Článek
Když si Jakub Prachař před lety bral Agátu Hanychovou, věřil, že budují domov, který nic nerozbije. Láska, rodina, každodenní jistoty. Něco, co má trvat.
Ale život napsal jiný příběh. Rozvod přišel, a s ním i nevyřčená bolest, která nezmizí ani po letech.
Jejich dceru Miu dnes Jakub miluje možná ještě víc než kdy dřív.
Ale nemůže jí nabídnout to, co kdysi slíbil sám sobě: domov, kde rodiče stojí vedle sebe.
Může jí dát lásku, objetí, naslouchání. Ale nedokáže vrátit zpátky to, co bylo zlomeno.
Agáta mezitím prochází složitým obdobím. Nové vztahy, nové změny, nové začátky, které se někdy rychle mění v konce.
A i když o tom možná nemluví nahlas, Jakub určitě cítí strach.
Strach, jestli Mia v tomhle světě najde dost jistoty.
Strach, jestli láska otce na dálku stačí.
Možná právě v tom je ta největší pravda:
Že milující otec může dát dítěti pevné kořeny.
Ale větve, po kterých jednou poleze k nebi, už musí najít samo.
A někdy to znamená stát stranou a věřit, že láska vydrží i to, co se už nikdy nespraví.
To je bolest, kterou nenosí na tváři. Ale která mu, v tichu, nejspíš trhá srdce každý den.
