Zraněné zvíře. Co čekat od ANO v dalších třech letech

Proč volby dopadly takhle, vysvětlovat nebudu. Určitě se k tomu bude vyjadřovat spousta mnohem povolanějších lidí, než jsem já. Sám jsem vlastně trošku zvědavý, protože ještě týden před volbami zazníval mediálním prostorem převažující názor, že když ANO obhajuje jenom jedno senátní křeslo, posílí. Nikdo nepředpokládal, že by o tohle jediné křeslo mohlo přijít. Na to se váže jedno zlaté pravidlo: kdo chce předpovídat budoucnost, ať se připraví, že se spálí.

Tak se jdeme společně spálit.

ANO prohrálo volby do Senátu. Babiš musí udržet tvrdé jádro a zároveň ulovit „střed“. Tahle kombinace obvykle nevyjde ani na jedné straně.

ANO (a jeho koaliční partnery) je podle mě nutné si představit jako zraněné zvíře. Agresivní a nepředvídatelné. Podobné chování vidíme u Trumpa, kterého takové zranění nejspíš teprve čeká v midterms. Jeho stupňující se agresi a využívání státu můžeme pozorovat třeba v dost pravděpodobně vykonstruovaném trestním stíhání jeho politické oponentky, kongresmanky Ilhan Omarové. Její dům ve Washingtonu prohledali 12. října 2026 v ranních hodinách agenti Homeland Security Investigations, která spadá pod ministerstvo vnitřní bezpečnosti, a to v rámci vyšetřování údajných imigračních podvodů tři týdny před volbami.

Babiš toho nasliboval moc, takže nikdy neuspokojí svoje voliče, ale zároveň nedosáhne na středové voliče při pokusech naplnit svoje sliby. Bude si muset vybrat jedno: zbavit se populismu a pokusit se ulovit nerozhodné voliče, nebo přitvrdit a ukázat svým voličům, že jejich volba byla ta správná. Nejspíš se pokusí trochu tradičně udělat oboje.

Budeme svědky stupňující se agrese vůči novinářům. Tady si Babiš opravdu pohlídá, aby ministr kultury Oto Klempíř nebyl v okruhu pěti metrů přípravy zákona o převedení koncesionářských poplatků pod stát.

Ale paradoxně uvidíme spíš umírnění narativu ke středovým oportunistickým voličům, na které se pokusí šáhnout. Narativně se bude snažit nabrat středové voliče, ale konkrétní kroky povedou na obě strany zároveň, jen tvrději: akcemi se bude pokoušet dosáhnout svých předvolebních slibů a zároveň zničit věci, instituce a lidi, kteří by ho mohli oslabit ve volbách. Kdybych tomu chtěl dát nálepku, tak by to bylo latentně autoritářské ve státotvorné teplákovce.

A nedivil bych se, kdyby Babiš nějakým způsobem využil exekutivní složky státu, které podle mě teď efektivně ovládá (namátkou nový generální ředitel Celní správy Pavel Kotraba, výměna v  čele civilní rozvědky ÚZSI, kde Vladimíra Posoldu vystřídal Miroslav Toman, nebo vlna nových ředitelů ve státních podnicíc), k akci, jakou bylo „zakleknutí“ na opavskou firmu FAU. Zásah finanční a celní správy proti téhle firmě soud letos označil za nezákonný a majitele i společnost zprostil obžaloby.

Teď ale největší námitka, kterou bych proti sobě měl vznést. Senát je dlouhodobě opoziční bašta (nesnáším tohle slovo, už mi leze krkem), volí se v něm osobnosti, ne hnutí, a komunální volby ANO nevyhrálo, ale ani katastrofálně nepropadlo. Ztráta jednoho křesla tedy o sněmovních volbách 2029 neříká téměř nic. Proti tomu ale stojí jedna věc: ANO prohrálo všechna druhá kola, do kterých se probojovalo. Nešlo o smůlu v jednom obvodu, ale o náraz do spojených voličů opozice, kteří, uznávám, chodí k tomuhle typu voleb častěji.

Je tu jedno řešení, jak se vypořádat s potřebami voličů ANO a zároveň sáhnout na středové voliče. Vůbec bych se nedivil, kdyby se ANO nějakým způsobem pokusilo odstavit Babiše z čela hnutí ANO. Je to hodně odvážná myšlenka, ale možná by to fungovalo. Získat středové voliče, kteří nesnáší Babiše, ale politika ANO jim třeba není úplně cizí, ať už jde o sociální dárečky, nebo o mediálně proslulou odbornost ministrů ANO, jako jsou Adam Vojtěch, ministr školství Robert Plaga nebo Karel Havlíček. Staří voliči ANO milujou Havlíčka stejně jako Babiše, a kdyby je Babiš podpořil, věřím, že by to pro ně nebyl problém.

ANO v příštích parlamentních volbách proti budoucí široké opoziční koalici nejspíš nemá šanci. Mimo jiné proto, že mu před volbami budou předhazovány všechny jeho neúspěchy. Říct „to my ne, to Babiš“ by pro ANO byl záchranný kruh, který by potřebovalo. A pro Babiše taky.

To, že by se stáhl z čela ANO, si spíš představujme jako to, jak se stáhl z čela Agrofertu: jeho příznivci budou tleskat a říkat, jak obrovský a šlechetný krok to je, a časem se ukáže, že je to spíš tak na oko, aby do Agrofertu mohly proudit další peníze.

Jestli vám přijde nemyslitelné, že kdokoliv z poslanců ANO by mohl tohle jen naznačit, rád bych opět nakreslil paralelu k Trumpovi, kde se ze začátku zdálo, že je nekritizovatelný a stačí jeden větší krok vedle (třeba ztráta většího množství) a podpora poslanců se mu může začít lámat pod nohama. Podle mě jsme to viděli už trochu s rozpočtem, kde se poslanci při klasické odpovědi na to, jestli souhlasí se schodkem státního rozpočtu, museli trochu kroutit na tom, že to nesouhlasí, ale vlastně nevědí, jak to udělat líp. Možná v budoucnu dostanou otázku o Babišovi, ze které také nebude podobně útěku, aby nevypadali úplně jako ovce (omlouvám se, nenapadá mě lepší termín).

Zpátky na začátek. Ze třináct finalistů, nula mandátů a hnutí, které v Senátu dokonce oslabí.

Sledujme personální obsazení úřadů, mediální zákon a to, jak se ANO začne chovat ke svým koaličním partnerům. Tam se pozná, jestli zraněné zvíře ANO vrčí, nebo stahuje ocas.

LLM jsem v tomto textu využil na gramatickou korekci textu a na jeho následnou zpětnou vazbu. Nesloužilo ke generování žádného textu.