Článek
Současná vláda nemá jen premiéra bez ekonomického vzdělání s neomezeným přístupem ke státní kase, ale i svého vicepremiéra. Narodil se na Jamajce, na ostrově ve Velkých Antilách v Karibiku, na místě palem, poblíž pobřeží, kde turisté s domorodci popíjejí výtečný pirátský rum Jacka Sparrowa.
– Ne, to jsem si popletl! Nesmím se tolik dívat na filmy. Mám asi sklerózu, náš vicepremiér se přece narodil v Evropě. Omlouvám se. Mě asi zmátlo to, že je pirát a pokuřuje? – nebo pokuřoval z pečlivě zabaleného jointa usušenou dovozovou indickou bylinu, ovšem rostoucí i na Jamajce. Tam je hojně pěstovaná a kouřená od rána až do večera. Je dokonce součástí náboženského křesťanského obřadu.
Proč mi to vadí?
Takže je křesťan a má jamajský rituální styl při uctívání. Tak proč mi to vadí? Asi proto, že jsem jako anglický námořník Jeho Veličenstva George II., vévody brunšvicko-lüneburského, plující po moři na válečné lodi, zahájil tažení proti pirátům. A sotva uvidím pirátskou bárku s bílou lebkou a překříženými kostnatými hnáty na černé vlajce, dávám rozkaz k zahájení ostré palby.
„Vidím je, pane,“ hlásí mi důstojník u kormidla. „A koho konkrétně?“, ptám se ho. Důstojník hlásí: „Bartoše! Poznávám ho v dalekohledu, kouří marijánku…“
Vydávám ihned rozkaz k nelítostnému útoku a pálíme.
Jenomže – stane se něco, s čím jsem nepočítal. Bartoš se kouzlem mořské obludy stává mocným vicepremiérem, a za zády mu stojí nepřátelská vláda. Kolem důstojníka u kormidla i kolem mě začínají lítat třísky ze zasažené a rozbombardované lodní přídě. Lodní důstojník mě poplašeně informuje: „Bartoš nám útok oplácí, pane!“ Mlčím – a mé mlčení probouzí nervozitu v námořní pěchotě, v celém mužstvu. „Pane!“ křičí na mě. „Vzpamatujte se, sire!“ Stále však mlčím, než nakonec na téměř potopené královské lodi, prohlásím, – upřeně zahleděn do dálky: „Tohle je velmi dobrý obchod!“
Nebyl
Jak se později ukázalo, dobrý obchod to nebyl, především ne pro Českou republiku. Zprovoznění Bartoše a jeho pirátů ve vládních funkcích přineslo hromadu problémů, a ty vykumulovaly až do jeho prohlášení, že bychom si měli vzít příklad z Němců. A pročpak? No, protože Němci uzákonili držení marihuany pro osobní potřebu, ve vyšším množství než dříve. Feťáci slavili celou noc, na všech německých náměstích. Kouř z drogy se rozléval doširoka, a zaplavil pachem okolní ulice.
Každopádně nepříjemná zkušenost mnoha bezmocných
Stále častěji taky zažívám nepříjemnou zkušenost „díky“ bezohledným feťákům, užívajícím tuto drogu venku, včetně autobusových a tramvajových zastávek i na chodnících, kde postávají a kouří, a zaplavují pachem okolí. Kdo to zažil, ten ví, že marihuana se pachem šíří mnohem víc, než cigareta. Pach dokonce setrvává i po odchodu uživatele z místa, kde ji inhaloval.
Musel jsem poodejít pěkný kus od zastávky, abych to nemusel snášet, páchne strašně a dráždí sliznice. Těmto lidem je to ale úplně jedno. Načichává tím i oblečení a je to vážně nepříjemné. Inhalátor(ka) si zapálí kdekoli. Asi pod dojmem, že to nikomu nevadí. Jenže se nejdříve nezeptá, aby měl(a) jistotu.
Bezmocní spoluuživatelé je nezajímají
Je jim zcela lhostejné i to, že starší paní nebo pán s potížemi v chůzi, nemohou odbíhat jako mladí zdraví lidé, daleko od inhalátora či inhalátorů, kteří vyfukují plicní zplodiny s dýmem z rostliny, a senior a seniorka po dokončení nechtěné inhalace odjíždějí ze zastávky - raději či z nutnosti-, až pátou tramvají. Feťáci totiž odjeli tou čtvrtou. Celou dobu si užívali vdechování a ostatní lidé s nimi. Ti druzí aniž chtěli. Matky s kočárkem vystavily své dítě i sebe pachu tohoto pána, mladíka, slečny či skupinky, a namáhavě přeparkovávaly své kočárky, aby ten neřád nemusely čichat, v obavě až strachu, cokoli nahlas říct. Zatímco skupince s „jointem“ je to naprosto jedno.
Pod okny v přízemí skupinka užívá 4 kouřící brčka, a do 20 metrů okolo je to dobře znát. Nikoho nezajímá, že invalida na berlích už neuteče pachu, a než pomalu a s obtížemi přejde místo, nadýchá se feťáckého hnusu. Ale pouličním pirátům je to zhola jedno. Je to pro ně běžný jev, a většina neuživatelů ho musí respektovat!, – takové je právo uživatele. Do módy teď vchází dredy. A na pach trubiček si zvykáme, včetně pravidelné zdravotní nevolnosti.
Bezohlednost a sobectví mají zkrátka otevřené dveře. Jsou výsadou vládní části samostatně nevolitelné politické strany, která se přimkla k ostatním, a utvořila s nimi pakt. Pakt ekonomických analfabetů a uživatelů.
Z Parlamentu domů, sousedi neotravujte!
„Dej si taky…“ , nabídl kdosi v Parlamentu na toaletách kolegovi z vládní pětikoalice. „Ne, díky, já tohle neužívám,“ odpověděl mu. A tak odešel domů a zapálil si doma. Otevřel dokořán okno a starší paní o patro výš, se zdravotními potížemi a problémy v chůzi, o berlích závislá na pečovateli, prosila, aby rychle zavřel okno. „Venku je horko, opravdu mám zavřít okno, paní Králová?“ Vysvětlila s nářkem: „Už zase ten pach, pořád je mi špatně.“ A pečovatel rychle zavřel okno, ale s pachem v bytě nemohl nic dělat. Po chvíli musel volat sanitku. A poslanec - , pirát a soused nemocné paní, - hulil už svůj třetí joint…
Letenku po společné sbírce
I z tohoto důvodu pevně věřím, že dříve nevolitelná politická strana už nebude volitelná navždy, a že lidem typu Bartoše a spol, z klubu přátel marihuany, koupíme společným přispěním jednosměrnou letenku do Karibiku. - Nebo do Německa!
