Článek
Tohle je můj skutečný příběh. Jmenuju se David Řezník a rozhodl jsem se o tom mluvit naplno.
Můj brácha Petr byl nadějný fotbalista. Bylo mu dvaadvacet, když ho srazil vlak. Byly prázdniny. Vyjel ráno na brigádu přes železniční přejezd, který znal nazpaměť. Jel vlak, přišel náraz do hlavy. Auto zmačkané, tma.
Vrtulník ho přepravil do Plzně. Seděl jsem nehybně a čekal na naději v telefonu od lékaře. Věděl jsem, že je zle. Máma nám umřela, když mu bylo čtrnáct. Zůstal jsem mu já a táta. Táta se vracel domů z práce jednou za 14 dní.
První dny byly peklo. Dva měsíce kóma. Každej den jsem za ním jezdil, mluvil na něj, hladil ho. Prosil ho, ať se vrátí. A on se začal probouzet.
Ale ten Petr, co otevřel oči, už nebyl můj brácha. (Lékaři mě na to připravili, ale já to nechtěl přijmout) Nemluvil. Nejedl. Nezvedl ruku. Celý rok jsme cvičili všechno od nuly. Levá strana těla zůstala mrtvá. Doktoři řekli naplno: „Nikdy nebude chodit.“
Primářka z Kladrub nabízela ústav. Vyloženě mě varovala, že to bude těžké. Já řekl ne. Vzal jsem si ho domů. Kdo jiný by to udělal? Byl to přece můj brácha.
Jenže doma začalo peklo. Petr už nebyl jen nemocný. Byl zlej. Agresivní. Sobec. Všechno muselo být podle něj. Moje potřeby? Zapomeň. Moje dcera? Bylo mu to jedno.
Nejhorší moment přišel po 7 letech péče (včetně utírání zadku), když si našel na Facebooku ženu a chtěl za ní odjet. Řekl mi přímo, že když ho nepustím, ublíží mojí dceři. Bylo jí tehdy devět let.
Co jsem měl dělat? Pustil jsem ho. Odvezla ho na druhý konec republiky. Vzal si ji, udělali si dvě děti. Pak ho nechala. Jeho penězi si zaplatila insolvenci. Dnes bratr na ty děti platí alimenty.
On zůstal sám. Má asistenta. Já ho už 5 let neviděl. A je mi to jedno. Protože mi hodně ublížil. Tohle je pravda. Tohle se mi opravdu stalo. Postižení lidé umí být velmi zlí.
Velmi opatrně, ale upřímně chci na závěr dodat, že si neskutečně vážím všech lidí, kteří na sebe vzali břímě starat se o své bližní. Protože i když to třeba nikdy nepřiznají, je to extrémně vyčerpávající jak fyzicky, tak psychicky.
Jména bratra a mých příbuzných jsem změnil.