Článek
Osobní názor na úvod:
Dřív Norsko bylo hlavně o sněhu a klidných lidech, neznajících urážku a nepodobajících se Čechům, a to vůbec v ničem. Něco jako komentář plný pohrdání, sarkastických ponižování a tupení druhých za odlišný názor bylo pro Nory jak divadlo z jiné planety. Norové, Finové a Švýcaři jsou podle mého dojmu asi nejklidnějšími Evropany s vytříbeným chováním plným ohledů a vzájemné tolerance.
Říkávalo se - ale dnes už to neslyším ani nečtu, jako by to vymizelo z útržků poznámek - „klidný jak Angličan“. O nich jsem ale psal před rokem a asi jsem si to ještě i myslel. Dnes jsem o něco pokročil v různých nazřeních a sám bych tohle rčení nepoužil, protože Angličan má opravdu ke klidu hodně daleko.
Národ řvounů, arogantních náfuků a v lecčems zaostalců za světem už dávno není tím z 19. století. Jako by se Angličan stal jedním ze ztracených židovských kmenů. V 19. století ještě existoval (Angličan, pozn.). Ale o Anglii psát nechci, udělal jsem to pro srovnání.
Mám-li být upřímný, skutečně klidnými povahami jsou Finové a Norové, ačkoli Norové se poslední dobou mění v zemi s degradovaným myšlením. Kdyby to ale bylo sněhem, že by jim snad způsoboval totéž, co Rusům, tedy změnu chování v nelidská monstra, necítící nic hřejivého, protože věčný chlad nemůže vychovat národ s empatickým přístupem, tak bych to pochopil. To by ale muselo odpovídat i Finům, a jim to neodpovídá.
Finové jsou skutečně klidným, a možná asi nejklidnějším národem Evropy.
Norsko, země hrůzy
V Oslu dochází k mnoha znásilněním každé léto. Jako dospívající dívka jsem se cítila zbavená své svobody. Musela jsem se neustále ohlížet přes rameno, abych mohla jít ven.
Tato odvážná novinářka ve videu vypráví o životě v dříve klidné zemi, dokud nepřišli Somálci.
Islámská imigrace začala dlouho před rokem 2015. Začalo to v 60. letech. Škody se však zrychlily s masovou migrací – nejprve demografický posun, pak kulturní kolaps.
To, co se potom začalo dít nazývá civilizační demontáží své země. Norové se začali přizpůsobovat přistěhovalcům a jejich kulturním hodnotám. Znásilnění ženy pro ně nebylo ničím zlým, jako je pro nás. Jak na tohle mohla norská společnost přistoupit a místo, aby to řešila rázným odmítáním, o jaké se na poslední chvíli pokoušejí Němci, přizpůsobit naopak své zákony novým prvkům?
Politicky motivovaná situace
Policie se bojí, že zásahem urazí imigranty, ženy se bojí chodit ven samy, už to není jako dřív. Norských mužů se obávat nikdy nemusely. Nárůst násilné kriminality společnost mediálně zakrývá, podobně jako za vlády Angely Merkelové v Německu. Tehdy se znásilnění a vražda spáchaná imigrantem sice vyšetřovala, ale její projev byl jako z jiného světa. Na místo soucitu s obětí zločinu empatizovala s ním. Německá zavražděná dívka a plačící zdrcená rodina pro ni byli lidé až druhé kategorie.
V Norsku - aniž jsme to tušili - je situace ještě děsivější než za Merkelové v Německu a ve Francii.
Somálští muži v Oslu jsou 15krát násilnější než etničtí Norové.
Poukazála přitom na další národnosti, podílející se na vysoké násilnické kriminalitě vůči ženám: Etiopie, Irák, Eritrej, Afghánistán, Sýrie, Pákistán a Rusko.
Ta poslední zmíněná mě zaujala, není totiž v násilí iniciativní z důvodu náboženství. Pozoruhodné, že? Rusové k násilnickým projevům vůči ženám neinklinují ze stejných příčin, jako např. Afghánci.
Rebecca ale poukazuje nejen na muslimy nebo Rusy. Její stesk po právu a pořádku v zemi tkví v hlubších souvislostech, týká se celkové změny společnosti, plné pokrytectví a lží.
Máme otevřené hranice se Švédskem, kde si nyní můžete najmout 12letého chlapce jako žoldáka (nájemného vraha). Tak špatné to je.
Příčinou zla je umlčování názorů. Strůjkyní zla je norská vláda a Parlament. Zavedli pravidla, o jaká se pokoušela Angela Merkelová v Německu, o pravidlo lži, když jde o zločin imigranta.
Už nemáme svobodu projevu. Norsko má „zákon o rasismu“ – odstavec 185 – což znamená, že menšiny nemohou být stíhány za nenávistné projevy, ale většina může.
Na jednoduchém příkladu ze života uvádí, jak pokrytecké jsou dnes v Norsku zákony i bezpečnostní složky. Na kostel někdo nasprejoval „Zabijte bělochy“. Policie to hodnotila jako vandalismus. „Nebyl to jistě projev nenávisti,“ prohlásila policie.
Představte si, že bych napsala: „Zabijte všechny muslimy“ na mešitu. Myslíte, že by to byl vandalismus?
Dodám za Rebeccu, že by policie jistě neprohlásila totéž, ale zkusme si to představit. „Byl to vandalismus, nebylo to jistě z nenávisti.“
A zatímco nás tahle představa může rozesmát, v Norsku nikomu do smíchu není. Je to realita jejich současného života, způsobená vládou, kterou si podobně jako my, zvolili Norové ve své naivitě.
Pokud zveřejníte podporu Trumpovi, kritizujete politiku za covidu nebo zpochybňujete změnu klimatu, můžete být zbaveni bankovního konta, deplatformováni nebo vyhozeni z práce. Rodina vás může vyloučit. Lidé jsou vyděšení.
Tady díky Rebecce můžeme ale vidět i jednu důležitou skutečnost. Totiž , jak vlády různých zemí (neberme jen Rusko a jeho diktaturu), ovlivňují život celé společnosti, přitom jde reálně o hrstku lidí postavenou proti milionovým davům.
Tudíž poučení je zřejmé:
Masky na tvářích musí volič umět analyzovat dříve, než podlehne klamu a zvolí si do čela své země šílence, kteří mu zničí život. Pokrytecké a nebezpečné ideology, podobné Merkelové a dalším lídrům New Age. Není proto dobré brát ohled při svém rozhodování na to, jak se kdo usmívá nebo chová, ale u každého projevu politika je třeba umět si představit, co to bude v budoucnosti znamenat, pokud ve volbách zvítězí.
Jinými slovy:
Prohlášení kandidátů před volbami o multikulturalismu, otevřenosti a empatii k odlišným kulturám, o příklonu k politikm, kteří mají úctu v Evropě - to jsou slova vnímaná s velkým respektem. Jeho následkem je potom volba takového politika a života na dobu 4 roků, jenž spočívá v hrůze o vlastní přežití. Ne každý volič však tohle chápe. Velká část voličů dává na společenský oděv s kravatou a usměvavého hlupáka, který jim později udělá peklo ze života, ale dodejme, že si to za svou falešnou povahu všichni zaslouží, pokud to byla faleš. Pokud naivita, potom je vhodná spíš lítost k jejich osudům.
Ve Švédsku byl zavražděn Salwan Momika za spálení Koránu. Jeho přítel dostal následující den za stejný čin pokutu. Případ vraždy byl téměř okamžitě odložen, navzdory fatvě proti Momikovi. Švédsko má nyní de facto zákon o rouhání.
Novinářka Rebecca Mistereggen dodává, že Evropská sjednocenost v myšlenkách, které už později nejde změnit, protože jsou direktivně centrální, je nebezpečím pro nás všechny. Proto buďme velmi opatrní a napříště nevolme lidi, kteří nám z pozice své funkce někde na Hradě říkají, že budeme mít povinně jedinou správnou myšlenku na evropskou linii podle bruselských not, jak nedávno předvedl hradní unionista s komunistickou pendrekovou minulostí.
Každý má svůj názor
Každý má svůj názor, v tom tkví svoboda každého z nás. Nikomu nelze vzít svobodu zavedením nálepky, jakou zde na 3 roky vymysleli a mediálně zavedli lidé ze současné vládní názorové platformy. Nikdy není jediná platná pravda a pokud by měla být, potom už společnost není svobodná ani demokratická.
Vláda jedné stranické platformy, ať už historicky nazvané komunistickou nebo současné doby, „fialovou“, je de facto a v důsledku, totéž.
Teď je to všude jako v Oslu. Kontinent se stal jednou uniformní šedou zónou.
Anketa
Zdroj:
Necenzurovaná pravda, 23. 5. 2025:
Norská novinářka o islamizaci své země: „Raději zemřu, než abych viděla, jak se můj národ stává islámským“ (video)
