Článek
Nebyl jsem skeptický. Spíš zvědavý. Vyrůstal jsem na vesnici. Poznal jsem, co to znamená vstávat se slepicemi, být zodpovědný za dobytek, dřevo, vodu, světlo. Později jsme měli s manželkou skoro deset let farmu. A když jsem slyšel o pořadu, který má přenést účastníky sto let zpět, byl jsem v očekávání. Ne kvůli nostalgii. Ale protože takový pořad by mohl něco předat – trochu pokory, reality, ticha.
Ale hned první minuty ukázaly, že o tohle tu vůbec nejde.
Začalo to už příjezdem. Polovina soutěžících přijela starým autobusem, kterej si pamatuju ještě z dětství – ten kulatý, co měl motor uvnitř kabiny. Pamatuju, jak hřál. A jak smrděl. Tenhle typ ale zmizel z provozu někdy v osmdesátých letech. Takže pokud měl evokovat dobu bez elektřiny, už jen ten stroj tam neměl co dělat.
Druhá půlka soutěžících se pak najednou objevila „odnikud“. Proč nejeli spolu? Proč vůbec přijíždějí autobusem, když jdeme o století zpátky? Chybí kontinuita. Respekt k formátu. Důslednost.
A to byl teprve začátek.
Za chvíli přišla scéna, která se mi zaryla pod kůži. Soutěžící měli zatopit v kamnech. Ještě předtím však museli rozkřesat oheň. Proboha proč? Sirky už jsou tady s náma skoro 200 let! Nezatopili v kamnech ale v troubě. A hned nato střih – komín, z něhož stoupá kouř. Jenže každý, kdo kdy žil na chalupě, ví, že tohle je lež. Když zatopíš v troubě, komín ti nepomůže. Kouř zůstane v místnosti. A to už není chyba soutěžících. To je naprosté selhání štábu. Diletantství.
Jako by nestačilo, že nikdo z těch lidí netuší, co se dělá ráno na dvoře, že se kluk bojí husy, že slečny v umělých řasách vypadají, jako by utekly z TikToku. To se dá ještě pochopit – nejsou to sedláci. Ale když je to navíc zabaleno do nefunkční dramaturgie, všechno se sype.
A pak ta „umělá inteligence“. Krabice ve tvaru starého rádia s výbojkou nad ní, co má radit. S hlasem, který se do toho prostředí vůbec nehodí. Mělo to být vtipné, nebo chytré? Nevyšlo to. Působí to jako slepenej svět, kde každý prvek mluví jiným jazykem.
A co to celé vlastně je? Reality show? Hraný experiment? Retro? Estetizované drama? Neví to ani samotní tvůrci. A právě proto to nedrží pohromadě. Je to slepenec, kterej se rozpadá už v úvodních titulcích.
Po skončení jsem si připadal zklamaně. A pak jsem se podíval na recenze diváků. A byl jsem rád, že v tom nejsem sám. Lidi to vidí. Cítí to. Protože v tom není poctivost. Jen předstíraná iluze něčeho, co si málokdo z týmu asi opravdu prožil.
Je mi líto, že to musím říct. Ale tenhle pořad je urážkou života, který znám. Ne vyretušovaného, ne stylizovaného, ale skutečného. A takový život si zaslouží víc než kulisy a špatný scénář.
Zdroje:
TV Nova, Farma Česko 2025
ČSFD – recenze Farma Česko
