Článek
Pavel Novotný se vrátil z vězení a opět na sebe upozorňuje.
Jeho první kroky po propuštění nevedly k rodině nebo k reflexi, ale k soudu. Chce si totiž nechat mandát zastupitele a tvrdí, že zákon je „špatně napsaný“.
Tohle není odvaha. To je drzost člověka, který ani po třech měsících v kriminále nepochopil, že zákon není nástroj ega.
Podle zákona o obcích je věc naprosto jasná: ten, kdo byl pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu, ztrácí mandát. Tečka.
Žádná výjimka, žádné ale. Ministerstvo vnitra to potvrdilo, pražský magistrát podle toho postupuje. Novotný si může stěžovat, kolik chce, ale tahle pravidla nepsal nikdo proti němu – platí pro všechny stejně.
A kdo by to měl chápat víc než politik, který se roky oháněl spravedlností, pravdou a odvahou?
Pavel Novotný má dlouhou historii porušování zákonů i základních morálních zásad.
Když mu vyhovovaly, oháněl se nimi. Když se mu postavily do cesty, křičel, že jsou nesmyslné.
Teď, když mu sebraly funkci, kterou si sám znevážil, volá po „špatně napsaném zákonu“. To není náprava, to je útěk před zrcadlem.
Nikdo ho tam neposlal náhodou. Tři měsíce ve vězení měly být příležitostí k tichu, klidu a sebereflexi. Ale místo toho přišel další útok, další bitva o vlastní pravdu. Jenže tady nejde o jeho pravdu. Tady jde o princip, který by měl platit pro každého člověka, který kdy zasedl do veřejné funkce:
Buď zákon ctíš, nebo ho porušuješ. Není nic mezi.
Novotný byl vždy mistr provokace.
Uměl být vtipný, uměl být drzý, ale neumí být pokorný. Politiku proměnil v kabaret, ve kterém se vulgarita stala vizitkou odvahy. A právě tohle dnes nese následky.
Kdyby to byl kdokoli jiný, kdo by z vězení žádal o návrat do zastupitelstva, lidé by se mu vysmáli. Jenže protože je to Novotný, část veřejnosti mu pořád tleská.
Jenže potlesk nezmění fakta. Odsouzený člověk prostě zastupitelem být nemůže. A čím víc křičí, tím víc jen potvrzuje, že stále nic nepochopil.
Je fascinující, jak hluboký rozdíl může být mezi inteligencí a moudrostí. Novotný je chytrý člověk, o tom není pochyb. Ale chybí mu moudrost přijmout následky svých činů bez cirkusu a výmluv.
Pokud by měl opravdu respekt k občanům Řeporyjí, rezignoval by sám a tiše. Místo toho znovu přilévá olej do ohně a hraje si na hrdinu, který bojuje s nespravedlností. Ale tohle není nespravedlnost.
Tohle je důsledek.
Morálka se nedá ohnout podle nálady.
Zákon se nedá ohnout podle ega. A pokoru se nenaučíš v kriminále, pokud o ni nestojíš.
Novotný si s sebou z vězení nepřinesl ponaučení, ale mikrofon. Pořád křičí. Pořád si myslí, že může všechno. Jenže tentokrát proti němu nestojí politický soupeř, ale realita. A ta je neúprosná.
Pokud chce mít Pavel Novotný znovu šanci, musí začít úplně od začátku.
Ne přes soud, ne přes média, ale přes sám sebe.
Ať si odpočine, vydechne, a jestli mu lidé v Řeporyjích příští rok znovu dají důvěru, nechť se vrátí. Ale ne jako rebel bez příčiny. Jako člověk, který konečně pochopil, že i ten nejhlasitější hlas někdy musí zmlknout, aby mohl být znovu slyšet.
Zdroj:
https://www.idnes.cz/praha/zpravy/pavel-novotny-reporyje-mandat-soud.A251007_150642_praha-zpravy_ahj
