Článek
Nebyl to pořad. Byla to součást dne
Pořad Host Lucie Výborné jsem si nepouštěl proto, že bych ho měl v diáři. Prostě tam byl. Kdykoliv jsem seděl po deváté ráno v autě, věděl jsem, že ho uslyším. A že na chvíli zpomalím.
Nebyl to hluk na pozadí. Byl to klid. Rozhovor, který mě nijak netlačil, ale přesto mě nutil přemýšlet. A když dnes čtu, že Lucie Výborná po dvaceti letech v Českém rozhlasu končí, dochází mi, že nepřicházím jen o moderátorku. Přicházím o něco, co patřilo k mému dni.
A přesně tohle člověk pozná až ve chvíli, kdy ví, že už to zítra nebude stejné.
Profesionalita, která se nemusela předvádět
Lucie Výborná nikdy nemusela zvyšovat hlas ani hrát si na hvězdu. Její profesionalita je tichá, poctivá, důsledná. Byla slyšet právě proto, že nechávala mluvit druhé.
Kolikrát jsem dojel domů, vypnul motor… a ještě zůstal sedět. Jen proto, že jsem chtěl slyšet konec myšlenky. A často se stalo, že jsem si pak doma vyhledal další informace o lidech, které si pozvala. O tématech, která otevřela. Protože mě to prostě zajímalo.
Tohle není samozřejmé. Umět rozhovorem člověka obohatit, ne zahltit. Umět se ptát tak, aby odpověď stála za to. A neumět to okázale, ale přirozeně.
Hana Hegerová a píseň Lebka. Chvíle, kdy se mlčí
Jeden rozhovor mi ale zůstal v hlavě úplně nejvíc. Rozhovor s Hanou Hegerovou a téma písně Lebka. Nebyla to nostalgie. Nebyla to vzpomínka na staré časy. Byla to pravda.
Píseň o tom, že jednou z člověka nezůstane nic. Žádná role, žádná sláva, žádné jméno. Jen ticho. Metafory, které vás přinutí se zastavit. Sednout si. A přemýšlet.
Pamatuju si ten pocit dodnes. Ne proto, že by byl příjemný. Ale proto, že byl poctivý. A právě takové rozhovory měla Lucie Výborná – nebály se jít tam, kam se běžně nechodí.
Mrzí mě to. Ale to, co dělá, je odvážné
Ano, mrzí mě, že ten hlas z rádia už neuslyším každý den. Ten smutek si nechávám. Patří k tomu. Nechci ho přikrášlovat ani zlehčovat.
Zároveň ale cítím respekt. Vrhnout se v šestapadesáti letech na vlastní podcast, odejít z jistoty veřejnoprávního média a vzít na sebe plnou odpovědnost za obsah i publikum, to není útěk. To je odvaha.
Lucii Výborné přeju, aby byla úspěšná. Aby se jí ten nový krok povedl. A aby si i v tom novém prostoru zachovala to, co ji dělalo výjimečnou – klid, hloubku a schopnost opravdu poslouchat.
Vážená paní Výborná, děkuji za ty obohacující roky vašeho pořadu. A hodně štěstí na další cestě.
* * *
Díky za každé srdíčko i komentář.
A sdílením pomáháte tomu, aby tenhle text nezmizel v šumu internetu, ale našel další lidi, kterým může něco říct.
A pokud mě chcete podpořit i jinak než slovem, můžete to udělat třeba posláním symbolických 10 Kč pomocí tlačítka „Podpořte autora“.
Za to vám ze srdce děkuji,
David
Zdroje:
www.seznamzpravy.cz
www.blesk.cz
