Článek
Byl to obyčejný večer. Televize běžela, já jen tak napůl poslouchal. A najednou zazněla ta věta: „Pane, jsem připraven.“ Řekl ji Leonard Cohen — klidně, bez patosu, s jistotou, při které mi ztuhne krev. O pár týdnů později přišla zpráva o jeho smrti (7. listopadu 2016) a ten mráz se vrátil. Dva okamžiky, které se vryjí do těla a už je z něj nedostaneš.
Ke Cohenovi jsem se dostal dávno předtím, v těžkém období. Od té chvíle už nezmizel: stal se hlasem, po kterém sahám ve tmě i za světla. Nebyla to jen náplast na bolest. Byla to kotva. Pár tónů – a vybaví se mi všechno: pád, návrat, i to zvláštní ticho, ve kterém zůstává po písni ještě chvilku světlo.
Cohen nezpívá kulisu. Zpívá zpověď. O lásce se šrámy, o víře s pochybností, o smrti bez hysterie. „Hallelujah“ je monument; modlitba, která patří na svatby i na pohřby. Přezpívaly ji hvězdy i úplně „obyčejní“ lidé a pořád zasahuje stejně hluboko.
„Pane, jsem připraven.“ To nebyly jenom Cohenovy verše – to bylo vyznání a uzavření jeho životní pouti na zemi.
Cohen ale nikdy nebyl jen prorokem smutku. Uměl do toho dát i ironii. Krátce po tom prohlášení to veřejně shodil sebeironií: „Řekl jsem, že jsem připraven zemřít… Možná jsem to přehnal. Vždycky jsem byl na sebedramatizaci. Mám v úmyslu žít věčně.“ Řekl to na poslechové akci k albu You Want It Darker v říjnu 2016. Klasický Cohen: váha a úsměv v jedné větě.
Narozeniny, které se změnily v připomínku
Leonard Cohen se narodil 21. září 1934 v Montrealu. Každý rok kolem toho data si ho připomínám přes písně, které nestárnou. I přes jeho poslední album You Want It Darker (vyšlo 21. října 2016), kde zaznívá hebrejské „Hineni“ – „Zde jsem“. V kontextu písně i jeho života je to prosté i definitivní: jsem tady, připraven. Tohle album vyšlo pár dní před jeho odchodem. Titulní skladba za něj později získala Grammy za Best Rock Performance (2018).
Proč nezmizel z mého playlistu
Pro mě není Cohen „jen“ hudebník. Je to hlas, který mě držel, když jsem padal – a který zůstal, když už stojím pevně. Pustím si ho a mám pocit, že stojí vedle mě. Některé hlasy se prostě usadí v člověku a zůstávají tam napořád.
A kdybyste přece jen patřili mezi ty, kteří Leonarda Cohena ještě neznají, dovolím si doporučit tři skladby, které vám ho ukážou nejlíp: „Hey, That’s No Way to Say Goodbye“, „Dance Me to the End of Love“ a „Hallelujah“.
A co vy?
Máte někoho, jehož hlas vás provází v těžkých chvílích anebo i v těch krásných?
Zdroje:
www.newyorker.com
www.theguardian.com
www.pitchfork.com
www.leonardcohen.com
www.time.com
