Článek
Nedávný incident ve Frýdku-Místku, kde kameraman Ivan Smetana vystřelil z plynové pistole směrem k dronu, je mnohem víc než jen kuriózní událost. Je to symptom hlubší choroby české společnosti.
Smetana dlouhodobě čelí soustavnému stalkingu, šikaně a provokacím ze strany lidí napojených na určité mocenské struktury. Jména jako Oganesjan, Pšeňák nebo Blujová se objevují stále dokola v souvislosti s jeho případem. A přestože je zjevné, že jejich chování nese znaky systematického nátlaku, státní orgány nekonají. Policie i ministerstvo vnitra mlčí.
To ale není jen problém jednoho člověka. To je selhání státu ve své základní roli – chránit občany před útoky a nátlakem. Pokud stát nezasahuje, posílá lidem nebezpečný vzkaz: jste na to sami.
A tady se dostáváme k jádru problému. Společnost, kde vládne pocit bezpráví a bezmoci, zákonitě směřuje k eskalaci. Frustrace se hromadí a dříve či později se může objevit někdo, kdo už nebude reagovat varovným výstřelem z plynovky, ale sáhne po ostré zbrani. A tehdy se všichni budou ptát: „Proč Policie nezasáhla, když to bylo celé roky očividné? Proč ministerstvo vnitra mlčelo, i když to dosahovalo politických rozměrů?“
Druhé nebezpečí je ještě hrozivější. Pokud stát trvale selhává, vznikají spontánní skupiny, které si začínají brát spravedlnost do vlastních rukou. Jejich vznik je snadný – jejich rozpuštění už však bývá téměř nemožné. A právě tímto směrem se Česká republika nebezpečně posouvá.
Místo, aby vláda řešila základní problémy občanů, předvádí opět jen neschopnost a nekompetentnost. A pokud se nic nezmění, zaplatíme všichni.
