Článek
Americký prezident Donald Trump možná v soukromí obdivoval troufalost, s níž Kyjev zaútočil na ruské strategické bombardéry. Zároveň si ale uvědomuje, že komplikují jeho diplomatické úsilí o mírové uspořádání s Ruskem, a to natolik, že zvažuje odchod z jednání. Ukrajinci se obávají ukončení podpory.
K čemu je ale podpora, která je podmíněna očekáváním o nepodnikání jakýchkoli kroků? Donaldu Trumpovi jistě musí docházet, že Ukrajina musí konat a že se nemůže jen bránit úniky do krytů při bombardování Kyjeva. Přesto to vypadá tak, že i když to ví, právě tohle od ní očekává.
Potom je ovšem na řadě otázka, co očekává od dodávek zbraní na Ukrajinu, když ho rozčiluje, že je používá? Má snad mít Ukrajina tyto zbraně nerozbalené někde ve skladu? Nepřál by si tedy nakonec to, aby HIMARSy nevystřelovaly a drony nevzlétaly? Patrně ano, pokud jde ale o drony ukrajinské armády. Odtud vzchází důvodné podezření, že Donald Trump skutečně inklinuje k vítězství Ruska a jeho převaze nad Ukrajinou, a maskuje tohle přání řečmi o míru.
Zatímco Ukrajinci oslavují jako triumf moderní války a varování Putinovi svůj dronový úder do hloubky Ruska, v Bílém domě vyvolala jejich operace hněv, píše americký list The Atlantic.
Celkovým nazřením se dá vyvodit, že Donald Trump zastírá úmysly v líbivých projevech, v nářku nad umíráním velmi mnoha mladých lidí a o snaze urovnat konflikt mezi Ukrajinou a Ruskem, ale pod touto řečnickou maskou se skrývá jeho představa, že Rusko si vezme část Ukrajiny, nebo celou. Vladimír Putin by tak dosáhl svého cíle.
Neuvědomuje si, že na Ukrajině desetitisíce lidí navždy přišly o někoho blízkého, že mnozí nemají co ztratit, protože nemají domovy a že dopřát těmto lidem mír v podobě okupace a nadvlády, aby žili ujařmeni vrahy svých rodinných blízkých, je pro ně zcela nemyslitelné. Trumpovi tohle nedochází a žádá po lidech z Ukrajiny, aby se jim vzdali.
Jak mu říct, že ji nejde vyvěsit?
Tohle lze říci a tedy vysvětlit někomu, kdo to přece jen nechápal, kdo neměl jen dostatek empatie a nikdy nezažil bolest ze ztráty blízkého člověka, jenž byl zavražděn. Ale i takový člověk, žijící v míru, kterému někoho zavraždili, hledá spravedlnost. A nachází ji u justice, která pátrá po vrahovi a když ho najde, ukládá mu trest vězení na dlouhá léta. Trump tohle odmítá; Ukrajinci nemají právo na to, aby byli pachatelé vražd potrestáni. Mají právo žít v míru v jejich područí. Aby on mohl potom přijet na Ukrajinu a před vyvěšenou ruskou vlajkou si potřásat rukou s Putinem. Objímat ho a tvářit se spokojeně. Před očima lidí, jimž ruská vlajka vyvraždila blízké.
Inklinace Donalda Trumpa k prohlášením o míru v těchto konsekvencích až příliš zasmrádá. Něčím úplně jiným, než prostým nepochopením. Není přece možné, aby ve svém věku nevěděl - a právě on -, jak nutná je potřeba spravedlnosti za spáchanou křivdu. V čem ale potom tkví přičina jeho duševní surovosti vůči Ukrajincům?
Americký prezident Donald Trump měl být v osmdesátých letech špionem bývalé sovětské tajné služby KGB. Informoval o tom britský list Mirror s odkazem na slova bývalého důstojníka sovětské rozvědky Alnura Mussajeva.
Přestože tyto spekulace o naverbování Donalda Trumpa vypadají věrohodně, pravděpodobnější je, že nikdy agentem KGB nebyl. A ani být nemohl. Sice jezdil do Československa, ale StB by ho nenaverbovala. Logicky by nebyl pro Rusko (SSSR) tehdy využitelný. Byl malým podnikatelem bez možností dosahovat pro KGB jakkoli užitečných informací. Nebyl pracovníkem vládního úřadu, např. FBI, CIA, nebo inženýrem pro jaderné technologie. Tohle byli lidé, o které měla zájem KGB, ale ne o majitele hotelu. Tudíž určitě pro KGB nemohl být užitečný.
Autor komentáře uvádí, že neexistují zveřejněné důkazy Trumpovy příslušnosti k sovětské rozvědce.
