Putování řádky kmenového listu aneb copak to bylo za vojáka

Jistě jste si někdy položili otázku, jak vlastně vypadal, jak se projevoval a jakým charakterem se vyznačoval váš předek. Zde může docházet k až téměř komické konfrontaci paměti lidské a úředně-faktografické. Selžou-li v případě pátrání paměti letitých členů domácnosti či nebyla dohledána korespondence a další důkazy o životě předků, jejich fyzickém vzhledu, vlastnostech, tak unikátním pramenem jsou právě tyto, často tenké, složky s pár listy uvnitř. Jedná se o jedinečnou sondu do života předků, často jediná památka po mužské části rodiny, která se zachovala ve víru společenských změn a neúprosném toku času. Než se ale vrhneme do víru historických faktů týkajících se kmenových listů, tak by bylo vhodné nejprve zmínit samotný systém povinné vojenské služby v dobách trvání rakousko-uherského soustátí.

Branná služba Cislajtánie

Prvním cíleným pokusem o organizovanou vojenskou službu projevil již v polovině 17. století císař Ferdinand III. Další vývoj povinné vojenské služby následoval za panování osvícenského císaře a syna Marie Terezie Josefa II., jenž završil reformní snahy své matky a zvedl roku 1781 povinnou doživotní vojenskou službu nahrazující nepříliš flexibilní nepravidelné verbování na základě konskripce z řad nejnižších vrstev společnosti. Roku 1802 byla doživotní vojenská služba zkrácena na 10-14 let služby. Reálný vznik moderní branné služby se však váže k období tří důležitých po sobě následujících let 1866 (prohraná prusko-rakouská válka, 1867 (vznik Rakouska-Uherska) a 1868 po rakousko-uherském vyrovnání tj. k roku 1868.

Velmi důležitým přelomem ve vojenské branné službě představoval branný zákon z 5. 12. 1868, který uvedl v život institut všeobecné branné povinnosti, kde do armády byli povoláváni i další zástupci různých vrstev společnosti. Branná povinnost byla zavedena pro mužské osoby od 19 do 42 let. Branci nastoupovali před odvodní komisi, jež posuzovala zdravotní a psychický stav jednotlivců, jak bylo ve Švejkovi moc hezky znázorněno, Bylo ustanoveno, že branná moc se bude následně dělit na společnou armádu (tzv. „Heer“), válečné námořnictvo („Kriegsmarine“), pluků zeměbrany ( "Landwehr") a náhradní zálohy, jíž se staly posléze jednotky domobrany (Landsturm). Rakousko-uherská zeměbrana sestávala z 72 pěších pluků (tzv. Landwehrinfanterieregimente), z nichž hned 15 se nacházelo v zemích Koruny české. V případě mých prapradědečků se jednalo o 25. pěší pluk se sídlem v Kroměříži. Zde sídlil také 3. pěší pluk arcivévody Karla. Délka trvání vojenské služby se lišila dle typu zbraní a byla stanovena na dobu 3 let u pozemního vojska, dále čtyři roky u námořnictva. Po odsloužení stanovených let následovalo ještě 8 let v záloze a také dva roky v tzv. „zeměbraně“.

Zeměbrana (Landwehr)

Kořeny vzniku zeměbrany, počeštěle též „landvéru“ se datují k vzniku branného zákona z 5. prosince 1868 a ve své podstatě se jednalo o nižší druhostupňový armádní prvek vůči společné armádě rakousko-uherského soustátí klasického typu. Nelze však tento časový údaj považovat za úplně směrodatný, neboť tvorba zeměbraneckých jednotek probíhala v rámci Rakouska-Uherska odlišným tempem. Samotná idea vzniku zeměbrany jako ozbrojené složky tvořené prostými obyvateli se však datuje již k období napoleonských válek, kdy německý nacionalistický spisovatel Ernst Arndt Moritz v reakci na pustošení země francouzskými vojsky a vojenskými střety všeobecně vyzýval k ozbrojování prostého lidu, ať už sedláka nebo občana. V monarchii pozbyl institut zeměbrany své platnosti roku 1854, kdy byly zrušeny zeměbranecké pluky jako anachronismus z dob napoleonských válek a k roku 1855, kdy vstoupil v platnost nový branný zákon, již tento pojem byl vynechán z osnov úplně.

