi snadné, ale z bezpečnostních důvodů nebudu tuto záležitost detailizovat. Mohla by být nezodpovědnými jedinci zneužita a jejich pokušení k těmto aktivitám by mohlo vést k velmi vážným následkům.

Za velmi významného učitele hypnózy je považován americký psychiatr Milton Erickson, farmář, jenž trpěl vážným postižením pohybového ústrojí. Uváděl jako pozdější lékař své pacienty do hypnózy pomocí diskuse. Používal metodu, kterou před ním nikdo dříve nepoužil a ta se zakládala na přesvědčování o opaku k dosažení cíle. Např.: „Jsem si jist, že tohle nedokáže nikdo a tím spíš ne vy,“ zazněla pohrdavá námitka doktora Ericksona vůči klientovi. Nebo: „Vy se zhypnotizovat necháte!“ Klient tuto aroganci razantně odmítl. Lékař rezignoval. „Dobře, zkusil jsem to, hypnóza je u vás opravdu nedosažitelná, chtěl jsem jen vyřešit váš problém.“ Klient se nyní zamýšlel a posléze s hypnózou souhlasil.

Ericksonův styl je vyučován na fakultách v oboru psychologie, nicméně jeho styl není lehce opakovatelný. Odborníci si až do dneška kladou otázku, proč se Ericksonovi hypnóza úspěšně dařila, zatímco jiní při použití jeho stylu úspěchu nedosahují.

Můj osobní názor je samozřejmě pouze můj, nicméně jsem osobně přesvědčen, že Erickson využíval svou vlastní sílu, zrozenou ze sugescí v mládí, během kterého bojoval se svou nemocí. Získal vlastní oporu ve svém náročném úsilí a po dosažení úspěchu pomáhal ostatním, zatímco dnešní psychologie si s jeho formou hypnózy neví rady. To je stejné, jako by slavný zápasník radil a vyučoval, že chvaty se mají dělat takto a ukazoval, jak je to snadné. Ostatním se to nikdy nepodaří. Za slavným úspěchem je zkrátka vždycky osobní bonus, a platí to v životě o lecčems.

Úspěšná hypnóza podle vědců předpokládá autoritu osoby, která ji provádí. Pokud hypnózu navrhne své spolustudentce její kamarád, navíc bláznivě zamilovaný, těžko s tím dívka bude souhlasit.

V mysli ženy je výraznější opatrnost než v muži, což je psychologicky známý faktor odlišnosti. Nejde však pouze o tohle. Lidé se často diví tomu, když ve filmu vidí, jak lékař řekne pacientce „lehněte si sem a uvolněte se“. Potom zcela běžným hlasem odpočítává od pěti k nule a u toho jí říká: „Až odpočítám k nule a vyslovím nula, budete už spát, vaše vědomí se propadne do hlubokého hypnotického transu“. A stalo se.

Lidé se ptají, jak je to možné? - Je to přitom velmi snadné. Lékař je autoritou, k níž má subjekt důvěru. Nepředpokládá, že by taková osoba někde v nemocnici či ambulanci se sestrou, hypnózu zneužila, protože ví, že se touto činností zabývá stále, není jedinou pacientkou či pacientem, lékař je studovanou osobou s lékařským titulem a chová se jako lékař distingovaně a přátelsky. I přes tyto faktory je však udivující, jak rychle do hypnózy subjekt upadá a zcela podléhá vůli hypnotizéra.

Existují však případy tzv. legend hypnózy. Jde o jedince s mimořádnými a tajemnými schopnostmi, kteří uvádějí do hypnózy kohokoli a rychle, přičemž se jim člověk neumí ubránit.

V dějinách byli takovými legendárními mistry např. japonští shinobi, mniši z horských osad a dřevěných chatrčí 16. století, zacházející se zbraněmi a učící se od nejútlejšího dětství některým formám magie.

Dokázali být neviditelní, což dnes věda považuje při studiu těchto fenoménů za vytvořený trik, ale přitom nevysvětluje příliš uspokojivě, jak ho dosahovali. Přinejmenším jsou některá vysvětlení velmi nedůvěryhodná, protože trik by nezanechal takový dojem na dlouhá staletí. Mniši se stali slavnými a na nich se zakládá věhlas středověkého Japonska. Laicky se jim říká nindžové. Dokázali svým křikem uvést do hypnózy svou oběť podobně jako had králíka.

