Článek
Lesy, kde ticho děsí
Hluboké lesy v Ardenách mohou působit romanticky. Ale kdo zná jejich historii, cítí spíš chlad než klid. Právě tady končil život mladých dívek, které svedla důvěra – a na jejichž smrti si budovala svou zvrácenou hru manželská dvojice, kterou francouzští novináři pojmenovali „ďábelský pár“.
Michel Fourniret a jeho žena Monique Olivier vraždili téměř dvě desetiletí. Jejich oběti byly dívky mezi 12 a 20 lety. Vše začalo nenápadně – prosbou o pomoc, úsměvem, nemocí předstíranou na parkovišti. A končilo křikem, který nikdo neslyšel.
Lov začíná
Vše odstartovalo v malém městečku, kde Monique předstírala, že se jí udělalo nevolno. Zastavila mladou dívku, která se nabídla, že jí pomůže. Netušila, že v autě čeká Michel. Jakmile se dveře zavřely, dívka už se nikdy nevrátila.
Jejich první obětí byla Isabelle Laville, sedmnáctiletá školačka. Unesli ji cestou domů, Michel ji znásilnil, uškrtil a tělo ukryl v ardeňském lese. Našli ji až o devatenáct let později – na dně studny.
Manželé vraždili i po narození vlastního dítěte. Monique s kočárkem v náručí budila důvěru. Kdo by podezříval rodinu, která vypadá tak obyčejně? A právě to byla jejich síla – působili normálně.
Kořeny zla
Fourniret měl násilí v sobě od mládí. Už ve čtyřiadvaceti letech znásilnil první dívku. Po šesti letech ve vězení byl propuštěn – a brzy zatčen znovu. Třináctkrát ho obvinili ze sexuálních trestných činů. Nikdy se nezměnil.
Ve vězení poznal Monique prostřednictvím inzerátu:
„Vězeň hledá ženu, která by si s ním dopisovala, aby se necítil tak sám.“
Monique mu odpověděla. Psali si o samotě, o bolesti – a brzy i o touze a smrti. Když ji přesvědčil, že její bývalý manžel si zaslouží zemřít, souhlasila, že mu bude pomáhat. Vzala si ho. A stala se jeho spolupachatelkou.
Zámeček hrůzy
Za peníze z podvodu a starých loupeží si koupili zámeček Château du Sautou poblíž belgických hranic. Místo, kde „vás nikdo neuslyší“. Tady pohřbívali své oběti.
Další z nich, Farida Hammiche, se stala obětí lsti. Fourniret ji využil v honbě za „zakopaným pokladem“ – zlatými cihlami z loupeží. Jakmile získal peníze, Faridu zavraždil. Její tělo se nikdy nenašlo.
Na zámku měli i mrazák, kam ukládali těla. Oběti vybírali náhodně – na ulici, ve vlaku, v obchodě. Monique je lákala příběhem o nemocném dítěti nebo o tom, že potřebuje odvoz do nemocnice.
Michel čekal vzadu. Útok, znásilnění, smrt. Vždy stejný scénář.
Děti, které chtěly jen pomoct
Byly to dívky, které chtěly být užitečné.
Fabienne Leroy, studentka, která věřila, že veze těhotnou ženu do nemocnice.
Jeanne-Marie Desramault, která si myslela, že bude hlídat jejich dítě.
Elisabeth Brichet, dvanáctiletá dívka, která pomáhala „nové rodině“ s kočárkem.
Každá z nich věřila, že dělá dobrý skutek. Každá skončila mrtvá.
Pád ďábelské dvojice
Trvalo osmnáct let, než se jejich stopa rozpletla.
V roce 2003 si Fourniret vyhlédl další oběť – třináctiletou Marie-Ascension. Když ji unesl, začala kopat do dveří auta tak silně, že se otevřely a ona vypadla přímo na silnici. Řidič projíždějícího auta ji zachránil. Zapamatovala si poznávací značku.
Krátce poté byli Michel Fourniret a Monique Olivier zatčeni.
Fourniret odmítal vypovídat, ale Monique promluvila. Přiznala se ke všem vraždám. Policie díky ní objevila těla několika obětí. Nakonec se přiznal i on – k osmi vraždám.
Soud ale věřil, že obětí bylo víc.
Ticho po zlu
V roce 2004 padl rozsudek.
Michel Fourniret dostal doživotí. Stejně tak Monique Olivier.
Francie tehdy poprvé veřejně přiznala, že zlo může mít podobu obyčejného manželství, dětské deky a tichého muže s laskavým pohledem.
Lesy v Ardenách dnes opět vypadají klidně. Ale pod zemí zůstala místa, kam už nikdy nevkročí světlo.
A s nimi i příběh, který ukazuje, že někdy to nejhorší nevychází z temnoty, ale z tváře, které důvěřujete.
Díky za každé srdíčko i komentář. Pomáháte tím, aby tenhle text nezmizel v šumu internetu, ale našel další lidi, kterým může něco říct.
A pokud chcete pomoci i jinak než slovem, můžete třeba symbolicky poslat 10 Kč přes „Podpořte autora“ – podpoříte tím moje další psaní. Za to Vám už teď ze srdce děkuji.
David
Zdroje:
www.bbc.com
www.lemonde.fr
www.theguardian.com
www.france24.com
