Článek
Znovu ten samý scénář
Když se Miloš Vystrčil dostane do úzkých, spustí apel. Tentokrát varuje před tím, že Tomio Okamura – vůdce SPD – by se mohl stát předsedou Poslanecké sněmovny. Podle něj by to bylo „padlé na hlavu“ a v rozporu s vůlí voličů. „Nebo jsme se už všichni zbláznili?“ ptá se emotivně, jako by varoval před koncem republiky.
Jenže tahle hysterie zní povědomě. Před časem to byl tentýž Vystrčil, kdo volal po zbavení Miloše Zemana kompetencí, když byl prezident hospitalizován. Tehdy i teď působí spíš jako dramatik než státník. Rád používá silná slova, ale realitu tím nezmění.
Fakta jsou jasná
Volby skončily. Hnutí ANO vyhrálo s 34,5 % hlasů, druhé SPOLU má 23,3 %, třetí STAN 11,2 %. A matematika je neúprosná – koalice ANO, SPD a Motoristé mají většinu 108 hlasů.
Z těchto čísel logicky vychází i rozdělení klíčových funkcí, včetně předsedy Sněmovny. Demokracie přece není o tom, že se výsledek líbí všem, ale že se respektuje.
Pokud by vyhrál někdo jiný, pravidla by platila stejně. Jenže jakmile vítězí někdo mimo „správný klub“, ozývá se moralizování, že „tohle už je za čarou“. Ne, není. Je to prostý výkon volební vůle.
Vystrčil a jeho selektivní demokracie
Je zvláštní, když právě předseda Senátu, tedy člověk z nejvyšších pater ústavního systému, volá po „zabránění volbě“.
Když byl Zeman nemocný, volal po zásahu. Když voliči zvolili většinu, která se mu nelíbí, volá znovu. V obou případech jde o stejný vzorec — zpochybnění výsledku, který se nehodí.
Ale demokracie není o pocitech. Je o výsledku voleb, který buď přijmeme, nebo popřeme.
Tahle selektivní morálka je pro část ODS typická. Když se hodí mluvit o úctě k institucím, mluví se o ní. Když se instituce rozhodne jinak, je to „hrozba“. V tu chvíli se demokracie překlápí do pohodlné bubliny, v níž je správné jen to, co se hodí jednomu křídlu.
Tomio Okamura má mandát
Lze s ním nesouhlasit, lze ho kritizovat, ale nelze popřít, že má silný mandát od voličů.
Okamura není žádný politický nováček. Je v parlamentu více než deset let, prošel všemi střety, které politika nabízí. Ví, jak Sněmovna funguje, zná procedury, jedná s partnery i médii.
Jeho nominace je legitimní. Pokud by selhal, demokratická procedura umožňuje předsedu kdykoliv odvolat.
Tak proč ta hysterie?
Zní to, jako by Vystrčil a spol. chtěli voličům vzkázat: „Volit můžete, koho chcete, ale vládnout budou ti naši.“
Tohle už jsme jednou zažili – a dopadlo to špatně. Lidé, kteří se cítí dlouhodobě ignorovaní, nakonec dají sílu těm, kdo se jich aspoň nebojí.
Opravdová demokracie není jen pro oblíbené
Tvrzení, že předsedou Sněmovny nemůže být politik s kritickým postojem k EU, je absurdní.
Vždyť i část občanů sdílí skeptický pohled na Brusel. Jsou to snad lidé druhé kategorie?
Vystrčil argumentuje tím, že „172 poslanců podporuje EU“. Ale co zbytek? Ti už nemají právo na zastoupení?
Demokracie není o jednom směru, ale o střetu názorů.
Kdybychom připustili, že do vrcholných funkcí mohou jen „proevropští“, pak už nejsme demokracie, ale politická sekta.
Okamura se může mýlit, může provokovat, může být tvrdý – ale právě proto existuje volba, dohled, opozice a svoboda slova. To je pojistka, ne problém.
ODS v roli morálního kormidelníka
ODS, kdysi symbol svobody a tržní racionality, se teď chová jako strana, která ztrácí půdu pod nohama.
Namísto argumentů sahá k emocím, k moralizování a k teatrálním výkřikům.
Její voliči přitom nejsou hloupí. Vidí, že část vedení by raději uzavřela koalici se všemi, jen ne s těmi, kdo vyhráli.
ODS dnes připomíná pasažéra, který sedí v autě a nadává na řidiče, že jede moc rychle – jenže zapomíná, že auto už dávno neřídí.
Místo reflexe přichází další pokusy brzdit – a to i za cenu bouračky.
Politická realita a konec iluzí
Politika není kavárenská diskuse. Je to souboj čísel a odpovědnosti.
ANO, SPD a Motoristé mají většinu. Mohou vládnout, mohou volit vedení Sněmovny.
ODS a její spojenci to nechtějí slyšet, ale i oni musí respektovat realitu, kterou vytvořili voliči.
Pokud chtěli zabránit nástupu SPD, měli nabídnout něco silnějšího, než pět let moralizování.
Když místo činů nabízíte jen výkřiky, voliči odejdou jinam – a není to jejich vina.
Nechme lidi vládnout, ne pocity
Volby skončily, karty jsou rozdané. Pokud má Okamura většinu, je předsedou Sněmovny oprávněně.
Pokud se neosvědčí, demokratická většina ho může kdykoliv odvolat.
To je svoboda, kterou nám systém dává.
Tak proč ji nahrazovat výkřiky o „šílenství“?
Místo emocí zkusme chvíli důvěřovat pravidlům, která jsme sami vytvořili. Jinak se dočkáme doby, kdy žádná pravidla nebudou platit – jen pocit, že „tenhle se mi nelíbí“.
Díky za každé srdíčko i komentář. Pomáháte tím, aby tenhle text nezmizel v šumu internetu, ale našel další lidi, kterým může něco říct.
Zdroje:
www.seznamzpravy.cz
www.idnes.cz
www.irozhlas.cz