Had je vůbec zdrojem některých nauk o hypnóze a právě Japonci si povšimli, jak to dělá. Přestože se králík může pokusit o útěk, neudělá to a čeká, až ho had zabije. Je tudíž had hypnotizér? Divili byste se, ale je. A to přitom nic nestudoval. Má pouze vysokou školu života a svou přirozenost, s jakou používal hypnózu i Milton Erickson.

Kdo je zodpovědný hypnotizér? Odpověď je opět snadná. Ten, kdo skutečně chce pomáhat druhým, vědec v oboru, který není sám zhypnotizován sugescemi o tom, že hypnózou se nedá dosáhnout všeho a neodmítá terapii nejhlubší regrese, tedy vracení klientů do tzv. minulých životů, a podobně.

Přemoudřelý a ustrašený vědec s renomé, jenž vás příliš neláká, abyste to u něj zkusili, není vhodný. Během mých přednášek jsem se zeptal doktora Dlabala z kliniky, zda provádí regresní terapii a uvádí klienty do minulých životů. Trochu jsem o tom zprvu pochyboval.

Odpověděl velmi zajímavě. Provádí, ale pouze z důvodu uspokojení potřeby klienta, tedy nikoli z vlastního přesvědčení, jaké mají mnozí jeho kolegové v USA.

Sám byl zhypnotizován a svěřil se během přednášky s tím, že prošel během regrese třemi minulými životy. Nadále se tématu vyhýbal. Zde jsem vycítil právě onen rozdíl, kdy v našem českém prostředí vše takové odporuje trendu, že není vědecké. V USA by se vůbec nemusel obávat a jako psycholog s renomé prohlásit, že těmto záležitostem věří. U nás je to nebezpečné.

Než se tedy Česko dostane jednou za desítky let na úroveň dnešních Spojených států nebo vyspělých zemí typu Kanady a Německa, kde je hypnóza oblíbená právě z těchto důvodů, budeme se muset naučit dokonale cizímu jazyku a navštívit daleko za našimi hranicemi amerického psychologa. Dokonale proto, jelikož hypnózu lze provádět pouze v mateřském jazyce, případně po dokonale zvládnutém studiu cizí řeči, osvojené v zahraničí, v každodenní komunikaci.

A co se týče hypnózy uvádějící během regrese zpět až k době dětství a hlouběji do stavu před narozením, tady ponechávám každému jeho názor na to, co taková hypnóza vlastně znamená.

Protože právě v tomto momentu se u ní střetáváme s něčím, čemu nerozumíme. Hypnóza totiž regresí do jakkoli dětského věku ukazuje na důkazní faktum. Vytahuje z paměti nevědomí přesné informace o tom, co jsme dělali 5. dubna večer po sedmé hodině před 45 lety. A zajdeme-li v této regresi až před datum narození, co nám ukazuje potom? Jsou to už jen sny? Nebo existuje před tímto datem tajemná paměť na existující okolnosti a děje, které se nás přímo týkají? – Tohle nevíme.

Nicméně víme, že ti, kdo zašli až tak daleko, že překonali datum svého narození, přicházejí k vědomí po probuzení z nejhlubší hypnózy a líčí nám fascinující události z něčeho, co nazývají svým vlastním dávným životem: Z dob králů, faraonů a putování Židů arabskou pouští. Během takové hypnózy i lidé se základním vzděláním bez studia, hovoří plynule dávnými jazyky, nejlepší angličtinou nebo sumersky.

Jsou leckdy dokonce přínosem pro vysoce erudované vědce v oboru lingvistiky. Otázka potom tedy zní: Nachází se v mozku kohokoli z nás znalosti cizích řečí z dob před tisíci lety? Pokud ano, jak to vysvětlit? Pokud nevěříme, že jde o vzpomínky na reálné minulé životy, odkud se tato znalost řečí bere? A nebo jsou to – s nadsázkou napsáno – Vzpomínky na budoucnost švýcarského spisovatele Ericha von Dänikena?

Mějte se pěkně.

Zdroj:

1) https://cs.wikipedia.org/wiki/Hypnos_(b%C5%AFh)

2) Petr Novotný: Největší záhady světa: Tajemství hypnózy, 2004, Dialog

3) https://en.wikipedia.org/wiki/Milton_H._Erickson

4) Joel L. Whitton, Joe Fisher: Život mezi životy: Vědecké zkoumání prostoru oddělujícího jednu inkarnaci od druhé, 1992, Emitos

5) Kurt Tepperwein: Vyšší škola hypnózy, 1994, Knižní klub

6) Erich von Däniken: Vzpomínky na budoucnost, 1971, Orbis