Článek
Den, kdy se Paříž probudila křikem, ne sluncem
Před svítáním už byla města plná lidí.
Nikdo nepřišel pro spravedlnost – přišli pro zážitek.
Ulice duněly pod nohama tisíců.
Ženy s dětmi na ramenou, muži s lahvemi vína, žebráci, řemeslníci, prostitutky, staříci – všichni chtěli být u toho. Městské lampy byly ohnuté pod vahou lidí, kteří na ně lezli, aby měli dobrý výhled.
Zvuk davu nebyl lidský.
Byl to souvislý, nekonečný řev překrytý smíchem, urážkami a vztekem. Lidé se tlačili jako masa, která zapomněla, že má kosti.
Jeden z vojáků později napsal:
„Pach byl horší než krev. Byl to zápach nenávisti.“
Král, který chtěl mluvit – ale proti davu neměl šanci
21. ledna 1793 vyjel z Tuilerií kočár s Ludvíkem XVI.
V ruce držel papír se slovy, která chtěl před smrtí pronést.
Ještě nevěděl, že se k nim nikdo nikdy nedostane.
Cesta byla pomalá.
Ne proto, že by kočár měl rozbité kolo.
Ale proto, že Paříž se uzavřela sama do sebe – lidé stáli tak těsně, že se koním podlamovala kolena.
Děti seděly na střechách domů a pokřikovaly.
Muži v první řadě strkali ruce dovnitř kočáru, aby se krále dotkli.
Ne z úcty.
Z nenávisti.
Když Ludvík vystoupil na Place de la Révolution, nadechl se, aby mluvil.
„Chci promluvit k lidu…“
Ale velitel dal povel k bubnování.
Zvuk bubnů rozsekl vzduch jako bič.
Král ještě otevřel ústa – a čepel padla.
Paříž šílela.
Krev, která tekla po prknech a mizela v kapesnících
Koš s královou hlavou měl být chráněn před davem.
Ale to nešlo.
Lidé se vrhli dopředu, jako by se snažili být pokropeni.
Muži namáčeli kapesníky do čerstvé krve, která stékala po popravišti.
Ženy si ji otíraly o tváře.
Někdo ji dokonce nabíral do malé lahvičky.
Jeden svědek popsal:
„Viděl jsem lidi líbat špinavé prkno, kde dopadla krev.“
Dav běsnil ještě hodiny.
Tisíce lidí se tlačilo, hádalo, smálo, křičelo, hladovělo po další scéně.
A ta přišla – o devět měsíců později.
Marie Antoinetta: průvod hanby, ponížení a něčeho ještě horšího
16. října 1793 vyšla Marie Antoinetta z Conciergerie.
Ne jako královna – ale jako žena, kterou dav už rok nenáviděl.
Vlasy oholené, aby čepel gilotiny dopadla rovnoměrně.
Šaty potrhané.
Kroky nejisté.
Z očí zmizela pýcha, ale ne důstojnost.
Kočár obklíčen lidmi, kteří křičeli, plivali, házeli bláto. Někteří se snažili dostat na stupátko, aby si ji mohli zblízka prohlédnout.
Jedna žena se smála a volala:
„Podívejte, jak hubla! To je ta naše královna?“
Vojáci museli bodat lidi do nohou, aby uvolnili cestu.
Ale to nefungovalo – dav byl příliš lačný.
Když královna vystoupila na schod popraviště, uklouzla na vlhkém dřevě.
Země zavibrovala smíchem.
Hrubým, nelidským smíchem tisíců.
A pak čepel padla.
Po popravě nastala bitka.
Ne o hlavu – tu chránili vojáci celým tělem.
Ale o prameny vlasů, které zůstaly po zastřižení všude kolem.
Lidé je rvali z královnina mrtvého těla, dokud kat s pomocníky nezakryl tělo plachtou.
Krev stékala po prknech stejně jako devět měsíců předtím.
A opět se ozývalo:
„Dejte nám! Hoďte nám něco!“
Vojáci byli bledí.
Odolní muži, kteří viděli desítky poprav.
Přiznali strach.
Ne z gilotiny.
Ale z davu.
Dny, kdy Paříž ukázala, že největší hrůzou není smrt, ale lidé
Popravy Ludvíka XVI. a Marie Antoinetty vstoupily do dějin ne kvůli politice.
Ale kvůli tomu, co se dělo kolem.
Dav se proměnil v organismus bez mozku, vedený jediným instinktem – zničit a užít si to.
A proto se o těchto dnech pořád mluví.
Ne jako o konci monarchie.
Ale jako o okamžiku, kdy se svět zadíval do vlastní temnoty.
A co si o tom myslíte Vy? Chápete tu krvežíznivost?
Děkuji za každé srdíčko i komentář. Pomáháte tím, aby tenhle text nezmizel v šumu internetu a našel lidi, kterým může něco říct.
A pokud můžete a chcete ocenit můj čas a energii, můžete mi poslat třeba symbolicky 10 Kč přes tlačítko Podpořte autora.
Tohle malé – a přitom velké – gesto je pro mě završení celé práce. Upřímně děkuju.
David
Zdroje:
germanhistorydocs.org/en/the-holy-roman-empire-1648-1815/public-execution-of-marie-antoinette-on-october-16-1793-c-1793
cs.wikipedia.org/wiki/Soubor%3AEx%C3%A9cution_de_Marie_Antoinette_le_16_octobre_1793.jpg
publicdomainreview.org/collection/execution-by-guillotine-of-louis-xvi/
