Článek
Dvojí metr v přímém přenosu
Politika by měla být o principech, ne o sympatiích. Jenže poslední týdny ukazují, že v české politice platí jedno pravidlo – kdo je „náš“, tomu se odpustí všechno.
Filip Turek čelí mediálnímu lynči kvůli starým a často neověřeným výrokům z internetu. Zároveň ale Marek Benda, předseda ústavně-právního výboru, pronesl v přímém přenosu na České televizi větu, která by v jiné zemi znamenala okamžitý konec kariéry.
„Poloviční Japonec jako předseda Sněmovny a Slovák jako předseda vlády už je trochu moc.“
Ticho, které po té větě následovalo, bylo výmluvnější než tisíc omluv. A ještě výmluvnější je ticho, které po ní následuje dodnes.
Když se urážka promění v ticho
Benda není neznalý nováček. Je to politický veterán, který ví, co si může dovolit. Právě proto jeho výrok působí tak nebezpečně.
Nešlo o vtip, nešlo o přeřek. Šlo o vědomé zhodnocení člověka podle původu.
A přesto se nestrhla žádná vlna odsouzení.
Žádné výzvy k rezignaci. Žádné tiskové konference plné morálních apelů.
Stačilo by, aby ta samá věta zazněla od Filipa Turka, a druhý den by to bylo na všech titulních stranách.
Když ji ale pronese Marek Benda z ODS, mluví se o „nešťastné formulaci“.
To není demokracie – to je alibi.
Turek pod drobnohledem, Benda v pohodlí
Ano, Filip Turek čelí závažným obviněním a některé jeho starší výroky zní děsivě.
Ale právě proto je třeba držet se principu: buď měříme všem stejně, nebo ztrácíme právo soudit.
Turek se hájí, že některé příspěvky jsou zmanipulované, jiné promlčené. Policie i média to prověřují.
Benda naopak svá slova řekl s klidem a jistotou před kamerami České televize – a nikdo nic neprověřuje.
Není to paradox?
Když někdo z „nepohodlných“ politiků udělá chybu, mluví se o morálním úpadku společnosti.
Když totéž udělá někdo z vládní elity, dostane druhou šanci.
Takový přístup je nebezpečnější než jakýkoli status na internetu.
Kde končí tolerance a začíná pokrytectví
Opravdová demokracie se pozná podle toho, jak chrání své odpůrce.
Nemusíme souhlasit s Turkem, abychom viděli nespravedlnost v tom, jak se s ním zachází.
Nemusíme mít rádi Okamuru, abychom chápali, že výrok Marka Bendy byl neobhajitelný.
Pokud Benda zůstane, a Turek bude politicky popraven, pak jsme právě potvrdili, že svoboda slova a princip rovnosti platí jen pro některé.
A to je cesta, po které by se žádná demokratická země neměla vydávat.
Konec selektivní morálky
Každý politik, který používá národnost, původ nebo krev jako argument, by měl skončit.
Bez ohledu na to, jestli se jmenuje Turek nebo Benda.
ODS ráda mluví o hodnotách, ale hodnoty se neprojevují v projevech, nýbrž v činech.
A pokud pochybení jednoho odsuzujeme a druhé omlouváme, je to přesně ten druh morálního úpadku, který ničí důvěru lidí v politiku.
Proto platí jednoduchá rovnice:
Buď padne i Benda, nebo má Turek právo zůstat.
Jinak budeme dál jen zemí, kde se spravedlnost měří podle stranické legitimace.
Související článek autora:
„Hanba ODS. Benda urazil celé národy – a měl by rezignovat!“
Zdroje:
ct24.ceskatelevize.cz
denikn.cz
seznamzpravy.cz
idnes.cz
irozhlas.cz
