Článek
Bydlení není luxus. Je to základní lidská potřeba a zároveň jeden z pilířů ekonomické stability. Když lidé nemají kde důstojně bydlet, klesá jejich životní úroveň, zpomaluje se hospodářský růst, zvyšuje se sociální napětí a roste odliv talentů do zahraničí.
Dobře nastavená bytová politika má dlouhodobý multiplikační efekt.
Staví se rychleji a levněji – což snižuje ceny pro občany.
Stavební firmy mají práci a jistotu plánování.
Města se rozvíjejí promyšleně, místo aby chaoticky zalepovala díry v nabídce bydlení.
Mladí lidé zůstávají doma, místo aby hledali dostupnější bydlení v cizině.
Česká republika měla roky solidně fungující stavební proces. Nebyl dokonalý, ale byl předvídatelný – investoři, developeři, stavebníci i úřady věděli, jaká jsou pravidla hry.
Jak tato vláda bytovou politiku zničila
Současná vláda se rozhodla „reformovat“ stavební zákon a zároveň urychleně zavést digitální stavební řízení. Na papíře to znělo moderně – digitalizace, rychlost, transparentnost. Jenže realita byla přesně opačná.
Hlavní chyby vlády:
1. Zrušení osvědčeného stavebního zákona bez reálného přechodného období.
2. Urychlené spuštění digitálního stavebního řízení, které nebylo připravené, otestované ani přizpůsobené praxi.
3. Nedostatečná komunikace s praxí – stavebníci, developeři, stavební úřady i dotčené orgány byli postaveni před hotovou věc, bez dostatku času na adaptaci.
4. Technické nedostatky systému, které zpomalily a často zcela zastavily povolovací procesy.
Výsledek?
Povolení, která dříve trvala měsíce, dnes často leží v systému bez hnutí.
Stavební úřady bojují s nefunkčním softwarem místo, aby schvalovaly projekty.
Developeři odkládají nebo ruší plánované projekty, protože nemají jistotu termínů.
Ceny bydlení dál rostou, protože nová nabídka se prakticky zastavila.
To není modernizace, to je kolaps bytové politiky.
Moje řešení – návrat k funkčnímu systému a smysluplná digitalizace
Řešení není složité, ale vyžaduje politickou odvahu a schopnost přiznat chybu.
1. Vrátit původní stavební zákon
Okamžitě obnovíme předchozí právní rámec, který fungoval. Nebyl bez chyb, ale byl ověřený praxí a předvídatelný. Úřady i stavebníci v něm uměli pracovat a procesy běžely.
2. Digitalizace ano, ale až po testování
Digitální stavební řízení má smysl – ale jen pokud funguje. Budeme ho vyvíjet, testovat a vylepšovat v reálné spolupráci se všemi, kterých se týká:
- stavebníky a developery,
- stavebními úřady,
- dotčenými orgány státní správy,
- projektanty a inženýry.
3. Spuštění až po souhlasu praxe
Systém se spustí až tehdy, kdy bude odladěný, otestovaný v pilotních projektech a schválený těmi, kdo s ním budou pracovat každý den. Žádné politické termíny, které ignorují realitu.
4. Postupné zavádění
Digitalizace nebude skok do neznáma, ale řízený proces – nejdříve menší agendy, pak postupné rozšiřování. Tím se vyhneme chaosu a kolapsu, který dnes vidíme.
Bytová politika je příliš důležitá na to, aby se stala obětí nepromyšlených experimentů. Současná vláda bohužel rozbila funkční systém a nahradila ho polotovarem, který škodí celé zemi. Můj plán je jednoduchý: vrátit se k funkčnímu právnímu rámci, digitální stavební řízení vyvinout a otestovat ve spolupráci s praxí, a spustit ho až tehdy, kdy bude připravené.
Teprve tak můžeme zajistit, že modernizace skutečně zrychlí a zjednoduší výstavbu – a že se lidé v této zemi znovu dočkají dostupného bydlení.