Výčet jednotek Landwehru v Čechách, na Moravě a ve Slezsku

Počet: 15

Cheb (Eger) – zeměbranecký pěší pluk č. 6 Brno (Brünn) – pluk č. 14

Plzeň (Pilsen) – pluk č. 7 Opava (Troppau) – pluk č. 15

Praha (Prag) – pluk č. 8 Kroměříž (Kremsier) – pluk č. 25

Litoměřice (Leitmeritz) – pluk č. 9 Písek (Pisek) – pluk č. 28

Mladá Boleslav (Jungblunzau) – pluk č. 10 České Budějovice (Budweis) pluk č. 29

Jičín ( Titschein) – pluk č. 11 Vysoké Mýto (Hohenmaut) – pluk č. 30

Čáslav (Tschaslau) – pluk č. 12. Český Těšín (Teschen) – pluk č. 31

Olomouc (Olmütz) – pluk č. 13.

Domobrana (Landsturm)

I když se s pojmem Landsturm v německy hovořících zemích setkáváme s určitostí již roku 1813 v rámci protinapoleonské kampaně, kdy se obyvatelstvo o svou ochranu mělo postarat svým ozbrojeným odporem, tak v Rakousku, přesněji Rakousko-Uhersku se tento pojem trvale uchytil ve vojenské terminologii a hierarchii teprve roku 1886. Oproti zeměbraně se legislativní vznik domobrany jako celku datuje právě k výše uvedenému roku, a to konkrétněji k domobraneckému zákonu ze dne 6. června 1886. V tomto případě se jednalo o třetí instanci a poslední doplňkovou úroveň ke společnému vojsku. Ve své podstatě se jednalo v případě domobrany víceméně o pouhý administrativní a evidenční pojem, jenž po vypuknutí války nabyl konkrétních rozměrů. Toto vojenské těleso sestávalo ze starších ročníků záložníků ve věkovém rozmezí 19-42 let (později až do 50. roku života), jež zároveň nebyli členy ani společné armády, ani zeměbrany. K aktivní vojenské službě měla být domobrana povolána pouze v případě vypuknutí ozbrojeného konfliktu, k čemuž došlo právě roku 1914. V mírových epochách domobranecké jednotky defacto neexistovaly. V případě válečného stavu měly tyto jednotky být určeny spíše k auxiliárním činnostem, tj. ochrana infrastruktury, pomocná a týlová služba, což ve válečném běsnění též nebylo dodržováno. Bohužel vysoké ztráty na životěch v rámci klasické společné armády a zeměbrany byly důvodem k častému nasazení domobraneckých jednotek například na frontách na východě a v Itálii. Složení domobraneckých jednotek se ještě dělilo podle věku branců na dvě výzvy, kdy nejstarší čtyři ročníky tvořily výzvu druhou. S rozpoutáním Velké války vzniklo na území Čech, Moravy a Slezska 16-17 domobraneckých pluků tzv. „Landsturm-Regimenter“. Z tohoto počtu bylo 10 z Čech a zbylých 6 z Moravy a Slezska. Z Čech to byl například 6. domobranecký pěší pluk z Chebu, 7. domobranecký pěší pluk z Plzně nebo také 8.pluk z Prahy. Z Moravy pak pocházel například pluk. č. 14. pěší pluk z Brna, 25. pěší domobranecký pluk z Kroměříže a ze Slezska lze zmínit domobranecký pěší pluk č. 15 z Opavy.