Mussajev svá tvrzení nepodložil žádnými důkazy.
Patrně z dalšího obsahu článku ale vyplývá, že této konstrukci osobně důvěřuje. Zamyslíme-li se však nad logickými vazbami důkazů, vyvěrajících z kontextu událostí Trumpova života a okolnostmi tehdejší studené války, mezi SSSR a USA, dospějeme k možnosti, že Donald Trump byl sice okouzlen ruským kolorytem, nicméně pro KGB byl bezvýznamný. Před 38 lety byl poprvé v Sovětském svazu jako začínající obchodník s nemovitostmi. Mezi západní osobnosti důležitějšího významu tedy nezapadal a proto jakási směrnice či dotazník o aktivizaci spolupracovníků KGB ze zahraničí nemohla zahrnovat někoho, kdo začínal v obchodování a neměl na americkou politiku žádný vliv.
Jeho snahou mělo být vybudování hotelu v Moskvě. Tohle nemohlo být pro KGB zajímavé už vůbec, poněvadž v Moskvě měli vše pod dohledem a nebylo prakticky žádné místo, ke kterému by sovětští špioni neměli přístup. Nemohl by být ani dál aktivní a není zde žádný přínos jeho placené spolupráce. Výměna informací je vždy zakládána na dílčím způsobem placené protislužbě. V případě Trumpa by neměla žádné pokračování a tvrzení Mussajeva o verbování významných osobností západu, je blaf. KGB by musela platit horentní sumy za Trumpův užitečný přínos, ale nebyl v ničem.
Po návratu z Moskvy však zaplatil 100 000 dolarů za inzeráty v podobě manifestů, kterými nabourával vládní politiku USA. Předtím nic takového nikdy neudělal. Odtud to důvodné podezření, že by přece jen mohl být naverbován KGB ke spolupráci, na jakémsi ovlivňování americké veřejnosti. Otázkou ale je, proč by to dělal, a platil takové peníze za nicneříkající inzerci, která v jeho případě - muže bez jména a významu - nemohla kohokoli ovlivnit? Přesto to udělal, a proto se lze ptát, zda mu KGB tyto peníze poskytla spolu s odměnou za tento neobvyklý politický projev. Nicméně faktem je, že něco tak stupidního by KGB prostě nefinancovala.
Nemělo to žádný dopad. V USA podobné věci neměly v době studené války jakýkoli efekt a americká veřejnost nebyla nakloněna komunistickým režimům, a už vůbec ne sovětskému. Navíc, jak je nutné znovu připomenout - pro dovození logické vazby, Trump byl podnikatel, ne politik.
KGB měla prioritní zájem na získávání informací o jaderných zbraních a vývoji v USA. Tyto inženýry a zaměstnance sama aktivně kontaktovala s nabídkou vysokých odměn, dárků a dalších bonusů, aby to, co nabízejí, převýšilo důvodné obavy z doživotního vězení, jaké se dává lidem za zradu Spojených států. Takový agent byl odsouzen na doživotí, měl navždy zničený život a psaly o něm všechny deníky a vysílaly to všechny televize. Byl to doslova hazard se životem, mohli být i zabiti, ať už CIA nebo KGB, aby se služby zbavily nebezpečného svědka. Tudíž peníze, jaké dávala KGB, byly horentními sumami, převyšujícími naše představy. Byli to ale lidé, kteří měli jakousi vlastní ochotu zradit vlast. Např. mohli být přesvědčenými komunisty. Vypadá to, že Trump měl nezpochybnitelnou náklonnost k Rusku. Otázkou je, jaký měla charakter? Byl komunista? Byla v tom žena? Agentka, zanechávající za sebou nalomené srdce? Nebo byl jen oslněný Moskvou, v níž prožil něco jiného než v USA, omámen prostředím, a zamiloval se do ruského člověka?
Trump mohl být komunista. Nebyl by jediným Američanem, který byl nadšeným odpůrcem kapitalismu. Byli to i významní zaměstnanci vládních resortů, s velkými platy a honosnými domy, kteří neměli důvod zrazovat zemi, a přesto to udělali. Dnes ale Trump myšlenky komunismu neobhajuje, a přesto je na straně Putina, což dokázal právě teď, po útoku ukrajinské armády na ruská letadla, a tento útok ho zdrtil.
Možná je prostě varianta, - musím to prohlásit -, že není zcela racionální, a je také zmíněn jeho „nízký intelekt“. Zda je to pravda, nevím. Někdo, kdo se dokáže stát prezidentem USA nemůže být primitiv. Možná bych zvažoval, že věřící Trump (věřící v Pána Ježíše), není asi komunista, ale je prostě chorobně iracionální, což není primitivismus, ale osobnostní zlo.
