Článek
Dřív se slovo čorka šeptalo někde u nádraží, s očkem na batoh a rukou na peněžence. Dnes ho zcela vážně použije poslanec Vondráček v nedělní Partii. V televizi. „Tohle je ta největší čórka, kterou jsme tady měli,“ zahlásí do studia. A nikdo ani nemrkne. Ani moderátorka Tománková, ani kamery. Jasně, už jsme si zvykli. Svět se zjednodušil. I slovník.
Čorka. Romské slovo pro krádež. Brněnský slang, pražská šeptanda, ostravská hláška z děcáku. Výraz, kterým si lidi kdysi pomáhali říct věci, o kterých se nemluví nahlas. Pak se slovo protáhlo YouTubem, Facebookem, Twitterem a skončilo ve sněmovně. Přirozený vývoj. Ulice si našla cestu na koberec.
Sedím, koukám na Partii, a když to slovo zazní, nestačím se ani nadechnout. Moje žena zvedne hlavu od svačiny, podívá se na televizi a řekne jediné slovo: „Fakt?“ Neurážlivě. Spíš takovým tím unaveným „už mě nic nepřekvapí“ tónem. Pak se zase vrátí ke chlebu se sýrem. A já si říkám: možná už jsme fakt doma. Politika začala mluvit jazykem lidu. A lid mluví jazykem TikToku.
Možná to tak má být. Možná slovo čorka konečně získalo důstojné místo. Vedle termínů jako „rozpočtová zodpovědnost“ a „daňová optimalizace“.
A možná se jednoho dne dočkáme i přímého přenosu z parlamentní šmeliny.