Odvody branců k jednotce

Rakouská armáda doplňovala početní stavy svých jednotek na teritoriálním základě. Zajímavostí služby v rakousko-uherské armádě byl fakt, že o službě v rakousko-uherské armádě rozhodoval náhodný los. Toto losování probíhalo v jarním období v konkrétním odvodním okrese, mimo jiné shodující se s okresem politickým, kdy mladí branci obdrželi před samotnou lékařskou prohlídkou (v KL se vyskytuje termín „assentiert“) odvodní číslo v rámci veřejného losování. Dovršením věkového rozmezí, tj. 21-23 let byl losem zvolený mladý muž povinen dostavit se k vojenskému odvodu v příslušném sídle doplňovacího okresu, kde byl komisí buď uznán duševně i tělesně služby schopným „tauglich“ a přiřazen ke konkrétní jednotce, nebo byl uznán za tzv. „untauglich“ tj. služby neschopen a byl v daný rok zproštěn vojenské služby. Další rok byl nucen podstoupit celý odvodový proces znovu. Celková doba vojenské služby činila 24 let.

Vyskytly se také případy, kdy vylosovaný branec nebyl odveden na poprvé, ani na podruhé, ale na třetí pokus již odveden byl. Odvody standardně probíhaly v jarním období (březen-duben), kdy zasedaly v jednotlivých obcích každého odvodního okresu odvodní komise, mezi jejímiž členy byl starosta obce a logicky také odvodní důstojník doplňovacího vojenského velitelství, jenž z titulu své funkce musel být přítomen odvodům ve všech obcích svého okresu. Nástup či zařazení k příslušné jednotce různých typů zbraní probíhal standardně vždy 1. října daného kalendářního roku. V případě odvodů byly počty odvedených mužů notně nižší než počty mužů, kteří byli k dispozici, a proto ke 3leté prezenční službě u své jednotky byla povolána pouze malá část odvedených. Zbylá část odvedenců byla převedena do náhradní zálohy. Tito náhradníci absolvovali místo 3letého martyria pouze 8týdenní výcvik a s jejich dalším výcvikem bylo počítáno teprve po vypuknutí války. Zajímavou skupinou byli absolventi středních škol či studenti vysokých škol, kteří měli právo tzv. „jednoročního dobrovolníka“. V případě využití tohoto práva nemuseli dobrovolníci absolvovat celý 3letý výcvik, ale pouze osmitýdenní základní výcvik a důstojnický kurz v délce několika měsíců. Uspěli-li v tomto kurzu, tak získali poddůstojnickou hodnost, se kterou dosloužili zbylou část dvanáctiměsíčního výcviku. V případě neúspěchu byli uchazeči převeleni zpět ke své jednotce a nuceni absolvovat celý tříletý výcvik.

Profesní pouť rakousko-uherského brance

Následující tabulka popisuje více či méně přesně vojenskou kariéru nově naverbovaného vojáka, jenž byl poctěn službou v armádě stařičkého mocnáře říše, nad níž slunce téměř nezapadalo, do vypuknutí Velké války.

19-21 let = 3 roky v domobraně

21-24 let = 3 roky prezenční vojenská služba

24–30 let = 7 let v záloze (náhradní záloze)

31-32 let = 2 roky v rámci zeměbrany

33-37 let = 5 let v domobraně tzv. „první výzvy“

38-42 let = 4 roky domobrana tzv. „druhé výzvy“

Celkový počet: 24 let vojenské služby Oba útvary se zúčastnily bojů na východní frontě proti carské ruské armádě a také na jihu proti armádě italské,

Doplňovací okresy („Ergänzungsbezirke“)

S tímto pojmem se badatel při pátrání po osudech svého předka v kmenovém listu s téměř 100% jistotou také setká s tímto pojmem. Jak již název prozrazuje, tak se jednalo o příslušný obvod (okres), ze kterého bylo obyvateli daného okresu doplňováno společné vojsko. Doplnění jednotek se tedy odehrávalo na teritoriálním základě, kdy každá jednotka rakousko-uherské armády disponovala určitým doplňovacím obvodem skládajícím se z několika okresů, přičemž výjimku tvořily speciální a technické jednotky doplňované z různých koutů Rakouska-Uherska. Upozorněni plakáty a povolávacími rozkazy se vojáci v rámci pravidelných odvodů odebírali do příslušného posádkového města, kde skrze spolupráci okresních hejtmanství a odvodních komisí došlo skrze losování k výběru brance určeného k branné službě u příslušné zbraně odpovídající konkrétní specializaci daného jedince.