Tím spíš by se dal vysvětlit jeho chladný přístup k obětem na Ukrajině, pramenící ze sociopatického obdivu k bývalé sovětské velmoci. Několikrát prohlásil: „Putin je můj přítel.“ Mnohokrát četl v médiích, že se mu Putin vysmívá. A přesto ho rozčílilo, když ukrajinská armáda zlikvidovala ruská vojenská letadla ač bez jakékoli újmy na životě. Jak by mohlo někoho rozčílit, že nikdo nezemřel a byla přitom zničena vražedná letadla, chrlící bomby na města a vesnice, plné civilistů? Vždyť prohlásil, že mu umírání vadí. A byla-li tedy zničena letadla, která zabíjejí, a ničí lidské životy, proč ho to tak rozčílilo? Stalo se, protože jeho prohlášení o snaze o mír jsou falešná.
Donald Trump o mír neusiluje. Neobává se jaderné války ani eskalace konfliktu. On se obává jen jediné věci, totiž, že Sovětský svaz v jeho vzpomínkách přestane existovat. Nenávidí Ukrajince, kteří vyhlazují jeho lásku z doby mládí. Chce Ukrajinu postoupit Rusku, řečmi o míru a odevzdání území. Chce totiž obnovit Sovětské impérium, které ho v mládí fascinovalo, jako i další Američany. Žili ve svobodě a přitom ji nenáviděli. Bytostně pohrdali demokracií a obdivně vzhlíželi k diktaturám, a proto tu a tam nastupovali do úřadů a studovali jadernou technologii, skrývali své komunistické myšlenky a přetvařovali se, a desítky let svého života před svým okolím zastírali, jak přemýšlejí. Tihle lidé nikdy nevnímali utrpení podrobených národů, ale uctívali jejich vůdce, diktátory, masové vrahy a psychopaty.
Je to americká povahová vlastnost, podobně jako záliba v hororových filmech, zabíjení lidí, mučení a zavírání do klecí. Mnozí tyto filmy milují. Lidi by proto nemělo mást, že někdo jako prezident, je třeba stejně takový.
Mnozí Američané zcela klidně souhlasí s použitím jaderné zbraně, při jejíž aktivizaci zemřou statisíce lidí, žen i dětí. Své psychické vlastnosti ale umějí dokonale maskovat. Bývalý viceprezident Harry S. Truman, který nahradil zemřelého prezidenta Franklina Delanoa Roosevelta a stal se po něm prezidentem, pouhé 4 měsíce po nástupu do své funkce, nařídil svržení atomových bomb na japonská města Hirošimu a Nagasaki. Bez nejmenších výčitek nařídil spálení dvou set dvaceti tisíc lidí. Žár atomových bomb spaloval kromě domů i porodnice, nemocnice a domovy důchodců. Pro USA to byl den oslav a vítězství.
Kdo z nás dnes nemá obavy, když vidí viceprezidenta Jamese Davida Vance a slyší jeho hlášky o všem možném, když ho vidí v tak vysoké funkci. Když si představí, že prezidenta Trumpa může nenadále nahradit a disponovat posléze jaderným arzenálem. Někoho, kdo jako diplomat použije výrok, že „Číňani jsou vidláci“. Před zahájením spolupráce s Trumpem prezidenta kritizoval slovníkem, jaký by nepoužil ani otrlý kriminálník. Kdo by nepochyboval, když vidí prezidenta, kterému je to jedno, a tyhle typy lidí kolem sebe potřebuje. Lidi, na které slušní Američané křičí: „Táhněte do Ruska.“
Z toho všeho - a je to pořád stručný výčet všeho, si lze utvořit analýzu náklonnosti Donalda Trumpa k Rusku. Je to vztah naplněný paradoxy, jenž nemá racionální základ. Vzešel ze vzpomínek Donalda Trumpa, obklopeného svými dřívějšími kritiky a pomlouvači, Vancy, tedy lidmi schopnými říci i učinit cokoli. Oni to jako on necítí, ale ochotně vykonávají, a s ním i sdílejí. Dalo by se proto říct, že jsou bezvýznamní, jsou to poskoci a posluhové. Jinak to není a nemůže být. Jediný, kdo se odloučil, či lépe řečeno, vyprostil z tohoto psychologického spojení, je Elon Musk. Zpočátku působil jako největší nadšenec pro prezidenta. Ale něco ho změnilo… Možná, že on jediný to pochopil, protože není Američan, ale Kanaďan. Kdo ví. Žádný Kanaďan totiž ještě nikdy neobdivoval Lenina.
Zdroj:
Forum 24, 6. 6. 2025:
Forum 24, 24. 2. 2025:
