Článek
Kolik stojí normální život? A není už náhodou v akci?
U pokladny stojí paní s košíkem a přemýšlí, jestli jí někdo potají nevyměnil cenovky. Deset vajec za sedmdesát korun – a to ještě bez šlehačky zadarmo. Zaplatí, ani nemrkne.
Víte co? Ona ví, že rozčilovat se dneska vyjde dráž než si koupit nový nervy.
Kdo spraví záda, když doktor odjede dělat do Německa?
Za ní postává muž v montérkách a drží se za kříž. Ne kvůli cenám – kvůli zádům.
„Já bych hlavně chtěl doktora, když mě to klepne,“ zamumlá, když hází do košíku tři rohlíky a balení ibalginu.
A tiše doufá, že příště mu bude stačit flastr a ne pohřební parta.
Co si člověk koupí za výplatu? A kolik odvahy k tomu potřebuje?
Doma sedí třetí. Zírá do účtenky jako do horoskopu na poslední stránce novin.
Nepřeje si revoluci.
Nepřeje si boj.
Přeje si, aby měl příští měsíc pořád práci, pořád lednici, a pořád aspoň jedno vajíčko, které si může uvařit na měkko. Bez toho, aby při tom musel počítat kalorický příplatek.
Co je víc než levnější vejce? Třeba důvod těšit se na zítřek.
Nejde o to nadávat. Nejde o to bourat.
Jde o to, aby člověk mohl ráno vstát, jít do práce, něco si koupit a večer říct: „Žiju.“
Bez strachu, bez studu, bez slevové kartičky na vlastní život.
David Řezník Švarc