Putování řádky kmenových listů - kmenový list

Odborné vojenské termíny

Dostane-li zájemce před sebe kmenový list, tak se mu před očima objeví německý z velké části německý nápis Unterabtheilungs-Grundbuchblatt, což by se dalo do českého jazyka polopaticky a velmi neobratně přeložit zhruba jako pododdělení kmenového listu. Protože v daném období byla dominantním jazykem v rámci armády oficiálně němčina (byť v etnicky českých jednotkách samozřejmě se objevovala v komunikaci mezi důstojnictvem a vojáky logicky řeč česká), tak se s téměř stoprocentní jistotou setkáte na úvodní stránce tohoto velmi zajímavého dokumentu právě s tímto magickým německým termínem. Na této úvodní stránce kmenového listu jsou k nalezení velmi cenné údaje o vojáku, které se již z kolektivní rodinné paměti léty postupně vytratily a které slouží k relativně preciznímu dokreslení charakteru a vlastností popisované osoby. Pod nadpisem popis osoby (Personenbeschreibung) se skrývají velmi zajímavé údaje vztahující se k popisu tělesných proporcí včetně morálně-volních vlastností a dovedností potřebných ke správnému výkonu služby. A to včetně tvaru úst, brady, barvy očí, vlasů, velikosti obuvi či tělesné výšky. Samozřejmostí bylo také uvedení zaměstnání či jiné oblast činnosti povolání vojáka v civilní sféře.

Vedle informace o uznání schopnosti k vojenské službě monarchie s uvedením číselného označení přidělené jednotky se nacházel oddíl informace o odvedení vojáka v tzv. „Assent-Protokoll“ s přiděleným číslem tj. odvodního protokolu o formální vhodnosti/způsobilosti vojáka ke službě, kde je zmíněn rok nástupu do služby včetně čísla losu, jenž určil právě tohoto vojína k vojenské službě mezi losovanými možnými branci. Pod těmito chlívečky se nacházela informace o přesném datu uznáníschopnosti brance včetně jeho zařazení k jednotce s informací o 10leté službě dle losovací řady včetně 2leté služby v zeměbraně konkrétní jednotky.

Nad touto informativním údajem se nachází základní životopisné údaje brance včetně jména s příjmením, místa a roku narození, příslušnosti k domovské obci či informace týkající se náboženského vyznání.

Úplně vlevo nahoře se nachází oddíl, ve kterém je popisována vhodnost ke službě či nepříliš obratně „uznáníschopnost“ „Tauglichkeit“ vojáka k činné vojenské službě skrze komisi okresního velitelství doplňovacího obvodu.

Z vojenského hlediska nejdůležitější informace pro badatele se nachází pod nadpisem změny (Veränderungen).

První sloupec s nadpisem hodnost-šarže (Charge) nám logicky přibližuje hodnostní zařazení a postavení vojáka v rámci c. a k. armády, zeměbrany či domobrany. V tomto případě pouhý nádeník bez patřičného vyššího vzdělání navíc nejspíše v té době pouze česky hovořící, nemohl pomýšlet na hodnost vyššího stupně. Další sloupec nabízí ke zhlédnutí nápis týkající se změn či dění v průběhu vojenské služby (Veränderung ) – na tomto místě se dostáváme ke specializovaným vojenským termínům.

Eingetheilt - přidělený administrativně ke konkrétní jednotce.

Präsentiert - prezentovaný/uvedený ke svému přidělenému útvaru do činné služby. Jednalo se o fyzickou přítomnost vojáka a jeho uvedení do aktivní služby u jeho útvaru. V tomto kmenovém listu se jedná o nástup vojáka k jednotce po mobilizaci dne 2. 8. 1914

Rückversetzt - doslova vrácen zpět k mateřskému útvaru (například z cvičení).

Mitgemacht – tento pojem popisuje spoluúčast vojáka na pravidelném vojenském cvičení či později v průběhu 1. světové války také bitvě.Beschreibung

Další pojmy jako im Jahre či Am označují celkem logicky časové údobí konkrétní vojenské činnosti jako trvání cvičení a konkrétní roky cvičení. Zde z kmenového listu lze vyčíst, že pěšák se zúčastnil mezi lety 1899-1909 celkem 4 vojenských manévrů se zhruba dvouletým odstupem mezi jednotlivými cvičeními. Pojem Beschreibung zase podrobněji specifikuje činnosti, jež probíhaly v předchozím sloupci zmíněném časovém úseku. Z velké části se jednalo v případě prvního řádku sloupce o iniciační zařazení k první jednotce vojenské kariéry vojáka – zde I. náhradní rota. Další sloupce se již věnovaly délce pravidelného vojenského cvičení.

Poslední záznam v rámci oddílu změny uvádí pojem „übersetzt“ a „transferiert“ tj. přeložen a převelen. V tomto případě byl voják převelen k poslednímu roku uplynulé 10leté služby od 1. náhradního praporu 3. pěšího pluku arcivévody Karla v Kroměříži k 25. zeměbraneckému pluku taktéž se sídlem v Kroměříži. Další informace se vztahuje k toužebně očekávanému propuštění z činné vojenské služby po 2 letech k poslednímu dni služební povinnosti. V tomto případě je to 31. 12. 1911 s německým tištěným dovětkem auf Grund des Wehrgesetzes nach vollstreckter Dienstpflicht („na základě branného zákona po vykonané služební povinnosti“).

Popisky s údaji o hodnosti, změně, roku, dni a „popisu“ pokračovala na další stránce, kde se badatel může dočíst, bojoval-li váš předek ve Velké válce, o uvedení vojáka k jednotce s časovými údaji a v kolonce „Beschreibung“ se lze často dočíst, že branec (v tomto případě záložní pěšák) byl povolán a přidělen na dobu trvání války k domobraneckému pracovnímu oddílu, zde je míněna 7. rota 25. pluku. Pod položkou „neubenannt“ si lze představit převedení zařazení vojáka z původní jednotky v řadách záložního domobraneckého oddílu k nejspíše (zde bohužel nelze s určitostí potvrdit) stavební rotě č. 2 v rámci 94. pěšího pluku rozhodnutím vrchního armádního velení. Byl-li váš předek, podobně jako zde přítomný Přívara Josef, vyznamenán za statečnost, tak se zde pod kolonkou „verliehen“ (propůjčeno/uděleno) s uvedením roku a dnu v měsíci lze dočíst o podrobnostech udělení vyznamenání. V tomto případě o udělení bronzové medaile za statečnost udělenou velitelstvím c. k 44. zeměbranecké pěší divize 5. armády tzv. „Isonzoarmee“ čili českým názvem Sočská armáda. Inkriminovaná medaile za statečnost měla ještě vzestupné varianty, a to stříbrnou a nejhodnotnější zlatou označující stupně dosažených vojenských úspěchů. Stříbrné přezky na látce poté označovaly počet udělení.

Na závěr stránky je uvedena tučným písmem německá věta týkající se zvláštního věnování pro případ mobilizace (besondere Widmung für den Mobilisierungs-Fall) Český dovětek pod tímto německým textem dává tušit, že výše uvedené údaje včetně potvrzení či změny původní klasifikace byly vojenskou poválečnou komisí nově vzniklé republiky vzaty na vědomí.

Další strana obsahuje velmi zajímavé charakterové vlastnosti (Eigenschaften des Gemüthes und Charakters) vojáka odpozorované jeho nadřízenými. V tomto případě je vlevo nahoře na stránce napsáno Jahr der Beschreibung (rok popisu) s letopočtem (rok začátku vojenské služby). Josef Přívara byl zde popisován jako klidný (ruhig), vážný (ernst) a čestný/poctivý (ehrliebend). Svou přičinlivostí při cvičení a dovedností potřebnou k vykonání vojenské služby své nadřízené daného roku příliš nepřesvědčil (Grad der berufsmäsigen Ausbildung) t.j  stupeň profesního vzdělání – jako pěšák méně či nedostatečně vzdělán (minder ausgebildet). Nutno dodati, že o 18 let později tento nedostatek očividně, byť ovlivněn okolnostmi, napravil skrze udělení bronzové medaile za statečnost tzv. Bronzene Tapferkeits-medaille a tzv. Karl-Truppenkreuz, ze dne 7.1. potažmo 27. 9. 1917. KTK bylo vyznamenání udělované od prosince 1916 nově nastoupivším císařem Karlem I. za alespoň tříměsíční službu na frontě včetně přímé účasti na bitvě.

Vzdělání zmíněného pěšáka Přívary také nebylo při jeho 21 letech na bůhvíjak vysoké úrovni Volksschule – ltj. základní či též lidové školy, což spolu s pravděpodobně slabou znalostí oficiálního armádního jazyka, tj. němčiny a nedostatečným vojenským dovednostem mohlo být příčinou nízké hodnosti. List dále obsahoval oddíly jako prodělaná polní tažení, bitvy, potyčky, obléhání a tak dále. Zde samozřejmě mladý, tehdy ještě, nádeník nemohl vykázat žádnou účast ani na jedné z výše uvedených aktivit či tažení. Zajímavý odstavec se věnuje chování vojáka před nepřítelem (Benehmen vor dem Feinde) a jeho chování ve službě (Benehmen im Dienste). Další odstavec na listu se věnuje zraněním a „poškozením“ ve službě i během válečného konfliktu včetně střetů s nepřítelem (Vor dem Feinde oder sonst im Dienste erhaltene Verwundungen oder schwere Beschädigungen).

Poslední odstavec kmenového listu sloužícího vojáka s nadpisem z vláštní znamení a případné vady (Besondere Merkmale und etwaige Gebrechen) se věnuje zvláštním znamením (například vzhledu, obličeje, bradavice) a na závěr přišlo datum a podpis osoby pověřené vyplněním kmenového listu.

Shrnutí vojenského angažmá

Závěr kmenového listu nabízí velmi zajímavé shrnutí informací zejména o průběhu válečné služby vojáka. Bohužel tento list z hlediska čitelnosti vyjma tučně vytištěné nadpisy může být hůře rozluštitelný V tomto případě, rukou písaře a právě užití psacího písma spolu s tehdy vojenským osobám dobře srozumitelnými zkratkami vojenských útvarů, může působit dnešnímu člověku a badateli jako nepřekonatelná změť. Kromě uvedených zkratek lze v ručně psaném textu dohledat shrnutí všech pisateli známých změn v průběhu vojenské kariéry vojáka zmíněné v úhledně psaném výše uvedené části kmenového listu. Tento text také obsahoval zajímavosti typu zmínky o chování vojáka v podobě trestních záznamů disciplinárních a soudních trestních řízeních, proběhla-li nějaká. Dále klasicky následovalo uvedení jména, hodnosti, čísla (kmenového) listu, domovské příslušnosti, profese včetně zvláštní dosažené kvalifikace.

V dodatku posledního listu se kromě již výše uvedených informací o převelení brance Josefa Přívary od 7 roty 25. zeměbraneckého pluku ke 2. rotě 94. pěšího pluku vyskytuje také zmínka o tzv. „Feldpost[nummer]“, což bylo defacto maskovací číslo vojenské polní pošty, který sloužil ke krytí či maskování konkrétního vojenského útvaru v místě jeho působení na frontě, aby se předešlo jeho odhalení protivníkem. Poslední zapsaná zmínka se váže k datu 27. 9. 1917, kdy byl pěšáku Josefu Přívarovi potvrzen či udělen tzv. Karl-Truppenkreuz (v kmenovém listu pod zkratkou KTK), jehož založení se datuje k 13. 12. 1916 a býval udělován těm, kteří na frontě strávili alespoň 3 měsíce ve frontové bojové jednotce a účastnili se alespoň 1 bitvy.

Další zkratka popisuje číslo velení takzvané „Isonzoarmee“, tj. sočské armády (čestný název 5. armády s generálem a pozdějším polním maršálem „Lvem od Soči“ Svetozarem Boroevicem von Bojnou v čele) s nejspíše pořadovým a registračním číslem uděleného vyznamenání.

Zajímavostí pro badatele může být fakt, že se v pozdější etapě 1. světové války lze v oficiálních dokumentech či kmenových listech vypozorovat na první pohled smysl nedávající výskyt nového názvu vojenských jednotek. Jsou to „Schützenregimenter“ nebo česky střelecké pluky. Příčinu této změny lze hledat v dubnu 1917, kdy byly zeměbranecké oddíly přejmenované na oddíly střelecké.

Závěrem lze říci, že pouť kmenovým listem je poutí neskutečně zajímavou, poučnou, dojemnou, avšak často také smutnou, jak už to tak bývá ve stavu válečného běsnění. Je k nezaplacení porovnávat vzpomínky přímých potomků s oficiálními vojenskými dokumenty, společně strávené momenty nad čtením sütterlinu i momenty překvapení při popisu průběhu vojenské služby předka, který již desetiletí není mezi námi, na něhož ale potomci nikdy nezapomněli. A to je i druhotná, ale neméně důležitá role kmenového listu. Připomínka statečnosti, odhodlanosti a houževnatosti, která by rozhodně neměla být zapomenuta. Na úplný závěr bych chtěl však s jistou dávkou hořkosti podotknout, že badatelé pátrající po svých předcích sloužících v rakousko-uherské armádě narozených mezi lety 1880-1900 mohou být po zaslání e-mailu se žádostí na Vojenský historický archiv odpovědí jeho pracovníků velmi zklamáni, neboť v průběhu 70. let minulého století byly kmenové listy právě těchto ročníků z drtivé části skartovány. Milosrdným osudem byly totiž ze spisů zachovány pouze zbytky a torza. Přeji čtenářům, budoucím badatelům, hodně štěstí, ať se spisy jejich prapra-, pra- či dědečků dostanou k nim jako potomkům těchto hrdinů, protože tento dokument je cenným svědectvím o pohnutých osudech obyčejných lidí, kteří přísahali a svou přísahu také beze zbytku dodrželi. Za tuto svou oddanost přísaze si po vzniku 1. republiky a nastolení nového řádu vysloužili často pouze ústrky. Rád bych také poděkoval panu Hynku Domalípovi za odbornou konzultaci při pátrání po etymologii odborných termínů a zkratek.

Budu rád, pokud si tento článek přečtete a dostane se mezi co nejširší obecenstvo. Nevyžaduji též „like“, „follow“ ani finanční podporu, neboť jsem pouhý nadšenec. Neosobuji si právo na bezchybnost, a proto budu vděčný za doplnění, kritiku předloženého textu a hlavně za diskuzi k výše uvedenému tématu.

Zdroje:

Hlaváček, Jiří, Krátká, Lenka: Ztracené mládí v armádní evidenci: Povinná vojenská služba v českých zemích (1868–2004) v pramenech úřední povahy, ISBN epub: 978-80-7285-294-9, 85 str., 2025.

Arndt Ernst, Moritz: Was bedeutet Landsturm und Landwehr?, 32. str., 1813.

www2.landesarchiv-bw.de

www.old.velkavalka.info.cz

www.mo.gov.cz

www.valka.cz

www.digitalnistudovna.army.cz

Databáze VHA – Ministerstvo obrany

www.kk8lir.cz