Článek
Na východním pobřeží Nového Zélandu roste keř Manuka, malý strom (Leptospermum scoparium, jinak i Balmín metlatý) s unikátními vlastnostmi. Zrovna tak na jihovýchodním pobřeží Austrálie.
Zda je to mořským vzduchem, se neví, ale manukové keře zde opilují včely a po opilování si odnášejí do úlů hotový poklad v podobě pylových zrn. Z nich v úlech zpracovávají svými slinami med, který má ty nejvzácnější vlastnosti. Název Manuka má dávný původ v řeči Maorů, mānuka, a používá se hlavně na Novém Zélandu.
Australané ho neužívají a přidržují se charakteristiky čajového stromu. Tak ho nazval asi první James Cook, který si z lístků tohoto stromu vařil čaj. Manukový keř kvete bohatou lístkovou zelení od konce října do ledna, ale včely pyl sbírají během několika týdnů.
Manuka je zaměňována s keřem Kanuka (viz předchozí článek), který dorůstá výše až do 30 metrů. Liší se v listech, u Manuky, nižšího keře, jsou špičaté a na omak drsné, u Kanuky hladké a zakulacené, přesto se pletou. Kanuka má navíc 3× menší květy než Manuka. Webové stránky o Manuce uvádí, že je symbolem Nového Zélandu.
Med vzniká z nektaru keřů. Získání jednodruhového manukového medu je však pro včelaře obtížné, protože včely nerozlišují a do úlů přinášejí i pyl zeleného čaje - Camellia sinensis, a Tantoon - Leptospermum poligalifolium, rostoucích po boku Manuky, a to spolu s pylem dalšího keře, už zmíněné Kanuky.
Rostoucí manukové stromy jsou divokými obyvateli novozélandské flóry a včelí med je proto nešlechtěný a zcela přírodně čistý. Nejvýznamnější vlastností medu je přítomnost methylglyoxalu. Kromě něho i sacharidů, fruktózy a glukózy, malého množství bílkovin, enzymů, železa, zinku, aminokyselin, minerálů, stopových prvků a vitamínů.
Sotva včelař uvidí, že včely v určenou dobu, jak mají ve zvyku, ukončily sběr pylu, odebere med z voštiny. Nejsou to včelaři jako třeba u nás a v našich podmínkách, kde jich je hodně roztroušeno po celé zemi. Manukový med má přísná pravidla. Odebírá se na jediném místě z celého Zélandu, ve městě Wairarapa v Cartertonu, kde je specializované chráněné zařízení a kde se odebírá povinný vzorek pro laboratorní test.
Na manukový med však čeká ještě jeden test. Když se všechen shromáždí, odesílá se do Te Awamutu, kde proběhne zkouška jeho kvality. Je skladován při teplotě, jaká je v úlu, a pro zajištění čistoty je filtrován. Míchá se, aby měl jemný a sametový vzhled. Teprve potom je zabalen do nádob, aby byl označen podle množství obsahu methylglyoxalu, a z nádob je odebrán poslední testový vzorek, potvrzující, že vše je podle zvyku správně provedeno.
Manukový med se užívá samostatně na čajové lžičce 3× denně, nebo 1× denně, podle vlastního uvážení. Používá se ale i v teplém čaji (ne horkém), nebo s ovesnými vločkami. Některé formy jeho užití jsou i kosmetické, např. v podobě pleťové masky.
Léčebné využití medu je dáno doporučeními různých licencovaných distributorů, od podpory srdeční aktivity, kardiovaskulárního systému, až po vědecky prokázanou účinnost léčby staphylococca aurea a sliznice žaludku.
Ne každý manukový med však obsahuje stejné množství léčivých látek, a to z důvodu už výše vysvětleného, protože včely sbírají pyl souběžně z různých lesních dřevin.
Díky testům na Novém Zélandu je však pylová platforma medu Manuky garantována a cerifikována.
