Článek
Kdysi to bývala královna všech paradoxů.
Vejce nebo slepice? Otázka, která dokázala znejistit i chytré lidi. Filozofové ji používali jako ukázku začarovaného kruhu, biologové jako způsob, jak zaujmout studenty, a běžní lidé ji brali jako metaforu pro věci, které se zdají být bez začátku i konce.
Jenže doba se změnila. A s ní i poznání.
Dnes už víme, že odpověď existuje, a není nijak záhadná:
vejce bylo dřív.
Vejce existovalo dávno před slepicí. Kladly je ryby, plazi i dinosauři. A jednoho dne, v dávné době, snesl tvor podobný slepici vejce, v němž se díky malé genetické mutaci zrodila první skutečná slepice.
Tohle není filozofie, tohle je biologie.
A přesto tuhle otázku pořád vytahujeme.
Proč? Protože se nám líbí cítit se chytře, když říkáme něco, co „nemá odpověď“.
Jenže tahle už odpověď má. A držet se jí dál je asi jako tvrdit, že slunce obíhá kolem Země.
Otázka „co bylo dřív, slepice nebo vejce“ se stala klišé – únavným, stokrát omletým bonmotem, který přežil sám sebe. Dnes už neříká nic o světě, ale hodně říká o nás: jak těžko se vzdáváme starých jistot.
Mnoho lidí ji používá, když chtějí působit hluboce.
Jenže místo hloubky ukazují, že ustrnuli.
Moderní doba nepotřebuje hledat začátky tam, kde je už dávno jasno. Potřebuje hledat směr, kam jít dál.
Evoluce už dávno ukázala, že nic nezačíná z ničeho. Každý nový druh, každá myšlenka, každý nápad má svůj původ. Nic se „neobjevuje“ zázrakem – všechno je jen další krok.
A přesně o tom to celé je. Vejce bylo první, protože svět funguje po krocích.
Zatímco my jsme se hádali o slepici a vejce, věda mezitím vysvětlila i vznik vesmíru, DNA i způsob, jak vzniká vědomí. A přesto zůstáváme v kruhu starých otázek, které si přehazujeme jako horký brambor.
Možná proto, že je to pohodlné.
Je snazší říct „tohle nikdo neví“, než připustit, že to víme, jen se nám ta odpověď nelíbí.
Je to trochu jako kdyby někdo v době umělé inteligence dál řešil, jestli se kolo točí dopředu, nebo dozadu.
Proto je čas tuhle otázku konečně nechat zemřít.
Stejně jako mnoho jiných „hlubokých“ vět, které se přenesly z doby, kdy svět byl menší a člověk měl méně informací.
Dnes je to jen ozvěna minulosti – úsměvná relikvie, kterou ještě pár lidí používá, když chtějí zaznít chytře.
Ale my už jsme dál.
A pokud ne, měli bychom být. Protože svět se neptá, co bylo dřív. Svět se ptá, co bude dál.
Vejce nebo slepice? Odpověď známe.
Teď je na čase vymyslet nové otázky, které stojí za to pokládat.
Možná bychom se měli ptát jinak — ne co bylo dřív, ale kdo z nás má odvahu být tím, kdo z té skořápky konečně vyleze?
