Článek
Na jevišti působí, jako by čas neexistoval.
Stačí pár vět a publikum se směje, i kdyby přišlo s těžkým srdcem. Ale Jiří Lábus, herec s tváří smíchu, před pár dny oslavil pětasedmdesátiny a připustil, že jeho největší bitva se neodehrává na scéně. Odehrává se v něm samotném.
Cesta k jevišti
Narodil se 26. ledna 1950 v Praze. Otec architekt, matka zdravotní sestra – rodina, kde kultura a vzdělání byly samozřejmostí. Po gymnáziu nastoupil na DAMU, kde roku 1973 absolvoval rolí Mackieho Messera v Žebrácké opeře. Od té doby byl jeho domovem soubor Studio Ypsilon, nejdříve v Liberci, od roku 1978 v Praze. Z něj se stal jeden z pilířů českého divadla.
Znají ho i ti, kteří do divadelních sálů nikdy nevkročili. Rumburak z Arabely, živočichář z trilogie Slunce, seno, nebo nevrlý důchodce z komedie Vlastníci. Jeho hlas patří postavičkám z večerníčků, jeho tvář generacím diváků.
Bratr, který stavěl domy
Jiří nebyl jediný, komu osud nadělil talent. Jeho bratr Ladislav Lábus se stal jedním z nejvýznamnějších českých architektů, a dokonce rektorem ČVUT. Jeden stavěl domy, druhý budoval světy na jevišti. Každý úplně jinak, ale oba s nesmlouvavou poctivostí.
Samota a zpověď
Sláva a úspěch mu neotevřely cestu k rodině. Jiří Lábus se nikdy neoženil a nemá děti. „Jsem citový mrzák,“ řekl kdysi v rozhovoru se Zuzanou Maléřovou. Vysvětlil, že se bojí závazků, odpovědnosti a že nikdy nedokázal sdílet život s někým naplno. Tyto věty se mu neříkaly lehce, ale byly pravdivé.
Historky, které vyprávěl o rodičích a rodinných trapasech, působí hořce a tragikomicky zároveň. A v nich se odráží i jeho obavy – že samota mu bude nejvěrnějším společníkem.
Blízkost konce
Jiří Lábus nikdy neskrýval, že je věřící. Jeho víra není okázalá, spíš tichá a osobní. A právě díky ní mluví i o tom, co by jiní raději zamlčeli. „Bojím se bolesti, bojím se smrti,“ přiznal. Slova, která dnes – v pětasedmdesáti letech – zní silněji než kdy dřív.
Strach neodchází. Nabírá na síle. A přesto se smíchem dál stojí na jevišti, protože právě tam nachází útěchu.
Děkuji před tichem
Jiří Lábus rozdává radost už více než půl století. A právě proto, že přiznal i svůj strach, působí jeho životní příběh pravdivěji než všechny postavy, které kdy hrál. Smích, který v lidech zůstane, se jednou promísí s tichem, které on sám tolik tuší. A možná právě v tom je jeho největší síla.
Zdroje:
cs.wikipedia.org/wiki/Ji%C5%99%C3%AD_L%C3%A1bus
cs.wikipedia.org/wiki/Ladislav_L%C3%A1bus
Rozhovor Zuzany Maléřové - Nevyslovené monology , malerova.cz/mluvene-slovo
